Olga Stehlíková

Sonatina, Elektra, Villa Dino

Západočeské lázně. Nahloučené bodky v příhraničním, dekadentním kraji, kde jsem žila 14 let. Slavkovský les. Dětství odevzdané minulému režimu, zde ovšem s nadřazeným přídechem zakázaného zápaďáctví. Posloucháme hitparádu na stanici Bayern Drei a pomocí rychlých chvatů nahráváme Michaela Jacksona a A-ha na dvojčeti z rádia rovnou na kazetu Emgeton. Nekonečná nuda. Zatímco nedaleko se zcela samostatně pohybuje stádo ovcí a okolní cikánské rodiny jsou bez proudu, vedle se čile veksluje s bony a němečtí hosté s žaludky a ledvinami ojíždějí šťastnější české lázeňské. Sestra má prémiovou brigádu jako pokojská v zašlé slávě zdejších hotýlků s přebohatou štukovou výzdobou. Pod postelí je možno najít skoro z třetiny plné Fáčko, ztracenou náušnici nebo východoněmecké porno. Lázeňský svět definují všemocní – turisté, gynekologové, řidiči příměstských autobusů, učitelky němčiny, zpívající fontány a taxikáři – dlouho před revolucí. V okolních lesích se občas vraždí. Pohraniční pásmo je houbařský ráj, pokud se hodně nahlas křičí.

-os-

nedělní odpoledne

Obliny oblohy oplodňované
vysokým kouřem
permanentně erektovaných komínů
Dole pes – razítko úřadu domácnost zádí vtištěné v boudu

sleduje vše pohledem zdymadla

Rozpustný život:
směs vsyp do horkého času
přidej vejce
rozvážně rozmíchej
korálky homeopatických polibků na pravou a levou tvář
na šňůrce decentních stisků přeber.

Ty líná erotiko lázeňských domů
se jménem Sonatina, Elektra, Villa Dino. Angelo Luisa!

Tělo neústupně vlastní
neodbytný pohled na dolní dvě třetiny paží
na cizácky dělající dlaně

Rakvička se šlehačkou už už vjíždí
do hrobu úst
zalévána věčným plamenem kávičky.
Předtím bylo maso.

odpoledka

okolo půl páté den zlomený v pase
čekáš u okna s černou hárající fenou
vyhlížíte ji spolu, matku
otec voní z dílny dřevem – řezy, seky a brusy
ale ty jí to neřekneš, ty ho neprozradíš
dřevěné maso padá na montérkovaná stehna
musí si to všecko udělat sám
paní Mayerová odspěchala
klapy klapy, dřeváčku
a matka tu ještě není
tu dováží nákup každý všední navečer

měla bys cvičit etudy pro výběrovou literaturu v policích
pro sošku z Číny nebo Kuby
– tedy přistihneš otce v obýváku se sousedkou
chlupná otcovská rozhalenka
trvča a ramenní vycpávky odvedle
vtištěné ve váš gauč
odpadlá odpoledka

přes oko bílý čtverec od doktora Ruse
druhým vidíš paní Mayerovou v studu
je to přece matčina kamarádka, Alenka, vyměňují si recepty
a patrně i další věci
chodí přece se svým drobným manželem
na Bodieho, Doyla a chlebíčky právě k vám, přesně v osm
Cos dělala? ptá se otec v rozhalence
uviděv čtverec obratně obrací rujný list
mění hlas a odsedá si
ačkolis neobědvala
cítíš v krku mozeček z jídelny
možná byl jeho
vystálas na něj takovou frontu
než tě igelitka Pavla Procházky trefila nůžkama do oka
Odpadla výtvarka, tati, tak jsem šla domů
místo toho svého máš v hlavě otcův, je pánského střihu
budeš tedy dělat totéž, za čtvereček stravenky

už s tebou nepromluví
Pavel
jizva na spojivce, svar ve svaru
Procházka s čerstvou ředitelskou
hlášení školního rozhlasu se uděluje za zranění žákyně
oba stojíte v lavici a čekáte, až dozní
už nikdy od tebe, ty svině práskačská
nebude chtít opisovat matiku
Tvůj fotr udělal našim scénu, že budeš slepá
vedle tebe budou sedět jen vydřená kolena
navlečená v jeho manšestrácích
vedle tebe jen kružítko a ředitelská důtka
tvoje oko v cestě

učitelka přidělená frontě
kryt proti dešti z vlnitého plechu přidělený frontě
zlé děti přidělené frontě
ty přidělená Pavlu Procházkovi do dvojice
takové pěkné to bylo
než rozkomíhal svou výtvarnou igelitku k tvé tváři
Ale ona se sehla! brání se
je to pravda, ona se sehla, sehla ses
mělo to být elegantní

pionýři brigádničí
obírají kubánské slupky
ze školní sochy Matka s dítětem
jako vši
Matka s dítětem nebo Svině se svinětem
nežerou to
těm se sbírají o víkendu bukvice
v blízkém šukacím lesíku

a už brzdí liknavá krémová záchranka
zámrak doktora Ruse
jeho zahraniční hodinky
mezi slupkami kubánských pomerančů

ještě přílohu
přiložte svou tvář k mé<
přiložte ji k mému oku
doktore Rusi

sestry

Hilda a Helga osaměly v domě.
Matka otci motýlka okolo krku, otec matce paži okolo pánve.
Těžké parfémy je odvádí do společnosti.
Tombola na ně opět vyvrhne divočáka. Číslo 12 nebo 43.

Waltz a zdvořilostní blues s ředitelem podniku.
Otec ráno vypouští koňakové obláčky do míchaných vajec.
Matčina migréna nad vývarovým papiňákem.
Kanec s číslem 12 nebo 43 současně s promilemi stahován v dílně.
Masařky vsadí svá vejce do děr po očích.

Zatím ale Hilda a Helga osaměly v domě.
Hilda, ta drobná, má ramenatou Helgu v hrsti.
Helze se už klepou kloubnatá kolena.

Napíšeš za mě úkoly a umeješ okna. Budeš mi smažit hranolky. Vybereš drobáky z tý máminy sbírky kabelek. Vrátíš lahve od piva a koupíš mi Barilu. Helgo? Co se ti na mně líbí nejvíc? Helgo? Máš mě ráda? Nejvíc se, Helgo, podobáš pavouku. Želvě, případně. Odpovídej rychle, Helgo, nebo tě ztluču. Kleknu si na tebe, a po druhý facce ti praskne bubínek. Budeš mít před očima bílo. Že je ale máš vyvalený! Jako tenisáky!
Na školní autobus tě pustím, až ti zmizí za zatáčkou. Protože napřed mi pěkně vyfénuješ vlasy. Poneseš mi tašku budeš zamčená ve sklepě sníš všechny kližky z mýho talíře dáš mi svoje
bonbóny.

Před usnutím si zahrajem Duskydusky.
Helga s polštářem přikleklým přes obličej nepřemýšlí, Helga jen čeká.
Jen na mě pomyslíš, spustí se ti potůček z dírek. Běda ti, jestli to kápne na mámin koberec.
Helga je otvírá, tu stříbrnou s flitry, tu leskle černou s tuhou sponou, psaníčko s malou kapsou, čichá jejich večírkovou vůni, za nehty jí ulpívají tabákoví mravenci. K téhle růžové nosí matka ten květovaný šál, ten s její kolínskou. Helga si vytahuje černé zatvrdliny z nosu.
Řekneš, že tu vázu jsi rozbila ty. Přiznáš se.
Hilda stříhá Helžiny dlouhé vlasy. Lokny padají na normalizační dlaždičky řadového domku se zahrádkou. Každá se malinko zhoupne.
V zahradě štěká pes, Hildina černá fena, ta, co každý rok zabřezne.
Štěňátka sestry topí v rybníku.
Nebo je věší na sousedův plot v igelitce OZ – Ovoce Zelenina. Igelitka se ještě dlouho hýbe. Helžiny krátké vlasy se ježí jako jejich fousky.

Tak. A stejně neskočíš.
Helgo? Jak moc mě máš ráda? Co zas mlčíš? Helgo, to tlustý za mě sníš.
Helga poslouchá syčení papiňáku. SSSSSSSSSSS –c- c - Ssssssss- c- c.
Vyfoukej mi to, ale ať to vypadá hustý. Helgo? Co je na mě nejkrásnější?
Nepatrná krustička ve vchodu boltce.
Helga se modlí, aby Hildin školní výlet trval ještě o hodinu déle.
Tak se Helga dovolává Boha, než ho zdusí polštářem.

ty

tvoje zmrzlina byla vždycky olepená vosami
tys byl ten, co potupně uklouzl před tobogánem
tobě se vždycky začalo chtít čurat, jakmile jsi usedl v kině
tvoje plavky byly vždycky po bratrovi a takové větší, s vydřeninou mezi nohama
na tebe se nepodívala, ani jednou, ta zářivá blondýna s třpytivými chloupky na stehnech
ta se skalpelem šipky, jímž ti pokaždé vyřízla hlas z krku
tys vozil na vypůjčené jamaze roztřesený břich náhražkové Blanky
která pak chodila s Pokorným, protožes ji ohodil blátem, když ses snažil předvést smyk
s Pokorným ano, ale s tebou ne, ačkoli jsi měl samé jedničky a ucházející styl na lyžích
pro tvůj předklon stavěl výletní autobus hned za školou u škarpy
tebe vyvolala károvaná sukně se sklady, abys vysvětlil chámovod a vaječníky
tys náměsíčně zaspal ve svůj maturitní den
tvůj otec měl radši prvorozeného, jemuž se vždycky všecko dařilo
toho, který dnes točí umaštěné Plzně a svou vyzáblou ženu do těžkých lisovaných půllitrů
tvoje kouty začly obrůstat pavučinou čelní kůže už před dvacítkou
ty se na školní fotce blbě tváříš a stojíš vedle mezery

A proto dnes řídíš provoz.
Ten kouř z továrního komína je taky tvůj
i ten ustavičně chrchlající morous ve vrátnici s krhavýma očima
celý ten soubor robotických montérek u strojů
večerní trénink
předplatné časopisu pro gurmány
rodina na dovolené u moře
zrovna v tomhle rámečku vedle myši, která tak svižně šmejdí po hladké desce pracovního stolu
všechna tahle lejstra a záznamy
tenhle zahraniční výjezd za kolegy z Německa
tahle těžká aktovka s tolika klíči
tito podřízení a každý jejich servilní pohled
i sekretářka s krkavčím nosem, zahraničními školami a menstruační vůní
jež se přihlásí, kdykoli zvedne svou výstavní prdel z otočné židle vedle tvé kanceláře

Olga Stehlíková (1977) je básnířka a literární kritička. Vystudovala bohemistiku, obecnou lingvistiku a fonetiku na FF UK v Praze. Knižními recenzemi přispívá do deníků (MF DNES, LN, Deník) a na literární servery (iliteratura, Almanach Wagon). Je jednou z editorek revue Pandora a jako redaktorka pracuje pro různá česká nakladatelství. Její básnický debut chystá nakladatelství Dauphin.

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Olga Stehlíková

Sonatina, Elektra, Villa Dino

nedělní odpoledne

odpoledka

sestry

ty

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu