Erazim Kohák

Tři vzpomínky, Karlu Skalickému k osmdesátinám

Vzpomínka první: Švýcarsko 1974

Žil jsem tehdy na lesní samotě v americkém New Hampshiru a přednášel na Boston University v Bostonu. Cesta do Švýcarska na konferenci švýcarské sekce exilové Společnosti pro vědy a umění byla náročná. Potřeboval jsem ji. Konference americké sekce měly spíš krajanský ráz. Ty evropské ve Švýcarsku měly akademickou úroveň.

První přednáška byla o Masarykových odpůrcích v prvních letech Československa. Jméno přednášejícího mi nic neříkalo, ale jeho přednáška mě nadchla. Hovořil o katolických odpůrcích TGM, ale nespílal Masarykovi, jak tehdy bylo na pravici zvykem. Přemýšlel s Masarykem, Masaryka znal, hluboce ocenil, ale nebyla to masarykovská hagiografie, kult tatíčka Masaryka. To byl Masaryk, jak jsem se ho sám snažil předkládat: ani kultovní osobnost, ani vyvrhel, nýbrž filozof. Skutečný filozof. Konečně někdo, kdo bral Masaryka vážně. Prý kněz, z Vatikánu. Jmenoval se Karel Skalický či tak nějak.

Konference tehdy byla česky neznabožská. Jen hrstka se nás tu neděli sešla, evangelíků i katolíků, zcela neformálně, k modlitbám a čtení Písma. Na těch bohoslužbách Karel Skalický, římskokatolický kněz, četl slovo Boží z naší milované Kraličky, nádhernou češtinou bratří kralických. Z té chvíle křesťanské vzájemnosti vyrostlo přátelství, za které děkuji Pánu už čtyřicet let. Mnoga ljeta, Karle, bratře v Kristu.

Vzpomínka druhá: Jižní Čechy, počátkem let devadesátých

To už jsme byli oba doma, já jako učitel na Filofofické fakultě UK, Karel, kdysi tajemník kardinála Berana, kdysi řádný profesor Lateránské univerzity, kdysi redaktor exilového časopisu Studie, se zotavoval z exilu jako prostý vesnický farář malého kostelíčku v Hluboké nad Vltavou. Po obědě jsme šli na procházku parkem. Hovořili jsme o všem možném, o teologii, o filozofii, o návratu, a ani jsme si nevšimli, že Karel se nám vytratil.

Když jsme se po něm rozhlédli, spatřili jsme ho za sebou u sošky Panny Marie. Stál před ní s pažemi rozpjatými, hlavou dozadu skloněnou a zpíval, z plna hrdla a z celého srdce, zpíval hymnus díků a chvály Bohorodičce. V tu chvíli mi otevřel pohled do katolické zbožnosti, pro kterou jsem ve svém evangelickém racionalismu neměl nikdy pochopení. A tu jsem pochopil, skromně, z okraje jsem se mohl podílet na zbožnosti jiného křesťanského společenství. Z hloubi duše za něj dodnes děkuji Pánu – a svému bratru v Kristu, knězi Karlu Skalickému.

Vzpomínka třetí: mezi Budějovicemi a Prahou, někdy v roce 2011

To bylo setkání bezkontaktní, snad o to silnější. Vyšla mi zrovna kniha, Domov a dálava. Jako obvykle jsem se v ní o Karlovi několikrát zmínil, jako obvykle ho vděčně chválil jako dělníka na vinici Páně. Dostal jsem odpovědí dopis zraněný a rozhněvaný. Když jsem si zmíněná místa vyhledal ve své knize, byl jsem bez sebe lítostí. Karel měl pravdu: jmenoval jsem ho, ale psal jsem, jako bych ho vůbec nečetl. Vytvořil jsem si karikaturu podle svých potřeb a Karla, pečlivě věrného své víře, jsem představil jako jakéhosi poloevangelického liberála. Zle jsem mu ublížil, právem mě za to odsuzoval. Neměl jsem výmluvu ani omluvu. Mohl jsem jen sklonit hlavu se slovy mea culpa, mea maxima culpa.

Neodvážil jsem se mu napsat znovu. Jenže pak napsal on. Klidně, jako by se nic nestalo. Jako by můj přítel prostě moji vinu odpustil. Jako by mě jí zprostil. Nepopřel ji, ani já ji popřít nemohu. Ale zprostil mě viny. V tichu své pracovny jsem cítil slova kněze ego te absolvo – a pochopil jsem, co znamenají.

Karle, příteli můj, knězi Boha živého, děkuji Ti. Nejsem o nic méně evangelík, ani Tobě neupírám Tvoji římskou, katolickou víru, jen mám aspoň zdání o tom, k čemu dochází ve vaší mši svaté. A také vím, už ne jen slovně, že Tebe i mne pokrývá milost jednoho Pána.

Přál bych nám, abychom si to mohli znovu připomenout na Tvých devadesátých narozeninách – a nebo na mých, jsou o den a rok dřív!

Cum oscullo pacis, Tvůj in Xto

erazim

K jubileu Karla Skalického doporučujeme také rubriku Archiv.

Erazim Kohák (1933) je filozof, esejista a publicista.

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Erazim Kohák

Tři vzpomínky, Karlu Skalickému k osmdesátinám

Vzpomínka první: Švýcarsko 1974

Vzpomínka druhá: Jižní Čechy, počátkem let devadesátých

Vzpomínka třetí: mezi Budějovicemi a Prahou, někdy v roce 2011

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu