Dagmar Vaněčková

K 85 letům Milana Kundery (vzpomínka)

Z 3. 7. 1979 v mých poznámkách na papíru Hotel Intercontinental Praha, který donesly dcery, brigádou pokojské, telefonický rozhovor mezi Paříží a Prahou: Milan Kundera a Jiří Brabec. Žel pramen neuveden – mohl to být můj muž, který v oné době pracoval v kotelně na Strahově a tam na přímluvu Jaroslava Seiferta získal uvolněné místo pro J. Brabce; pracoval tam i zakázaný evangelický farář, čtvrtého na šichty nepamatuji.

Kundera a Brabec telefonovali hodinu a tři čtvrti. Kundera chtěl vědět drby, jenže na ně nezbyl čas, vyprávěli si o knížkách, které Kunderovi vycházejí hlavně v románské oblasti; ve Francii patřil už mezi bestsellery, vydával Gallimard. Jinde, například v Egyptě, Japonsku, hodně v USA. Ze slovanských autorů vychází hlavně Krleža. Kundera říkal, že svoji nejnovější knihu, venku třetí, poslal Brabcovi, který ji však nedostal. Brabec na to: Když francouzský pošťák vidí jméno Kundera, tak ji asi sbalí. Kundera: Myslíš, že je to možné? Brabec: Tak já ti to povím jinak, český estébák to zadrží. Kundera: Tak já ti to pošlu jinak, rozumíš jak? Brabec: No jo, rozumím, rozumím.

Asi pouhá bezvýznamná ilustrace doby...

Dagmar Vaněčková, Vídeň

Obsah Listů 3/2014
Archiv Listů
Autoři Listů