Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
V těchto dvou podobách jsem nejslavnější dětskou herečku a posléze diplomatku poznal. Nejdříve jako kluk a divák jejích dětských filmů Malý plukovník, Válečné děti, Chudá bohatá holčička, Malý rebel a Zářící oči. Bylo to na začátku okupace, než po vstupu USA do války Němci americké filmy zakázali. V šesti letech dostala i speciálního Oskara. Hrála v 35 filmech až do jednadvaceti let. Z tehdejšího dětského časopisu Punťa jsem si zapamatoval i drobnou historku. Měla velmi ráda broskve. A ty dostávala za odměnu, když dobře natáčela. Než se ale na ně napila mléka... Při jedné uvolněné chvíli ke konci recepce jsem jí vyprávěl, jak jsem chodil na její dětské filmy. Velmi ji to potěšilo. Než jsem připomněl tu epizodu z jejího natáčení. Neměl jsem. Sice to diplomaticky zvládla, ale z výrazu tváře jsem pochopil, že jsem se dopustil faux pas. Velvyslankyně měla boxera, který měl velmi nekonvenční jméno – jmenoval se Gorby. Když odjížděla z republiky ze své velvyslanecké mise, musela tu vzhledem k americkým zákonům psa nechat. Postaral se o něho jeden generál, tehdejší náčelník správy zahraničních vztahů ministerstva obrany. S tímhle boxerem je spojena také příhoda. Shirley Temple-Black občas zvala malou skupinu přátel, pro které sama připravovala občerstvení. Jednou pozvala i dva ruské diplomaty, kteří sice přišli, ale nic nejedli. Velvyslankyně se to dotklo a zpráva o jejím zklamání se dostala i k oněm hříšníkům. Při první příležitosti se jí omluvili, že krátce předtím byli na recepci. Temple-Blacková na to řekla: To nevadí, on si na tom pochutnal Gorby! Oba ruští diplomati se zděsili: Proboha, on tu byl inkognito Michail Gorbačov?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
