Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 2 > Petr Kolman: K zákonu o státní službě

Petr Kolman

K zákonu o státní službě

Jako učitel správního práva se zajímám o problematiku zákona o státní službě, de facto právního mediálního hitu posledních týdnů. Snad jen nový Občanský zákoník ho trumfuje. Jde samozřejmě pro kvalitní fungování moderního demokratického státu o zákon klíčový, nikoliv však samospásný. A v posledním čase nabývám stále silnějšího dojmu, že nejen veřejnost, ale i mnozí politici (včetně prezidenta) si od něj slibují přespříliš. A tlačí na jeho překotné přijetí. Navíc ho provázejí velké zmatky – což činí situaci na legislativním bojišti značně nepřehlednou.

Připomeňme si: nyní vedle sebe existují dva základní návrhy – tzv. Tejcova novela služebního zákona (poslanecká iniciativa z prosince 2013, resp. července 2013) a Rusnokova novela (leden 2014, taktéž vychází z dvanáct let starého služebního zákona, aktuální vývoj: 3. 2. 2014 byl citovaný návrh služebního zákona Jiřího Rusnoka stažen z legislativního procesu stávající vládou premiéra Sobotky).Tejcův původní návrh se navíc dostal do koaliční mlýnice a také doznal (a patrně ještě dozná) změn. Takže nebohý Jeroným T. se možná nakonec podiví, co mu z prapůvodního návrhu zůstane.

Novelizace se v mnohém překrývají, nota bene obě vycházejí ze stejného právního předpisu z roku 2002. Z odborného pohledu se mi Tejcova varianta zdá propracovanější, prošla širší odbornou diskusí než návrh Rusnokův. Nicméně obě se mi jeví jako šité horkou jehlou, abychom už hlavně nějaký služební zákon měli, když ho po nás Evropská unie chce.

Oba návrhy počítají s tím, že většina platu státního úředníka by měla být pevná, tedy konec zejména měsíčnímu osobnímu ohodnocení, různým odměnám etc. Dojde (pakliže to projde) k úplnému zrušení smluvních platů. Jak však chceme do státní správy přitáhnout a hlavně pak v ní udržet kvalitní dynamické muže a ženy? Jak chceme lidi motivovat – pochvalami? Navrhovaná jediná motivační finanční složka – až (!) jeden měsíční plat na konci roku – je nedostatečná. Systém pevných platů přitahuje z povahy věci spíše lidi toužící po klidu a bezpečí. Někteří politici a právníci sarkasticky říkají: počkejte, až bude v Česku nezaměstnanost 15–20 procent, to se pak lidé do státní správy pohrnou! V této situaci zaplaťpánbůh zatím nejsme, a to ani kdyby jeden z koaličních partnerů propustil polovinu lidí ze svých firem.

Pokud chceme dostat kvalitní lidi do státní správy, musíme je zaplatit, jinak to nejde! A když už máme veřejných peněz méně (opravdu máme), proč je nerozdělovat více motivačně? Ať úředník, který se fláká, má znatelně menší plat než pracovitější kolega. Samozřejmě je mi jasné, že fixní platy jsou organizačně jednodušší. To však přece není cesta k získání kvalitních lidí.

Politici chtějí posílit vzdělávání úředníků, ale současně na tom chtějí ušetřit. Hezky se to poslouchá, v praxi to nejde. Nejde steak jíst i ho mít. Zákon dopadne až na 75 tisíc lidí a mlčky se předpokládá, že všichni do konce roku 2016 úspěšně složí úřednickou zkoušku. K čemu toto nákladné divadlo, které zaměstná stovky zkoušejících a organizujících? Nebylo by lépe čas, peníze a síly věnované zkouškám strategicky delegovat na něco jiného, třeba právě na vzdělávání či na odměny úředních osob? Kdo a vlastně proč bude přezkušovat třeba úředníky ze specializovaných ústředních orgánů státní správy, jako jsou ERÚ, ÚOHS a další, kde vykoná­vají vysoce odborné agendy, kterým rozumí pár lidí v republice, a ti jsou většinou zaměstnáni právě na tomto úřadě (jsou v důchodě, jsou zaměstnáni u subjektů, které jsou právě těmito správními orgány dozorovány)?

Vzhledem k omezenému prostoru nemohu představit všechny námitky, ale říkám odpovědně – Festina lente. Takřka dvanáct let se prospalo, a nyní doháníme překotně, co se dá. Pánové a dámy, nebylo by lepší ještě rok či dva důsledně připravovat nový zákon, včetně související legislativy? Nejsem politik, a tak mohu klidně říci – kam ten zbytečný spěch? Jedna ze stran by mohla novelizovat svůj slogan na My nejsme politici, my přemýšlíme a pak teprve děláme. Hlavní by zde mělo být: potřebujeme zákon kvalitně, nikoliv rychle připravený. Děláme ho pro sebe, nikoliv pro EU. I Řecko nebo Rumunsko mají své služební zákony. A kvalita státní správy tam – řečeno gentlemansky – vykazuje také nedostatky. Zákon o státní službě rozhodně není všelék a jeho zbrklé užití by mohlo vést k zhoršení stavu pacienta!

Petr Kolman

Obsah Listů 2/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.