Knihy 2/2014

Mliekarka z Ottakringu. Denníky z rokov 1925–1927

– Aľa Rachmanovová (1898–1991), vlastným menom Galina Džuraginová, je ruská exilová spisovateľka, ktorej podstatnú časť diela poznajú skôr v západnej Európe, kde jej medzi dvoma svetovými vojnami vyšli čitateľsky mimoriadne úspešné denníky z Ruska. Mliekarka z Ottakringu (v uspokojujúcom slovenskom preklade) nadväzuje ako záverečná časť denníkovej trilógie na knihy Študenti, láska, Čeka a smrť a Manželstvá v červenej búrke. Tretí diel s časovým vymedzením december 1925–september 1927 sa začína vykázaním Rachmanovovej, jej rakúskeho manžela a ich malého syna zo Sovietskeho zväzu. S dvoma kuframi a bez osobných dokladov, ktoré im na hraniciach zabaví úradníčka so slovami „na pamiatku“, prichádzajú vlakom do Viedne. A zatiaľ čo v Rusku sa boľševický zápas ocitá vo fáze, ktorou je likvidácia intelektuálnej a kultúrnej obce, v novej a slobodnej krajine čaká Rachmanovovú s rodinou zápas o holé prežitie. Prekonáva hmotnú núdzu, strach z najbližšej budúcnosti i nedôveru a počiatočné predsudky miestnych. A píše denníky, ktoré jej dodávajú silu rovnako ako pravidelne sa vracajúce sny o vlasti, podnecujúce túžbu za domovinou („Hoci si na mňa i zabudlo, Rusko moje, ľúbim ťa, vlasť moja – napriek veľkej bolesti, ktorú si mi spôsobila.“). Ona, ktorá je šľachtického pôvodu a má akademické vzdelanie, si požičia peniaze a otvorí si mliekareň. Tá sa čoskoro stane galériou najrôznejších postáv a najpestrejších životných osudov, pričom jej ruská majiteľka vie kúštik nádeje vydolovať aj pre tých, čo k nej chodia nakupovať i nakupovať na dlh: pre ľudí na mizine, nevyliečiteľne chorých, umierajúcich, nešťastných, zmätených i zúfalých. Lebo život je boží dar. A láska k tomuto daru je nemysliteľná, neuskutočniteľná bez lásky k človeku, čiže bez ľudskosti, ktorú treba preukazovať vždy a za každých okolností a podmienok, a teda aj či najmä v časoch krutostí a zvrhlostí. Tak znie odkaz Rachmanovovej, jej života a literárneho diela, koexistujúceho vo vzácnej vzájomnej jednote.

Aľa Rachmanovová: Mliekarka z Ottakringu. Denníky z rokov 1925–1927, prel. Zuzana Demjánová, Premedia, 264 s., odporúčaná cena: 12,95 eur.

-mh-

Kudy ke dnu. Analýza charakteristik klientů Naděje

– Ať si to připustíme nebo ne, jsou lidé, kteří se dostali na dno, jedni z nás. Kniha pracovníků Univerzity Karlovy je v podstatě popis jejich situace, založený na statistice a z ní vycházejících grafech a tabulkách. Bylo pro ni použito 4622 jednotek, evidenčních karet klientů občanského sdružení Naděje mezi lety 1993 a 2004. (Klienti nejsou nutně bezdomovci, jsou to lidé, kteří se obrátili na Naději jako na poslední možnost záchrany.) Z knihy získáme přehled o jejich věku, vzdělání, povolání, rodinném stavu, místu, odkud pocházejí atd. Je uvedeno 18 důvodů, proč přišli hledat pomoc. Z nich nejdůležitější jsou čtyři: finanční problémy, zvláště dluhy, ztráta bydlení, ztráta zaměstnání, návrat z vězení. V závěru je zdůrazněna prevence sociální exkluze, která by měla brát ohled na hluboké sociální a ekonomické souvislosti. Věcně precizně zpracovaná kniha vypovídá o lidech na dně téměř výhradně v obecných rysech bez ohledu na individuální příběhy, podává však znepokojivý obraz zhoršující se situace.

Libor Prudký, Michaela Šmídová: Kudy ke dnu. Analýza charakteristik klientů Naděje, o. s., středisko Praha, Bolzanova, Socioklub, Praha 2010, 135 s., cena 162 Kč.

-ed-

Bezdomovectví jako alternativní existence

– I tato kniha je dílem autorů z UK. Sestavili ji na základě rozhovorů s mladými bezdomovci (některým nebylo ještě dvacet). Poutavé čtení, jehož přesvědčivosti pomáhají citáty z promluv lidí, kteří se ocitli na ulici. M. Vágnerová uvádí do problematiky bezdomovectví, zabývá se odchodem na ulici, závislostmi a trestnou činností, podlomenou vůlí a neochotou pracovat a podřizovat se řádu společnosti, obživou na ulici, proměnou osobnosti a změnou vnímání sebe sama. Poukazuje na důležitost rodiny a prostředí i na vliv dědičnosti, ovlivnění drogami a alkoholem. Hlavním tématem L. Csémyho je duševní zdraví bezdomovců. Pojednává o depresivních a úzkostných stavech, sebevražedných sklonech, schizofrenii aj. Ukazuje, jak na postižené působí alkohol a drogy. Je zajímavé, jak malý vliv měla na tyto lidi škola. J. Marek se zabývá reintegrací mladých bezdomovců. Vidí v ní dlouhý, nejméně dva roky trvající proces. Zdůrazňuje potřebu motivace a úlohu impulsů, kladných i záporných. Samotná ulice je nemotivující, má však pro mnohé hodnotu – svobodu, volnost. Čtenář, který nepřišel do styku s životem bezdomovců, si po přečtení pasáží o „návratu“ může udělat dojem, že je vlastně (ze strany společnosti) vše v pořádku. Skutečnost bývá jiná. Zdravotní a psychologická služba je nedostupná nebo nevyhovující. Jak zmiňuje i poslední autor, sociálních zařízení a sociálních pracovníků pro bezdomovce je žalostně málo, jejich počet by se měl zvýšit několikanásobně.

Marie Vágnerová, Ladislav Csémy, Jakub Marek: Bezdomovectví jako alternativní existence

mladých lidí, Univerzita Karlova, Praha 2013, 339 s., cena 306 Kč.

-ed-

Knihy a jejich lidé. Čtenářské životopisy

– Editor shromáždil rozhovory s 33 lidmi, kteří se v několika posledních letech z nejrůznějších důvodů profesně zabývali knihami – najdeme mezi nimi spisovatele, nakladatele, překladatele, editory, knihkupce, propagátory knih a čtení, literární kritiky a vědce, knihovníky. Nejstarší účastník se narodil roku 1932, nejmladší roku 1977. Rozhovory jsou přesně strukturované a sledují hlavně rozvoj zájmu osobností o čtení a práci s knihami. To se ukazuje nikoliv jako omezení volnosti „zpovídaných“, ale jako výhoda, která umožňuje srovnávat vývoj vztahu ke knihám u různých generací a postihovat jejich společné i rozdílné rysy. V úhrnu se dovíme mnoho zajímavého o lidech i o době, ve které žili. Kniha by mohla být dobrým materiálem pro nejrůznější srovnávací studie. Je například hodno povšimnutí, jakou iniciační roli hrály pro uvedení do četby pro celé generace tři stálice: Verne, May, Foglar.

Jiří Trávníček (ed.): Knihy a jejich lidé. Čtenářské životopisy, Host, Brno 2013, 533 s., cena 349 Kč.

-jn-

Politik dobré vůle

– Kolektivní práce zkušených historiků přináší nejen biografii kněze, křesťansko-sociálního politika a československého státníka, je i závažným příspěvkem k národním a státním dějinám ve 20. století. Konstantním historickým komponentem Šrámkovy osobnosti byla tradice cyrilometodějská, christianizace Velké Moravy spjatá s rozvojem gramotnosti a kultury, nikoliv mečem, jak bývalo v těch časech obvyklé, ale slovem a písmem. Dále to byla podmíněnost člověka z chudé malorolnické rodiny bez zesnulého otce. Solidarita s nejchudší částí venkovské i městské populace a úsilí o její hmotné a kulturní povznesení se staly Šrámkovým údělem vedle činnosti pastorační. V tom ho utvrdila i papežská encyklika Rerum novarum Lva XIII. z roku 1891. Její studium umožnilo Šrámkovi i pedagogickou práci v oboru praktické křesťanské sociologie v přípravě kněžského dorostu v Brně. Vedle úsilí o sjednocování křesťansko-sociálních skupin už za Rakouska-Uherska patřil k několika málo představitelům politického katolicismu, kteří přivítali vznik republiky v roce 1918, a postupně se stal i předním československým politikem a obráncem parlamentní demokracie proti autoritářským tendencím. V boji za zachování demokracie a za obranu republiky proti nacismu ho utvrdilo i studium papežské encykliky Mit brennender Sorge z roku 1937. Šrámek odmítl politickou strukturu tzv. druhé republiky a v sedmdesáti letech emigroval. Z pověření prezidenta Edvarda Beneše řídil práci Československého národního výboru v Paříži (1939–1940). Po porážce Francie se evakuoval s nasazením života do Anglie, kde až do roku 1945 předsedal československé vládě. V letech 1946–1948 byl v důsledku stáří a nemoci řadu měsíců mimo veřejný život a zastupoval ho celoživotní přítel a spolupracovník páter František Hála. Navíc zřejmě nepochopil rozdíl mezi předválečnými koalicemi a vládou Národní fronty, která byla přechodným útvarem k autoritativní vládní formě. Byl zpočátku k demisi nekomunistických ministrů, které následně KSČ využila ke zrušení politického pluralismu, velmi rezervovaný. V téměř osmdesáti letech se s páterem Hálou ještě pokusil o přechod do emigrace. Pokus se nezdařil, což vedlo k jeho trvalé izolaci a internaci. Úvodní kapitolu zpracoval Pavel Marek; objasňuje Šrámkovo působení do roku 1918. Opírá se o analýzu obrovské šíře pramenů i dosavadní odborné literatury. Jeho zásluhou je i rozsáhlá fotodokumentace s širšími popiskami, jež četbu rozsáhlého díla přátelům historie usnadňují. K orientaci přispívá i jmenný katalog obsahující přes 1000 záznamů. Druhá studie je dílem Miloše Trapla, který se tematikou zabývá jako stěžejním badatelským úkolem od počátku šedesátých let. Studie je excelentní, a to jak šíří pramenné základny i postižením všech historických souvislostí, tak formou zpracování. Také třetí studie z pera Karla Konečného je pozoruhodná, byť se zabývá obdobím, kdy už Šrámek pozvolna ustupoval z politického života. Zajímavá je i Konečného závěrečná studie Proměny šrámkovské tradice v období 1948–1990, tedy v „obrozené“ straně lidové – J. Plojhar, A. Petr, v české veřejnosti 1968–1969, jakož i za tzv. normalizace. Msgre. Šrámek jako politik a předseda Československé strany lidové 1919–1948 si vytvořil svébytný styl práce. Jeho je výrok „dohodli jsme se, že se dohodneme“ – to vyžadovalo slušnost, trpělivost a diskrétnost bez účasti sdělovacích prostředků, ale i houževnatost a cílevědomost.

Karel Konečný, Pavel Marek, Miloš Trapl: Politik dobré vůle. Život a dílo Msgra Jana Šrámka, Vyšehrad, Praha 2013, 460 s.

-bieberle-

Skleněné tabulky

– Není na světě mnoho básníků, kteří by vytvořili jedinou básnickou sbírku a třikrát se dočkali vydání. Olomoucká básnířka Jarmila Rozsypalová k nim patří. Básně psala od dětství, občas je publikovala, ale až ve svých 45 letech je na doporučení Otty Františka Bablera vlastním nákladem poprvé vydala, a tak se k svému talentu i umělecké a duchovní orientaci veřejně přiznala. Nebylo nikoho, koho by příjemně nezaujala. To se psal rok 1978. Měla už tři děti a působila jako zdravotní sestra na Klášterním Hradisku. Její básnické dispozice potvrdil v osmdesátých letech Mirek Kovářík v oblíbeném pořadu Zelené peří, jímž sloužil poezii téměř čtvrtstoletí v roli objevitele talentů. Jeho posezení před mikrofonem s Jarmilou Rozsypalovou patřilo k nejúspěšnějším, Skleněné tabulky se stávaly pojmem. Zvláště poté, co je Mladá fronta odmítla vydat s poukazem na skutečnost, že se v nich objevují motivy nerezonující s posrpnovou normalizací. Oblibě Skleněných tabulek to neublížilo, spíš naopak. K druhému vydání došlo v roce 1995. Polistopadové sametové klima sáhlo po upřímném básnickém vyznání Jarmily Rozsypalové vděčně. Půvabná grafika a publikování Bablerovy črty Babí léto proměnily druhé vydání v atraktivní příklad regionální bibliofilie. V roli iniciátora třetího vydání se uplatnilo brněnské nakladatelství Jana Šabaty. Oproti 1. a 2. vydání je současné rozšířeno o básně Portrét dívky, Léto, Čtrnáctiletá, Napětí, Chomutovské stavidlo, Setkání a Elegie za Boženu (z cyklu Oceán času). Pandánem je báseň Můj děd, kterou napsal předčasně zesnulý autorčin syn David Dostál.

Rozsypalová je básnířka, jejíž verše jsou několik desítek let stále svěží a aktuální. A ještě budou.

Jarmila Rozsypalová: Skleněné tabulky, Doplněk, Brno 2013, 68 s., doporučená cena 119 Kč.

-bkolář-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 2/2014
Archiv Listů
Autoři Listů