Jak jste se dostal k fotografování na Krymu?
Dovedla mne tam náhoda. Spoluák z univerzity ve Zlíně pochází ze Sevastopolu. V zimě 2009 jsem se v podstatě pozval na návštěvu a díky jeho velké ruské duši mne pak přijala i celá jeho rodina. Od té doby jsem se tam začal vracet kadou zimu i léto. Naposledy jsem byl na Krymu v září, to byl ještě Ukrajinou.
Co vás tam nejvíc zaujalo?
Atmosféra, historie, krásné dívky, levný alkohol, námořníci v dlouhých kabátech, válečné lodě, ponorky a moře.
Pociťoval jste rozdíl mezi Sevastopolem a jinými pobřeními oblastmi Ukrajiny?
Sevastopol je hodně specifický. Měl jsem monost projet pobřeí od Kerče a k Sevastopolu, navštívil jsem další města na Ukrajině. Nikde jsem se nesetkal s takovou hrdostí na své město jako právě v Sevastopolu.
Cítil jste nějaké napětí mezi lidmi?
Udivovalo mne, e se lidé na Krymu povaovali za Rusy, ač měli ukrajinské pasy.Napětí mezi Krymem a Ukrajinou vdy zřejmě bylo, nenapadlo mne však, e by to mohlo dojít tak daleko. Myslím, e lidé, kteří vítají ruské vojáky a připojení k Rusku, mohou být změnami, které jistě přijdou, i nemile překvapeni. To se však v mediální masái a nostalgii po starých dobrých časech SSSR lehce přehlíí.
Na Krymu bylo i před anexí dost vojáků a vojenských objektů. Nenaráel jste na potíe?
Fotografovat vojenské objekty je samozřejmě zakázáno a já jsem to respektoval a nikoho vědomě nedrádil. Portrétoval jsem i několik vojáků a námořníků. Teď bude situace daleko komplikovanější.
Jak vznikla kniha fotografií ze Sevastopolu?
Ke konci studia jsem se na Krym vracel s jasnou představou, e bych o Sevastopolu rád udělal knihu. Jsem rád, e se to podařilo. Kniha je nejsmysluplnější prezentace fotografií.
Chcete se Krymu, Ukrajině, Rusku věnovat dál?
Na Krym bych se rozhodně někdy rád vrátil. Mám tam několik dobrých kamarádů a taky mě zajímá, jak se bude Krym pod nadvládou Ruska měnit. Nejbliším plánem a přáním je vrátit se na řeku Volhu. U jsme ji jednou s kolegou Martinem Wágnerem (jeho fotografie z Ruska otiskly Listy č. 6/2009, pozn. red.) od pramene k ústí delty projeli, teď bych se rád vrátil fotografovat na konkrétní místa i na delší dobu.
Nelze se nezeptat na vliv otce, rovně známého fotografa, na vaši profesní dráhu.
Od otce jsem dostal první fotoaparát Lomo a základy ruštiny. Ukázal mi, e je moné se pomocí fotografií vyjadřovat, ale cestu jsem si musel vyšlapat sám. Otec je pro mne velkou inspirací, zejména v pohledu na ivot.
-tt-
Milan Bureš (1986) vystudoval reklamní fotografii na Univerzitě T. Bati ve Zlíně, nyní studuje v Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Fotografie vystavoval v Praze, Brně, Zlíně, ty ze Sevastapolu v r. 2012 v Kyjevě. Další projekty: Přestupná/Konečná, Od vlka k psovi, Crimean War aj. Získal několik fotografických cen. (www.milanbures.com)
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.