Martin Petlach

Malajsijský politický let MH370

Letecká nehoda na počátku března vedla nejen ke zmizení Boeingu 777 s 239 lidmi na palubě, ale také ke znovuotevření diskuse o politickém vedení a směřování Malajsie pod vládním blokem UMNO.

V okamžiku, kdy první média vydala zprávu, že z radarů zmizel Boeing 777 nejvýznamnějších aerolinií Jihovýchodní Asie Malaysia Airlines, světové společenství reagovalo solidaritou se všemi, jimž hrozilo, že ztratili své blízké, a zároveň nabídlo pomocnou ruku při hledání letounu. V následujících týdnech od 8. března, kdy se udála nehoda, která v době uzávěrky tohoto čísla Listů nebyla objasněna, se v médiích mluví o teroristickém útoku, chybě navigace v radaru či selhání posádky. Již existuje velké množství konspiračních teorií, jež si deníky napříč kontinenty o tajemném zřícení letadla do Indického oceánu tvoří. Neopominutelná je skutečnost, kterou připomínají mezi jinými Malaysia Free Today či The Week, že svět nepozoruje jen leteckou havárii, nýbrž si všímá obzvláště toho, jak se prezentuje malajsijská vláda v čele s Dato' Sri Najibem Razakem.

Federace Malajsie, dříve bojující o svobodu, potažmo nezávislost, v malajštině označovanou jako merdeka, na britské koloniální velmoci, má v rámci klasifikace systémů místo jako volená konstituční federativní monarchie s privilegii pro aristokracii a vysokou politickou garnituru. Zakládající ústava však nebyla inspirována pouze Spojeným královstvím, ale také, jak připomíná L. A. Sherida, Spojenými státy americkými. Pozorovatelné je to ve vytvoření států federace, obdobných dvou tělesech parlamentu (dolní Dewan Rakyat a horní Dewan Negara), ale též ve vzhledu státní vlajky. Malajsie má ovšem mnohem složitější strukturu národnostních a konfesních menšin. Jakkoli převažují rodilí Malajci, nelze opomenout vliv Číňanů a Indů. Ve shodném rozložení je i religiózní škála: více než polovinu národa tvoří malajští muslimové. K ostatním vyznáním patří především buddhismus, křesťanství, hinduismus, konfuciánství, taoismus a mnohá místní náboženství.

Od ustavení nezávislosti v roce 1957 je země i přes konané volby ovládána blokem UMNO (Národní organizace jednotných Malajců): během posledních 57 let existence státu se vystřídalo na pozici předsedy vlády šest představitelů tohoto uskupení, jež je z velké části ve sféře vlivu konzervativní Národní fronty (BN). Původně byly tři největší strany sdruženy do sestavy jménem Aliance, ta se však rozpadla na sklonku roku 1969 za rasových nepokojů, a tak byla nahrazena UMNO. Opoziční blok PR (Pakt lidu) je nadále zatlačován do ústraní, přestože v posledních dvojích volbách (2008 a 2013) získal na síle – i proto, že byly zjištěny volební podvody páchané blokem UMNO. Podotkněme, že tento jev odborníci nehodnotí jako posilování demokratické opozice, ale jako volbu „proti vládní straně“ (Bilveer Singh), a to zejména kvůli stávající nedostatečné efektivitě vedení země. K faktorům ovlivňujícím poslední dvoje volby rovněž patří větší volební participace mladých lidí, propojení politiky a sociálních sítí s médii, stabilizace uvnitř PR a naopak destabilizace v UMNO. Jediným vítězem voleb však jsou patrně mezinárodní investoři – kreace vlády UMNO nevedla ke změně pravidel obchodu; jejich pozice setrvala neohrožena.

Zmíněný stranický systém je specifický také svou třístupňovou charakteristikou – strany existují na třech úrovních: lokální, státní a federální, a to s různou sílou reciproční provázanosti. Proto nese dle Petera Dawsona malajsijské stranictví dva podstatné atributy. Je formováno dle vzorců místních národnostních komunit a později jsou strany spojovány do velkých koalic. Tyto rysy se projevují především u vládního bloku UMNO, do něhož strany vstupují a opouštějí jej velmi často, hlavně pokud se jim znelíbí rozhodnutí převládající BN. Tento vládní blok od svého etablování do vysoké politiky, v počátcích i s přispěním Británie, postupně prostoupil systém státní správy. Neblahý vliv, jenž je markantní u ovlivňování soudní moci, kupování hlasů voličů a médií a volebních podvodů („malapportionment“ či „gerrymandering“), označuje Edmund T. Gomez, znalec malajsijského politického systému, za „peněžní politiku“. I proto bývá země mezi teoretiky politické vědy označována jako „pseudodemokracie“ či „kvazidemokracie“ či pomezní stádium (viz Freedom House Index).

Jak si skepticky (15. 3. 2014) všímá i týdeník The Economist, současná vláda neustala ani v perzekucích lídrů opozice a opět se snaží o uvěznění poslanců Karpala Singha a Anwara Ibrahima. U druhého se nejedná o první pokus, v Malajsii je totiž symbolem opozičnosti, přestože v devadesátých letech byl ve vládě UMNO ministrem financí. Po neshodách s tehdejším předsedou vlády, autoritativním Mahathirem Mohamedem, UMNO opustil, čímž proti sobě popudil vládní blok. Následkem toho byl Anwar Ibrahim odsouzen za „sodomii“, byť homosexualita obecně v Malajsii nebývá na rozdíl od jiných muslimských zemí trestána. Poslaneckou funkci za něj vykonávala jeho oficiální manželka, a tak se nyní, když došlo k obnovenému nařčení za totožný prohřešek, situace opakuje. Mimoto byla do tabloidního britského tisku vypuštěna zpráva, že jeden z pilotů pohřešovaného letadla, kapitán Zaharie, byl Ibrahimův velký podporovatel a stoupenec. Jakoukoli přímou afinitu i podezření ze snah poškodit tímto teroristickým činem blok UMNO Anwar Ibrahim ihned pro nezávislý The Malaysian Insider dementoval; výroky označil za nesmyslné. Zároveň připomněl vládě její „problém“ se zmíněným letadlem. Zcela prvním kritikem malajsijské vlády, pokud jde o šetření havárie, byla ovšem Čína, která ji obvinila z nekompetentnosti. Výtky z rozličných zemí za špatné sdílení nových informací nebo necitlivost k pozůstalým se objevují i nadále.

Faktem je, že událost by se mohla stát klíčovou pro oba póly vládnutí v Malajsii. Otázkou zůstává, jak bloky tuto „příležitost“ využijí. Pokud z toho UMNO nedokáže vyjít jako funkční a pevná formace, voliči budou i nadále prosazovat opozici, třebaže nikoli z vyššího demokratického principu. Na druhou stranu PR musí využít nynější pozornosti, jakou média věnují zemi, k vlastnímu prospěchu, aby byli nejen osvobozeni zadržení členové bloku, ale poukázalo se také na to, jak vládní představitelé z UMNO nepovolaně vedou zemi, čímž ji ekonomicky i politicky oslabují. Takovýto krok opoziční PR by mohl vést k významnému celkovému posunu správy tradiční malajsijské společnosti. Ta totiž už dříve v průzkumech deklarovala ochotu se částečně vzdát naprosté demokracie a jejích komponentů ve prospěch kvalitního vládnutí a ekonomického růstu. Ovšem opak v podobě stagnace a nezpůsobilosti by mohl být elektorátem penalizován; i to by mohla být brzká budoucnost Malajsie.

Již koncem let devadesátých přinesla ekonomická krize „asijským tygrům“ výrazné problémy hospodářské, v Malajsii v neposlední řadě také politické. Na propad ve všech směrech chtěla reagovat reformní skupina Reformasi pod vedením Anwara Ibrahima; nicméně autoritativní vláda ji oslabila. I když nyní není ekonomická krize tak výrazná jako v letech minulých, pohřešované letadlo vyvolalo zájem široké veřejnosti z různých koutů světa. To vše povzbudilo, navíc s vyhlídkou na větší podporu, skupinu Reformasi 2.0, nedávno založenou především jako projev odporu proti redundantnímu obvinění opozičního Anwara Ibrahima v politickém procesu.

Tamější systém je však možná schopen postupnou gradační cestou dle tradičního vzoru Spojeného království přejít k většímu respektu k právu a stranickému bipartismu, tedy volebnímu většinovému systému anglosaského typu. Jak bylo řečeno, oba bloky možnost zlepšit svůj obraz do nadcházejícího údobí dostaly. Jestliže podle Meredith L. Weissové představovaly poslední volby „politické cunami“, je patrné, že s MH370 nabírá odlišný kurs také politická scéna Malajsie. Jasné nicméně není, zda vychýlení bude krátkodobého, anebo dlouhodobého rázu.

Martin Petlach (1991) studuje na Katedře politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci.

Obsah Listů 2/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Petlach

Malajsijský politický let MH370

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu