Lukáš Motyčka

Několik výročí – Bohumil Hrabal, Vlastimil Artur Polák a Ukrajina

V roce 2014 si připomínáme několik důležitých výročí. Ostatně jako každý jiný rok. Před sedmdesáti pěti lety vypukla 2. světová válka a od začátku té první nás dělí dokonce přesně sto let. Sta let by se dožil americký spisovatel Burroughs, italský dirigent Guilini, dirigent českého původu Rafael Kubelík, básník Jiří Kolář, klavírista a skladatel Josef Páleníček, francouzský komik Louis de Funés či herečka a Goebbelsova milenka (jak je rubrikována na portále wikipedie) Lída Baarová. Sto let by ovšem oslavil i americký hráč na foukací harmoniku Larry Adler. A sta let by se teoreticky mohl dožít i důstojník zbraní SS Michael Wittmann, mající pověst nejúspěšnějšího velitele obrněných vozů, či SS-Obersturmführer Heinz Schubert – a jsme u Ukrajiny...

Všichni mluví o Ukrajině a Krymu. Po měsíci už zase trochu méně. Žijeme rychle a na kosmické lodi Sojuz se vyměnily posádky.

Ale z oběžné dráhy Země do Olomouce! Sto let by oslavil také Vlastimil Artur Polák. Kdo to je? Není ani tak známý jako Larry Adler a dokonce ani jako Wittmann či Schubert, na české nebo německé wikipedii ho člověk nenajde. Nedávno mi kdosi řekl: „Nezáleží na tom, jestli jsi známý. Důležité je, abys byl dobrý člověk.“ Stárnu a jsem stále sentimentálnější.

Vlastimil Artur Polák, často označovaný jako poslední židovský německy píšící autor na Moravě, i on by letos 3. dubna oslavil sto let. Jeho rodný dům dodnes v severomoravské vesnici Úsov stojí, naproti synagoze a nedaleko židovského hřbitova. Polákův hrob ve velmi jednoduchém provedení najdeme v židovském oddíle Ústředního hřbitova v Olomouci. Jaké skutky a zážitky vyplňují v Polákově případě prostor mezi těmito dvěma body, kterému se říká život? Dva zničující válečné konflikty, aktivní antifašistický postoj, internace v koncentračním táboře, ztráta téměř celé rodiny, smrt první manželky po válce, nepříjemné vystřízlivění ze sympatií ke komunismu, ústrky v práci, tvrdá fyzická práce, život v ústraní a nepochopení, nemožnost publikovat... a celoživotní naléhavá potřeba se umělecky vyjadřovat.

A zatímco sportovní svět juchá v Soči (i když na paralympiky moc pozornosti pravda nezbylo) a v masmédiích posloucháme chytré a nechytré rozhovory o životě a díle klasiků, uvědomuji si, že lidskou velikost není třeba hledat daleko, že je někdy za rohem.

Jedna věc je osobní zadostiučinění, další věc je ironie dějin. Cestou do kavárny, ve které píšu, mě zastavily dvě dámy a nabízely mi Strážnou věž. Nebo to snad bylo Probuďte se!? A co Bohumil Hrabal?

Inu – Hrabal...

Lukáš Motyčka

Obsah Listů 2/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Lukáš Motyčka

Několik výročí – Bohumil Hrabal, Vlastimil Artur Polák a Ukrajina

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu