Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 1 > Rossana Dattilo: Nedoitých 90 let profesora A. M. Ripellina
Profesor Angelo Maria Ripellino se narodil 5. prosince 1923 v Palermu, ale prakticky celý ivot proil v Římě. Na místní univerzitě La Sapienza byl profesorem českého a ruského jazyka a literatury. Zemřel v roce 1978 v Římě. Od roku 1969 se do milované Prahy nesměl nikdy vrátit.
Angelo Maria Ripellino byl člověk antikonformistický, nedaly se mu přišít ádné nálepky, s hlubokými znalostmi psal o umění, byl současně s tím i spisovatel, reportér, esejista, divadelní kritik, scénárista, univerzitní profesor. Jeho široké zájmy ho vedly ke stálým experimentům, k touze poznávat nové. Díky těmto všem schopnostem obeznámil italské publikum s českými básníky a spisovateli, jakými byli Holan, Halas, Kolář, Hrabal, Linhartová, i s povídkami Jaroslava Haška. Jeho příspěvky stimulovaly čtenáře, aby poznali mnoho dalších aspektů české kultury. Všechny jeho spisy jsou plné poznámek a glos, jak tomu velela jako sicilská a trochu barokní kultura.
V kulturním panoramatu Itálie je skutečně obtíné nalézt literáta podobného Ripellinovi. Ve své slavné knize Praga magica (Magická Praha) prokazoval svou blízkost poetismu, české avantgardě 20. let, zaloenému Karlem Teigem, pro něj jedinou skutečnou formou umění je poezie. Poezie je postavena na jakémkoliv harmonickém projevu člověka, do něho se promítal vliv filmu, hudby, divadla i malířství. Ripellino sdílel tuto snahu osvobodit básnictví od čistě estetických pravidel a řádů ve snaze dát mu plnou monost volně se projevovat, právě prostřednictvím klaunských hříček praských básníků, tak blízkých onomu aspektu českého ducha, který stojí na protistraně kafkovské nevyhnutelnosti.
Praga magica, napsaná v roce 1973, je vlastním portrétem autora, který se ztotoňuje s rozmanitými kulturami a svobodným myšlením, je se bez ohledu na hrozby moci stává jakousi ironicky onglérskou hrou ve snaze oddálit přicházející nemoc, tak jako oddálit propast, je ohrouje touhu po kulturní renesanci. Kouzlo a ivot Prahy nebude mít konce, do propasti zmizí pronásledovatelé, trpaslíci. A já se tam moná vrátím. Určitě se tam vrátím. Do hospody na Malé straně, do stínů mého mládí, kde jsem si otevřel láhev mělnického vína. Vrátím se do Prahy, do kavárny Viola, abych tam přednášel své verše... Praho... my se nevzdáme. Měj odvahu, odolej.
Praga magica je jeho milostný dopis městu, jeho pověsti, umění a kulturu popsal ivým obrazem, osobnostmi plnými kouzla a tajemství, interpretoval ho a zavedl čtenáře do kontaktu s ním, na setkání s odlišnou kulturou, kterou si tak objevil. Svým barokním stylem, plným vybraných, vypilovaných a excentrických slov, přeloil svět, který byl v Itálii neznámý a do jisté míry obtíně pochopitelný, oivil jistý druh kultury. A pro ni začal skládat verše, psal literární kritiky, eseje, články a vyprávěl o Praze, o její kultuře a dějinách jejího lidu.
Jako novinář týdeníku l´Espresso společně s intelektuály jako Seifert, Goldstücker, Kolář intenzívně proíval slibné období Praského jara a po invazi sovětských vojsk sledoval rozpad snu renesance udušeného komunistickým reimem, vyprávěl nám s neúnavnou vášní o vězení, které dusilo a poniovalo celou generaci intelektuálů a celý národ.
Angelo Maria Ripellino byl mimořádně významnou osobností italského kulturního světa především jako spisovatel, který přinesl obrovský příspěvek k pochopení slovanského světa; byl profesorem, který zformoval generace studentů zajímajících se o českou kulturu. Sám chtěl být povaován za básníka, kterého ovlivnily různé umělecké formy a proudy, za jakýsi sicilsky barokní kaleidoskop.
P. S. od překladatele: Rossana Dattilo byla studentkou českého a ruského jazyka a literatury během posledních let univerzitní dráhy profesora Ripellina. Společně se skupinou studentů (nazývali se skaramaki) byla profesoru blízko a do posledního dne jeho ivota. Nezapomenete na mě? byla jeho poslední slova. A jak bychom na Vás mohli zapomenout, pane profesore?!
Josef Kašpar
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.