Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2014 > Číslo 1 > Rossana Dattilo: Nedožitých 90 let profesora A. M. Ripellina

Rossana Dattilo

Nedožitých 90 let profesora A. M. Ripellina

Profesor Angelo Maria Ripellino se narodil 5. prosince 1923 v Palermu, ale prakticky celý život prožil v Římě. Na místní univerzitě La Sapienza byl profesorem českého a ruského jazyka a literatury. Zemřel v roce 1978 v Římě. Od roku 1969 se do milované Prahy nesměl nikdy vrátit.

Angelo Maria Ripellino byl člověk antikonformistický, nedaly se mu přišít žádné nálepky, s hlubokými znalostmi psal o umění, byl současně s tím i spisovatel, reportér, esejista, divadelní kritik, scénárista, univerzitní profesor. Jeho široké zájmy ho vedly ke stálým experimentům, k touze poznávat nové. Díky těmto všem schopnostem obeznámil italské publikum s českými básníky a spisovateli, jakými byli Holan, Halas, Kolář, Hrabal, Linhartová, i s povídkami Jaroslava Haška. Jeho příspěvky stimulovaly čtenáře, aby poznali mnoho dalších aspektů české kultury. Všechny jeho spisy jsou plné poznámek a glos, jak tomu velela jako sicilská a trochu barokní kultura.

V kulturním panoramatu Itálie je skutečně obtížné nalézt literáta podobného Ripellinovi. Ve své slavné knize Praga magica (Magická Praha) prokazoval svou blízkost poetismu, české avantgardě 20. let, založenému Karlem Teigem, pro nějž jedinou skutečnou formou umění je poezie. Poezie je „postavena na jakémkoliv harmonickém projevu člověka“, do něhož se promítal vliv filmu, hudby, divadla i malířství. Ripellino sdílel tuto snahu osvobodit básnictví od čistě estetických pravidel a řádů ve snaze dát mu plnou možnost volně se projevovat, právě prostřednictvím klaunských hříček pražských básníků, tak blízkých onomu aspektu českého ducha, který stojí na protistraně kafkovské nevyhnutelnosti.

Praga magica, napsaná v roce 1973, je vlastním portrétem autora, který se ztotožňuje s rozmanitými kulturami a svobodným myšlením, jež se bez ohledu na hrozby moci stává jakousi ironicky žonglérskou hrou ve snaze oddálit přicházející nemoc, tak jako oddálit propast, jež ohrožuje touhu po kulturní renesanci. „Kouzlo a život Prahy nebude mít konce, do propasti zmizí pronásledovatelé, trpaslíci. A já se tam možná vrátím. Určitě se tam vrátím. Do hospody na Malé straně, do stínů mého mládí, kde jsem si otevřel láhev mělnického vína. Vrátím se do Prahy, do kavárny Viola, abych tam přednášel své verše... Praho... my se nevzdáme. Měj odvahu, odolej.“

Praga magica je jeho milostný dopis městu, jehož pověsti, umění a kulturu popsal živým obrazem, osobnostmi plnými kouzla a tajemství, interpretoval ho a zavedl čtenáře do kontaktu s ním, na setkání s odlišnou kulturou, kterou si tak objevil. Svým barokním stylem, plným vybraných, vypilovaných a excentrických slov, přeložil svět, který byl v Itálii neznámý a do jisté míry obtížně pochopitelný, oživil jistý druh kultury. A pro ni začal skládat verše, psal literární kritiky, eseje, články a vyprávěl o Praze, o její kultuře a dějinách jejího lidu.

Jako novinář týdeníku l´Espresso společně s intelektuály jako Seifert, Goldstücker, Kolář intenzívně prožíval slibné období Pražského jara a po invazi sovětských vojsk sledoval rozpad snu renesance udušeného komunistickým režimem, vyprávěl nám s neúnavnou vášní o vězení, které dusilo a ponižovalo celou generaci intelektuálů a celý národ.

Angelo Maria Ripellino byl mimořádně významnou osobností italského kulturního světa především jako spisovatel, který přinesl obrovský příspěvek k pochopení slovanského světa; byl profesorem, který zformoval generace studentů zajímajících se o českou kulturu. Sám chtěl být považován za básníka, kterého ovlivnily různé umělecké formy a proudy, za jakýsi sicilsky barokní kaleidoskop.

P. S. od překladatele: Rossana Dattilo byla studentkou českého a ruského jazyka a literatury během posledních let univerzitní dráhy profesora Ripellina. Společně se skupinou studentů (nazývali se skaramaki) byla profesoru blízko až do posledního dne jeho života. „Nezapomenete na mě?“ byla jeho poslední slova. A jak bychom na Vás mohli zapomenout, pane profesore?!

Josef Kašpar

Rossana Dattilo

Obsah Listů 1/2014
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.