Tomáš Tichák

Na přelomu věků

Slyšet je to ze všech stran – že u nás končí jedna éra a nová začíná. Tak třeba končí epocha zim, během kterých bylo aspoň občas zima. Nebo prý se blíží konec ovládání českých médií německými magnáty. A podle některých se uzavírá celá polistopadová historická kapitola, kdy vládly prostřednictvím parlamentu politické strany. Jedna taková strana se u nás v Olomouci kdysi slavně zrodila a teď se na totéž místo vrátila složit své kosti. Čili zamknout své kostlivce do skříní, jak by řekli škodolibí žurnalisté. Nové nezkostnatělé vedení sice věří, že mu to staré nebude okopávat kotníky a umožní mu vrátit se zpět k životodárným kořenům, jak by ale řekli zlí jazykové, k tomu bude třeba navštívit Mauritius, Bahamy a možná i Galapágy. A jak by ještě řekli jízliví politologové, poukazujíce na jistého Maďara, oživlá mrtvola není schopna sebereflexe, natož třeba nominace do stínové vlády.

Pro nás na Hané je však důležitější, že zde možná končí doba provincialismu. Hanáčtina byla totiž dlouho považována za řeč směšně nemotornou, jejíž užití ve veřejném prostoru stvrzovalo, že mluvčí je jemně řečeno pravý opak světáka. Nenápadná zpráva může však znamenat průlom: podle ní totiž už několik supermarketů přepadl maskovaný lupič hovořící hanácky.

Co z toho plyne? Že Hanáci už nemusejí čekat na nalezení krále v ječmeni, což se s přechodem na pěstování průmyslových plodin stává stále nepravděpodobnější? Anebo že budou obyvatelé Doloplaz vzati na roveň třeba občanům Vyšehradu? Rozhodně to lidem stiženým těžkopádným dialektem dodá sebevědomí. Bude stačit už jen málo k pochopení, že to na světě největší se rodí z odvahy zabývat se nicotným. Že nejkrásnější květiny rostou v blátě za humny. A že největší díla světové literatury jsou provinciální – jen se za to nestydí. Tím pádem se nemusí stydět ani jejich předlohy a inspirační zdroje. Macondo, jistě by se nestydělo, kdyby existovalo, anebo Nymburk s gymnáziem tak hrdým, že pokládá za ponižující jmenovat se i po svém nejslavnějším absolventovi.

Smrákání nad provincialismem nepřivodil jen hanácký Zorro, ale už před půl rokem olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan svým zásahem proti čelným pražským politikům a úředníkům. Pro hanáckou metropoli tak zachránil svou instituci před plánovaným zrušením. Podle nepřejících centralistických hlasů to bylo dokonce motivem jeho aktivity. Horoucí hanáčtí vlastenci by mu to jistě za zlé neměli, tím spíš, jestli tento statečný chlapík mířil ještě výš. Komentátor časopisu Reflex Bohumil Pečínka vyslovil už loni v červenci hypotézu, že: „podle všeho je hybatelem skupina bývalých vojenských prokurátorů z Nejvyššího a olomouckého státního zastupitelství... tito mimořádně motivovaní státní zástupci veřejnosti naznačili, jak lehce je možné provést státní převrat.“

Nelze vyloučit, že státní zástupce nezamýšlel ustavit Hanáckou prokurátorskou republiku, jak mu bylo přičítáno, ale jen prachobyčejně poctivě vykonává svou práci. A taky je možné, že nářečí fantoma hanáckých samoobsluh je jen součástí jeho maskování, a on ve skutečnosti mluví jazykem některé země bývalého SSSR – třeba estonsky nebo uzbecky. Pouze se seriózně připravil na svou loupežnou misi. Ať tak či onak, nikdo už Hanákům nevezme nalezené sebevědomí.

Ještě o jiné končící epoše. Na konci února přestane po víc než šedesáti letech vysílat Český rozhlas na dlouhých vlnách. Tudíž už nikdy nezažiji to, co kdysi na jihu Itálie: pod oblohou plnou hvězd se ze zpěvu cikád vynořil hlas bývalého novinářského kolegy, aby oznámil, že neznámý pachatel přepadl dopoledne pobočku banky v Dlouhé Loučce u Uničova. Jakým jazykem hovořil, už bohužel odnesla dlouhá vlna kamsi k majáku na obzoru.

Teď už bych se v cypřišovém háji o ničem takovém nedověděl, ledaže by mi do ucha zazněl strohý povel: „Tož vendé prache a ročečke hezke navrch!“

Tomáš Tichák

Obsah Listů 1/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Na přelomu věků

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu