Jindra Beránek

PF 2014

***

v tom malém bytě
v podkroví
ruce vesmír volají
žilami síla tepe
hledej jen lásku
na tomto světě
úsilí se navrátí
poznání v pokoru obrátí

***

kukátko z pouti
nermoutí
nabízí svět
hvězdný let
vybírá člověk sám
co chce uvidět
nb

Když už už šíral tento rok, přinesly nám Listy, časopis bytostně spjatý s osudem mých přátel, téměř poselství z jiného světa: Vzpomínky Aničky Tučkové; bylo to pár týdnů, co zemřela. Dělily nás roky i zcela rozdílné osudy, ale už politik a historik Sallustius napsal v Spiknutí Catilinově: „Totéž chtít a totéž nechtít je teprve pevné přátelství.“

„Myslím, že celé studium mělo značný podíl na našem polidštění: rozvíjelo náš kritický rozum,“ předávala nám své poselství; načerpala je dálkovým studiem u týchž kantorů, kteří ten význam vědění pro kritický rozum přednášeli i nám, mladším studentům denním.

Citované dílo o pokusu Římanů, kteří sami sebe prohlásili za výše postavené, zvrátit nový režim ve svůj prospěch vzniklo v době, kdy byly události vzpomínané těmito svátky zcela aktuálními soudobými dějinami. Na prahu událostí, které za zcela soudobé dějiny považujeme my, vydal Odeon antologii prověřené zkušenosti evropské civilizace Moudrost starých Římanů. Její redaktoři asi netušili, že už příliš nerozmnoží 4826 titulů, jež vydali do té doby „Krasavci“ jako svůj příspěvek k tomu, aby kritický rozum domácněl v našich zeměpisných šířkách i délkách – ať už zde vládl režim jakkoliv odsuzovaný. Dva roky poté se nakladatelství zcela rozpadlo a až od nového tisíciletí zakoupili značky majitelé Knižního klubu, encyklopedií Universum aj. Pro chvíle, kdy má člověk čas, aby se na chvíli zastavil, zůstal jsem u toho téměř pětitisícího titulu nakladatelství Odeon, jehož knížky jsem si mohl kupovat od svých 19 roků. Tak jsem poznal, že proslulé Horatiovo Carpe diem nebyl vůbec izolovaný příkaz dne. Celou tu větu „Drž se dne a zítřku věř co nejméně“ obsahují již první Carmina, jež sepsal tento syn chudého propuštěnce. Jako by však opakoval verš z nejznámější komedie o dvě stě let staršího Plauta, Lišáka Pseudola: „Ztrácíme jisté, když nejisté chceme.“ Ostatně i Vergilius, přítel Horatiův, ve své Aeneidě píše: „Naděje do budoucna je nejistá.“ I další poeta za vlády císaře Augusta, Ovidius, konstatuje v Kalendáři: „Výsledek je pochybný“ a ve svých Dopisech: „Na slabé visí nitce vše to, co lidí se týká, náhlý když přijde pád, zdravé co bylo, je pryč.“

Je tedy nejisté přát vedle pohody pro tyto dny pracovní prázdně hlavně štěstí. Krom přátelství; dáme-li ovšem na zkušenost, jak dokládají naši autoři – Plautus: „Není člověku nic vítanějšího než přítel v pravou chvíli“ (Epidicus), Ovidius: „Luza přátelství měří užitkem, jejž z něho má“ (Dopisy) i Horatius: „Tomu, kdo zkušenost nemá, se přátelství mocného líbí; zkušený má však z něho strach“ (Epistulae-Listy).

I proto rozesíláme svoje pf s vírou, že mezi adresáty jsou především ti, kdo naplňují onu první citovanou větu: „Totéž chtít a totéž nechtít je teprve pevné přátelství“ ze Sallustia.

Pohodu pro volné dny a jako pf pro rok nový, abychom se v pravou chvíli shledávali, přátelé,

Jindra Beránek, Praha

(Značka nb v textu patří mé ženě Nadě.)

Obsah Listů 1/2014
Archiv Listů
Autoři Listů

Jindra Beránek

PF 2014

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu