Václav Burian

Nereformujeme

Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství se tomu říkalo, aby se nemuselo říkat reforma. Že to žádná reforma nebyla, ale polovičatost, míň než polovičatost? O to nešlo: Komunistická strana Československa by tehdy ráda předvedla, že má dobré, rázné a tvůrčí nápady, i když je neměla, takže by říkala reforma ráda, ráda by tvrdila, že reformuje, že je schopna neustálé reformy, říkat tomu tak ale nemohla, protože toho slova nedávno používal Ota Šik a jeho soudruzi.

Kalousek není Šik, ani Nečas není žádný Šik; to by se mohli urazit všichni tři. Bohuslava Sobotku neinstalovaly cizí tanky. Potud je rozdíl zásadní. Lze ovšem čekat, že i kdyby nynější česká vláda reformovala, až by se z ní kouřilo, nebude říkat reforma, nebude reformy slibovat, reformy prosazovat, při pohledu do Řecka reformy jako nezbytné představovat. Možná i kdyby reformovali, budou se ministři zapřísahat, že kdepak, oni nereformují, jen dávají věci do pořádku.

Jednou zakázané, podruhé prosaditeli S-karet zhanobené, to slovo si v ČSSR i v ČR užije své. Ale zas má výhodu: nikdo ho nebude opakovat, jak se teď říká, jako mantru (v dávné sezóně by se řeklo: do omrzení).

Obsah Listů 1/2014
Archiv Listů
Autoři Listů