Antonín Rašek

JFK

Ten den si dodnes pamatuji. Jel jsem na pondělní redakční poradu autobusem č. 119 ze Kbel do Hloubětína, kde jsem přesedl na tramvaj č. 19. Otevřel jsem noviny s datem 23. 11. 1963 a viděl neuvěřitelný titulek: „Na prezidenta Kennydyho byl spáchán atentát.“ Nevěřil jsem svým očím, co se den předtím v Dallasu stalo.

Myslel jsem si, že ten okamžik si po padesáti letech pamatuji snad jen já. Když jsem o tom napsal příteli, obratem e-mailoval: „Jednou jsem kdesi četl, že když se kdokoli kohokoli zeptá, zvláště politiků, co právě dělal, když se dozvěděl o vraždě Kennedyho, každý to přesně věděl... Když jsem tohle četl, uvědomil jsem si, že to taky vím! Záhada.“

Nešlo o mystérium, ale psychický otřes, který vždy zanechá v paměti stopu: s charismatickým Johnem Fitzgeraldem Kennedym byly spojovány velké naděje; zvláště proto, že předtím po Stalinově smrti stanul v čele Sovětského svazu bořitel jeho kultu Nikita Sergejevič Chruščov. Projevilo se to i ve vzpomínkách pamětníků na shromážděních k uctění jeho památky. Konaly se poprvé i v Dallasu, který se nemůže vzpamatovat z otřesu.

Pětatřicátý americký prezident JFK byl představitelem poválečné generace a působil trochu jako zjevení. Stal se idolem žen, stejně jako jeho žena Jacqueline idolem mužů. Ta obliba a uznání u Američanů trvá dodnes. Ukázal to podle serveru Politico nedávný průzkum obliby amerických prezidentů od roku 1950. Za ním jsou Reagan, Eisenhower a Clinton. (Kdyby si však měli zvolit prezidenta, zvítězil by Reagan a Clinton. Takže převážila realita nad legendou.)

Krátce před výročím smrti JFK politolog Larry Sabato prezentoval ve Washingtonu knihu Kennedyho půlstoletí: Prezidentství, atentát a přetrvávající odkaz. I když přináší o jeho smrti nová odhalení, pravda chybí. Jeho osobnost ale stále inspiruje. Proto si autor může dovolit napsat: „Ta vůbec nejdůležitější věc nemá nic společného s atentátem, ale jde o to, že i když bylo Kennedyho tragické prezidentství velmi zkrácené, vlastně stále už padesát let žije prostřednictvím svých devíti nástupců.“ Přitom za JFK došlo k invazi v kubánské Zátoce sviní, vypukla karibská krize, byla postavena berlínská zeď, začínala vietnamská válka a probíhalo kosmické soutěžení. Bojem za lidská práva ale Kennedy dosáhl toho, že černoši začali volit demokraty. Jako první se v inauguračním projevu věnoval nejen vnitřní, ale i zahraniční politice, v čemž ho všichni prezidenti následují. Přivedl do Bílého domu intelektuály. To k vytváření legendy přispělo.

Málo je známé, že JFK v roce 1940 napsal na Harvardu disertační práci „Setkání v Mnichově“ o neslavné dohodě. Na otcovu radu ji vydal pod názvem Proč Anglie spala. Stala se bestselerem. Ještě s větším uznáním byly přijaty Profily odvahy, které dostaly Pulitzerovu cenu. Kdybychom měli vybrat pro nás aktuální myšlenku, určitě bychom se nemýlili citátem z jeho projevu: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš udělat ty pro svou zem.“ Se škodou pro podobu české demokracie se do toho lidem stále moc nechce.

Antonín Rašek

Obsah Listů 6/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

JFK

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu