Jiří Němec

Za mandát, nikoliv za práci!

„Za práce koláče“ a také příslušnou finanční odměnu, ale také: bez práce žádné koláče a finanční odměnu jen za vykonanou práci a v relaci za kvalitu provedené práce. Každý, kdo byl někdy v zaměstnaneckém či obdobném poměru, to chápe; ani to nemůže být jinak. Politika však byla a je něco jiného. Počínaje třeba kvalifikačními předpoklady k výkonu práce: poslancem (ale třeba i ministrem) může být v zásadě téměř každý, bez ohledu na vzdělání, schopnosti a odbornou praxi. Podstatné je dostat se na čelné místo kandidátky politické strany, které je volitelné... a je to! Iluzorní je představa, že politici jsou „elitou národa“, ale tak tomu je málem všude ve světě a nic proti tomu. Politici jsou prostě jenom jako my! (I když byly doby, kdy jsem i já měl představu, že třeba premiérem by měl být jenom člověk, který je vzděláním, zkušenostmi a schopnostmi řádově úplně jinde, než jsem třeba já, člověk průměrného rozumu, abych citoval nový Občanský zákoník.) Protože tedy poslancem může být kdokoliv, měli jsme také poslance, kteří byli nebo jsou trestně stíháni, vazbě, někteří byli nepravomocně odsouzeni a pak osvobozeni, jeden poslanec je už odsouzen pravomocně a trest si již ve vězení odpykává.

I pro nové poslance bude platit novela Zákona o platech ústavních činitelů, podle které poslanci (a také senátoři) ve výkonu trestu ve vězení ztrácejí nárok na plat, náhrady a další benefity, jako například náklady na poslaneckou kancelář (ale už nikoliv na plat asistentů!). Důvodem je aktuální zkušenost s bývalým poslancem ve výkonu trestu (proto tzv. Lex Pekárek) a také představa, že z vězení nemůže poslanec fakticky řádně pracovat, a tak nově nebude za tuto „nepráci“ ani placen.

Bez práce prostě žádné koláče, to bude platit v tomto případě i pro politiky. Zákonodárců ve vazbě se to však kupodivu netýká, i když rovněž (úplně stejně jako jiní odsouzení) z vězení pracovat nemohou, nebo jenom velmi omezeně. Zvláštní! Úplně odlišný postoj, pokud jde o platové nároky poslance ve velmi obdobných situacích. Velmi se domnívám, že když už byly odebrány platové nároky poslancům ve výkonu trestu odnětí svobody, mělo by se úplně stejně postupovat i vůči poslancům ve vazbě. Názor, že vazba není trest, neobstojí, protože tady se řeší „pouze“ omezení osobní svobody a z tohoto důvodu nemožnost vykonávat práci poslance, nikoliv proč k situaci došlo. Vždyť navíc obdobně se tato novela zákona o platech ústavních činitelů vztahuje i na případy, kdy jsou zákonodárci v ochranném léčení; pak se jim doba, kterou tam strávili, nezapočítává do výše odchodného při skončení mandátu.

Mnohem zajímavější je však samotný princip novely, který deklaruje zajímavý názor, že poslanci a senátoři jsou placeni za práci! Přitom tomu tak podle mě není a ani být nemůže. Zákonodárci jsou přece placeni za mandát poslance a senátora, který získali ve volbách. Někdo naplňuje svůj mandát velmi zodpovědně, pracuje v málo viditelných výborech a komisích, kde se fakticky tvoří zákony, jiný je naopak velmi vidět na plénu Poslanecké sněmovny jako řečník, jiný nedělá téměř nic... a všichni jsou placeni stejně! Tak to prostě je! Zákonodárci jsou placeni za mandát poslance a senátora. Někteří dokonce mohou být z vazby či vězení i pracovitější než jejich kolegové na svobodě.

Čistším řešením (vzdání se mandátu se patrně zatím týká jen západoevropské politické kultury) by byla změna volebního zákona a zřejmě i ústavy, která by (obdobně jako v případě zastupitelů obcí a krajů) znamenala ztrátu mandátu poslance či senátora, pokud by byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

Ztráta nároku na plat pro poslance ve výkonu trestu odnětí svobody je velmi zvláštní. Je to jen populistické „řešení“.

Jiří Němec

Obsah Listů 6/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Za mandát, nikoliv za práci!

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu