Zahra Rahnavard (1945), přední íránská vědecká pracovnice, spisovatelka, která vydala u patnáct knih, a politička, první ena rektorka na Alzahra University v Teheránu v letech 1998–2006, je od února 2011 drena v domácím vězení pro vlastní politickou aktivitu a aktivitu svého mue. Spolu s jinými přes zákaz vlády podpořili v únoru 2011 lidové hnutí v Tunisu a Egyptě. V době výkonu své rektorské funkce byla politickou poradkyní prezidenta Chátamího. Je členkou reformistické skupiny Zelená cesta naděje, kterou vede její mu Mir Hossein Mousavi, a aktivistkou za enská práva.
Je matkou tří dcer, oddanou muslimkou. Přesto jako první ena v Íránu porušila konvenci při prezidentské volební kampani 2009, kde kandidoval i její mu Mousavi: slovně sice obhajovala hidáb, ale ádala rovná práva pro obojí pohlaví. Tím se stala pro mladé eny přitalivou osobností, snad i proto, e zdůrazňuje, e bude záleet na volbě kadé z nich.
Zahra Rahnavard a vůdci opozice Mir Hossein Mousavi a Mehdi Karroubi od doby svého zadrení nebyli podrobení ádnému legálnímu právnímu procesu. Oba mui pouze prohlásili volby z roku 2009 za podvodné, porušující lidská práva, a protestovali proti jejich výsledku. Jen pro tuto kritiku dochází k tvrdým zákrokům – státní agenti začali pronásledovat nejen tyto aktivisty, ale i jejich spolupracovníky, manelky a jejich hnutí.
Nutno doznat, e od doby zvolení prezidenta Rouháního a nástupu nové vlády v červenci 2013 byly učiněny některé pozitivní kroky, slibující osvobození těchto tří opozičních intelektuálů. Bylo to například propuštění právničky Nasrín Soudeh, nositelky americké ceny B. Goldsmithové a Sacharovovy ceny – která se 18. září 2013 dostala na svobodu po šestiletém věznění – jeho důvody byly zcela nejasné, jak se vyjádřil její manel. Otázkou zůstává, zda jde jen o gesto pro uklidnění světa, určené známé hvězdě, nebo zda je to začátek obratu k lidským právům. Mimo jmenované tři protestmany zůstává toti v Íránu ve vězení ještě dvacet spisovatelů a novinářů. Mezinárodní PENklub a Amnesty International hlídají jejich postavení a zasazují se o jejich propuštění. To jsme si připomněli zvlášť 15. listopadu, který byl vybrán jako Den vězněných spisovatelů.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.