Jako křesťan věřím, e kadý člověk bude po smrti souzen podle jiných měřítek: kdo dokázal odpustit, bude souzen podstatně benevolentněji. Být křesťanem však neznamená být naivní. Kdy čtete názor, e Jiří Wonka provokoval, a to dotáhl k smrti, poznáte, e lidé tohoto druhu si ádnou vinu nepřipouštějí. Jak potom můete odpustit člověku, který o to vůbec nestojí? Lidé tohoto druhu jsou stálým nebezpečím pro stát stejně jako neonacisté, kterým stát u nás zakázal jejich stranu. Něco jiného by bylo, kdyby se oni exponenti komunistického reimu alespoň pokusili o nějaké gesto odpovědnosti za své činy. Mám na mysli skutečnou odpovědnost, e by se pokusili ze svého zaplatit alespoň část škod potomkům po obětech komunistické zvůle.
Obávám se, e váš text názorně ukazuje, proč mají někteří naši křesťané problémy s demokracií. Mají toti problémy s vírou. Vůbec nechápou biblickou zvěst. Jeíš říká: A kdyby tě svádělo tvé oko, zahoď je. Je pro tebe lepší vejít jednooký do Boího království ne mít obě oči a být uvren do pekelného ohně. – Všimněte si, e Jeíš neříká: Zahoď oko bliního svého, aby ho nesvádělo ke hříchu. Novozákonní poselství se obrací ke svědomí člověka, ale pouze k jeho vlastnímu svědomí. Nikdo – kromě Boha – nemá legitimaci k tomu, aby zkoumal svědomí svého bliního.
Liberální demokracie jde ještě dál. Po staletích náboenských válek se otázky svědomí a přesvědčení staly soukromou záleitostí a přestaly být předmětem politického zápasu. Jefferson řekl, e dobrým republikánem můe být ten, kdo nevěří v ádného nebo věří ve sto bohů. Dovedete si představit větší rouhání?
*
V liberální společnosti mají být schopni vedle sebe ít ti, kdo věří, e Wonka byl provokatérem, stejně jako ti, kteří obdivují generála Pinocheta. Svobodná společnost si s takovými názory snadno poradí. Ovšem pouze dokáe-li udret elementární pojetí spravedlnosti. Jakmile je většina společnosti začne povaovat za nespravedlivé, demokratické uspořádání se začne otřásat v základech. Odpovědnost za to ale samozřejmě nenesou ti, kteří mají vyhraněné názory, ale představitelé moci, kteří nedokázali elementární koncept spravedlnosti udret. (Copak po amnestii prezidenta Klause můe být myslící člověk spokojen s tím, co se v této zemi v posledním čtvrtstoletí dělo?) Komunisti si k tomu, aby byli plnoprávnými občany, nemusí připouštět ádnou vinu. Ani evangelium, ani ústava vám nedává ádné oprávnění, abyste to po nich poadoval. Nikdo vás nemůe nutit, abyste s tím, s kým bytostně nesouhlasíte, chodil do restaurace na kávičku. To je vaše svobodná volba. Vy ovšem chcete víc. Jste přesvědčen, e zastáváte správný názor A chtěl byste komunisty ostrakizovat. Jene: Dělnická strana nebyla zakázána kvůli názorům, které hlásá, ale proto, e jí byla prokázána násilná protiústavní činnost. Bohuel, touha potlačovat názory, které povaujete za nebezpečné, vlastně kopíruje figury, na kterých spočíval právě komunistický reim.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.