Pavel Šaradín

Rok 2013 aneb Od voleb k volbám

Původně měl být rok 2013 nevolební. Říká se, že příliš časté volby snižují účast, ale to bez výzkumu tvrdit nelze. Kupříkladu mobilizační témata mohou podnítit občany k účasti na volbách, i kdyby se konaly dvakrát třikrát za rok. V roce 2012 ale parlament rozhodl, že změní nepřímou volbu prezidenta a dá možnost lidem, aby si jej zvolili sami. Poněkud překvapivě reformu prosazovala vláda Petra Nečase, jehož občanští demokraté se vždy stavěli za čistý parlamentarismus. Změnu patrně způsobili koaliční partneři ODS, Věci veřejné, později LIDEM, a TOP 09. Všechny tyto strany zásadně prosazovaly přijetí ústavního zákona o přímé volbě prezidenta, sociální demokraté v podstatě souhlasili, ale upozorňovali, že by se měly změnit rovněž pravomoci. Podle internetového deníku iDnes.cz premiér tvrdil, že „sociální demokracie (...) ve skutečnosti žádnou přímou volbu nechce a dostala se nyní do pasti svého vlastního pokrytectví“.

V roce 2012 jsme si rovněž mysleli, že ačkoliv je vláda nestabilní a přešlapuje na místě, nebojuje dostatečně proti korupci a ani neprovádí potřebné reformy, nakonec čtyři roky vydrží. Řada poslanců, náměstků ministrů, členů dozorčích rad a nejrůznějších poradců by přišla o funkce, příjmy, výhody. LIDEM a Věci veřejné by se vytratily úplně, ODS by oslabila, stejně tak TOP 09. Nikomu z nich se předčasné volby nehodí, zněl argument. Ve svých funkcích zkrátka vydrží stůj co stůj.

Zima

Předvolební kampaň před prezidentskými volbami dokonale polarizovala společnost. Během ní se objevily věci, které do slušné společnosti nepatří, své hrála otázka nízkých pudů. Morální kýč a občasnou trapnost týmu kolem Karla Schwarzenberga přebíjela tu paní Livie Klausová, tu Václav Klaus, případně jeho starší syn Václav. Žena prezidenta musí mluvit česky, dodala paní Klausová. Nakonec na předsedu TOP 09 soupeř vytáhl Benešovy dekrety, k velkému překvapení Schwarzenbergova týmu.

Třináctiletá dcera našich známých si vypůjčila tisíc korun, aby mohla koupit placky ve velkém. Placku Karla vyměnila za placky z Reflexu s portrétem Miloše Zemana a nápisem „M. Z. není můj prezident.“

Ještě jedna událost ale nesmí být zapomenuta. Prezident Klaus se rozhodl udělit rozsáhlou amnestii, snad jako svůj památník, nezapomenutelné gesto, políček justici, tzv. pravdoláskařům. Václav Klaus si přál jiný odchod. Důstojný se zápisem v kronice českých, lépe snad světových dějin. Amnestií pokračoval jeho příklon k politickým proudům, které patří na okraj.

Ze zimy si pamatuji, že advokát a spolupracovník Transparenty International Václav Láska podal trestní oznámení na tehdejšího předsedu vlády Petra Nečase a bývalé poslance Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksu kvůli úplatku. Premiér jim měl slíbit místa ve společnostech s majetkovou účastí státu. Za to se měli vzdát poslaneckých mandátů. S tím asi neuspěje, řekl jsem si.

Jaro

Většinou si pamatujeme věci starší, ty nedávno prožité nám všelijak splývají. Nedokážu si například vzpomenout, jestli byly první dny prezidenta Zemana spíše úspěšné, nebo nikoli. Mediálně nejsledovanější jsou však výjevy, kdy je prezident ve společnosti skleničky. Zastírá se tak i to, co dělá dobře. Miloši Zemanovi nezáleží na pozitivním mediálním obraze, někdy se zdá, že ho schválně činí velmi špatným. Každá schválnost je ale nepřirozená. Už z dálky je například vidět, že jeho kancléř Vratislav Mynář je nekompetentní. Mynářův špatný obraz v médiích je pravděpodobně tím, co jej drží ve funkci.

Dne 3. dubna jsme se stali v jednom ohledu normální členskou zemí Evropské unie. Prezident spolu s předsedou Evropské komise vyvěsil na Pražském hradě vlajku EU. Troufám si tvrdit, že se tento krok nijak nepodílí na ztrátě české suverenity, ačkoliv odpůrci tohoto kroku tvrdili opak.

Zemanových kroků si všímáme a ihned je hodnotíme. Tím nejvýraznějším byl zatím konec Nečasovy vlády. Předseda ODS se dlouhé měsíce pohyboval na hraně politické kompetentnosti. Důvěru české společnosti již ztratil dávno předtím. Jeho největší chybou však bylo, že své kroky vůbec nezdůvodňoval, nevysvětloval a do regionů téměř nejezdil. Zničehonic olomoučtí státní zástupci obvinili z korupce mj. šéfku jeho kabinetu a tři bývalé poslance, kteří se vzdali mandátu výměnou za posty v dozorčích radách. Samozřejmě jsem si vzpomněl na Václava Lásku. Tímto krokem v podstatě skončila koaliční vláda, jiný závěr jsme si nedokázali představit. Podle policistů i státních zástupců mělo jít o korupční systém, klientelismus a prorůstání organizovaného zločinu do státní správy. Vyjasnění případu nám však zůstalo doposud skryto.

Léto

Prvně jsem se zúčastnil MFF v Karlových Varech. K apartmánu nás zavezla Ruska, velmi příjemná, ubytování vynikající. Vary příjemné. Dlouho jsem neviděl patnáct filmů za sebou. Na Velehradě se konaly oslavy příchodu věrozvěstů, hlavní postavou české politiky byl prezident. Začal utvářet složitou konstrukci, chtěl si vytvořit vládu k obrazu svému. Z této doby pochází také prezidentův nejméně šťastný výrok: ústavní zvyklosti jsou idiocie. Je to snižování laťky, kterou už nastavil Václav Klaus. Vznikla vláda, která se neopírala o výsledky parlamentních voleb, o politické strany ve Sněmovně. Nebyla jí vyslovena důvěra, uskutečnily se předčasné volby. Vláda však ve všech ohledech jednala jako vláda s důvěrou. Vzpomněl jsem si na Miroslava Grégra, ministra hospodářství po roce 1998, a to když mluvil ministr životního prostředí Tomáš Podivínský (KDU-ČSL) o nutnosti dostavby Temelína.

Těšil jsem se na houby. Koupil jsem si dokonce dvě nové knihy, jedna byla jen o holubinkách. Bohužel bylo na Moravě celé léto sucho a nerostlo téměř nic. S pětiletým synem Matějem jsme na chalupě rozřezali a naskládali několik kubíků dřeva. Na konci léta se rozpustila Sněmovna a na říjen vypsal prezident předčasné volby. Vcelku mile jsem uvítal zprávu, že Václav Láska se rozhodl vstoupit do politiky. Kandidoval za Stranu zelených. Souběžně s tím přišla jiná dobrá zpráva. Stejnou stranu opustil nejbližší spolupracovník Mirka Topolánka Martin Bursík.

Podzim

Říjen se nesl samozřejmě ve znamení kampaně. Václav Klaus sdělil: „Opravdu bezelstně říkám, že mě tyto volby nezajímají a já od nich neočekávám vůbec nic.“ Tomu jsem nevěřil, zvlášť když se posunul na samotný okraj politiky a stal se mediální tváří hnutí Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové.

Letošní předvolební kampaň nebyla nijak zajímavá. Jako bychom se na předčasné volby opravdu nedokázali psychicky připravit. Neplatí to ovšem pouze pro strany malé či dříve vládní, ale i pro strany opoziční. S koncem Nečasovy vlády jako by i sociální demokracie ztratila hlavního soupeře a hlavní téma. Není snad sedm let hladu po vládních křeslech dostatečným motorem? V kampani se objevilo několik chyb, opticky vše zachránilo pouze ANO 2011, ale jen protože má dost peněz.

Tvůrci kampaně ODS, kteří měli z pochopitelných důvodů zřejmě nejhorší výchozí podmínky, vsadili na nekonfliktní, ale také velmi vyprázdněný slogan „Volím pravici“. Potenciální příznivci vůbec nevěděli, proč ODS volit. Program měl být pravicový, ale stačilo to? Kouzlo nechtěného předvedla TOP 09. Karel Schwarzenberg měl zemi zachránit elegantně jako James Bond. Předseda strany si zvolil číslo 009. Média připomenula, že britský agent 009 je na začátku bondovky Chobotnička zabit, respektive smrtelně zraněný se dobelhá na britskou ambasádu v Berlíně. „Ve službách republiky“ by toho jako mrtvola příliš nezvládl. Mělo to být snad poselstvím pro českého voliče? Styl, prezentace, hlavní hesla uskupení Jany Bobošíkové, především „Popereme se za vás“ přejmenovaly tento politický slepenec na Ruce vzhůru! Za všechny nové subjekty promluvila Strana práv občanů Zemanovci. Ještě nestačila ani uzavřít kandidátky, a už se rozpadla. Jana Bobošíková ani Zemanovci se do Sněmovny nedostali. O fous vyhráli sociální demokraté, kteří se po volbách téměř rozpadli. Za asistence prezidenta část sociálnědemokratických špiček chtěla odstranit předsedu strany. Podraz byl odhalen a z Bohuslava Sobotky se stal skutečný lídr.

Prezident Zeman dal medaili Miroslavu Grégrovi, který byl v jeho vládě ministrem. Václav Klaus zase v USA vyznamenali jiným řádem: bojovníka proti komunismu. Po volbách jsem se na pár dnů ukryl do Britské knihovny. Do letadla jsem si vzal Hrabalovy Taneční hodiny pro starší a pokročilé... „ten kostelník přestal po tom incidentu chválit církev a stal se z něj nejlepší sociální demokrát“. Vzpomněl jsem si na vznikající vládu. Rozdíly by asi neměly být velké, respektive jde je překonat, takže vláda by mohla fungovat déle než jeden dva roky.

Velmi mne potěšil Mykologický sborník. Takřka ústředním tématem podzimního čísla se stala houba masečník kulovitý, o němž jsem nevěděl vůbec nic. Podtitulem bylo „Nálezy z Finska a jeho historické rozšíření na území České republiky“. Naděje, že jej u nás nalezneme, tu je.

Pavel Šaradín (1969) je politolog.

Obsah Listů 6/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Rok 2013 aneb Od voleb k volbám

Zima

Jaro

Léto

Podzim

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu