Josef Valenta

Jiný pohled na nedávné bankovní intervence

Po mnoha měsících intervencí slovních zahájila v listopadu ČNB sérii skutečných nákupů eur za nově emitované koruny, a dosáhla tím během několika dní výrazného oslabení kursu koruny vůči euru. Intervence přinesla obrovskou vlnu reakcí, z nichž valná většina byla negativních. ČNB si dokonce vysloužila i trestní oznámení či výzvy politiků, aby akci prověřila BIS. Projednáváním v budoucí vládě pohrozil i pravděpodobný příští premiér Bohuslav Sobotka a prudkou reakci si ČNB vysloužila i od Václava Klause, který většinu dnešních členů bankovní rady ČNB jmenoval. Ze záplavy záporných reakcí výrazně vybočuje komentář Pavla Sobíška z Unicredit Bank, který lze celý nalézt na jeho blogu (ihned.cz). Pokusme se jeho přístup k věci rozpracovat a přinést možné podklady k zamyšlení, zda pravý důvod intervencí neleží úplně jinde. Za to, že se nejedná o striktně odborný text, se případným kritikům z vědecké obce dopředu omlouvám.

Co všichni vědí a tvrdí

Většina reakcí na intervence zmiňuje jejich následující negativní i pozitivní efekty: pomohou exportérům (za stejný počet eur dostanou více korun), zdraží dovozy, vyššími dovozními cenami zvednou cenovou hladinu, a tedy zvýší inflaci, zvýhodní tuzemsky vyráběné zboží oproti dováženému, emisí nových korun znehodnotí úspory a způsobí inflaci. Někteří komentátoři tyto z učebnic ekonomie známé efekty zmiňují se zlobou v hlase, jiní je jen neutrálně vyjmenovávají a skoro shodně nikdo není schopen odhadnout, zda dohromady přinesou více dobra, nebo zla. Téměř každý vývozce také něco dováží, extra zisk z kursu se může, ale nemusí promítnout do zvýšení mezd nebo investic, některé domácí zboží nemusí ani hendikep kursu dovážených alternativ zachránit... A podobně.

O čem se naopak téměř (veřejně) nediskutuje

Intervence velmi pravděpodobně slouží k naplnění úplně jiného cíle ČNB, který není ve veřejné debatě zmiňován – k zavedení pevného kursu koruny k euru, fixaci kursu koruny k euru. V diskuzích si toho všiml patrně jen již zmiňovaný Pavel Sobíšek; ostatní tento moment buď míjejí, nebo jej nepovažují za stěžejní. Přitom pevné přivázání koruny k euru je v měnové politice ČNB velká revoluce. Dějiny dvacátého a počátku jednadvacátého století jsou plné měnových krizí (jednu si vyzkoušela na konci devadesátých let i sama ČNB), které všechny měly stejný průběh – centrální banka dané země se pokusila držet kurs své měny, spekulativní kapitál ji nejprve donutil bránit její posilování emisí nových a nových domácích jednotek, aby po určité době opět domácí měnu začal prodávat, a když centrální bance začaly docházet devizy z rezerv, které předtím získala prodejem domácí měny, boj vzdala a ambice řídit kurs své měny přenechala opět trhům.

Poslední dobou však začínají pronikat zprávy o snahách některých centrálních bank opět kurs fixovat a řídit, tentokrát však reakce spekulativního kapitálu nepřichází. Před několika lety tuto politiku zahájila švýcarská centrální banka (SNB), v tichosti ji aplikovala i izraelská ( u obou hledala podle slov guvernéra Singera radu i ČNB) a mnohé další, a nyní ji tedy spouští i ČNB. Ta ČNB, která má tak malé devizové rezervy, že kdyby se trhy rozhodly po určité době nyní nakupované koruny opět prodat (a ČNB by je samozřejmě musela koupit), odolávat by vydržela stěží pár týdnů. ČNB tuto zkušenost již má, a přesto se do toho pouští. Proč? Proč se nebojí?

Kam se poděly nově emitované koruny

Většina komentářů používá obecně přijímané formulace, že ČNB tiskne nové koruny nebo že zaplavuje trh novými korunami. Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl dokonce použil světově proslulou formulaci, že by případně mohla banka (v tomto případě ČNB) shazovat koruny mezi lidi, pravděpodobně z vrtulníků. Ale to není pravda. Koruny shozené mezi lid by skutečně způsobily inflaci – lidé by je utráceli ve stylu lehce nabyl – lehce pozbyl, podobně jako když vyhrajete v loterii. Nové koruny, které se dostaly do oběhu při intervencích, skončily však u těch, kteří tentokrát během pár dní prodali ČNB svá eura. Bylo to odhadem 7 miliard. Kdo byli ti, kteří takovou sumu eur měli a prodali ji během pár dní ČNB? Tento údaj není veřejně k dispozici, troufl bych si však tvrdit, že to obecně byly velké finanční instituce, tedy banky nebo například pojišťovny. Tato znalost není z p hledu toho, kdo na kursu koruny intervencemi vydělal, důležitá (i když tato jednoduchá otázka pálí asi řadového občana nejvíc). Důležité je, co finanční instituce s těmito novými korunami udělají. Určitě je bezhlavě neutratí v maloobchodu, takže inflace opravdu nehrozí. Určitě je také nerozpůjčují v pochybných úvěrech, protože již před intervencí byly tyto instituce velmi obezřetné a měly víc volné likvidity, než bylo zdrávo. A protože banky obecně nemohou nechat peníze ležet ladem, nabízí se jen jedna jediná varianta, kam nové koruny investovat: tou variantou jsou státní dluhopisy ČR.

Míříme do eurozóny

Podívejme se ještě jednou na fakta. Rozhodnutí vstoupit do eurozóny je rozhodnutím politickým, nikoliv měnovým. Rozhodne vláda a ČNB to bude respektovat. Máme nyní (podle slov ČNB) na několik let dopředu fixní kurs koruny k euru. K čemu je nám vlastní měna, když má fixovaný kurs, a nedá se tedy používat jako ochranný faktor před vnějšími krizemi? Máme prezidenta, který vstup do eurozóny deklaroval jako svůj jednoznačný cíl. Ten cíl trvá a prezident intervence ČNB ani slovem nekomentuje – na rozdíl od horlivého zastánce samostatné měny Václava Klause, který naopak reaguje velmi podrážděně (a i to může být určitý signál). Pozitivně se k intervencím stavěla i dosavadní vláda včetně premiéra. Euro je dlouhodobým programem ČSSD, která bude tvořit páteř nové vlády; vsadil bych se, že podnikatelští matadoři typu Andreje Babiše nebo Tomia Okamury určitě nebudou proti, a proti není ani KDU-ČSL. Intervence vytvořily novou likviditu, kterou nová vláda dostane jako dárek na nastartování ekonomiky v podobě dodatečné poptávky po státních dluhopisech.

Nečeká nás nic špatného, dokonce bych si troufl tvrdit, že nás čekají lepší časy. Nepřijetí eura bylo velmi zbytečné a patrně to nic pozitivního nepřineslo. Takže můj tip nakonec – intervence nebyly cílem a cílem nebyl ani oficiálně deklarovaný boj s deflací. Skutečným cílem byla fixace kursu koruny k euru, a to na úrovni, která nové vládě dá polštář zdrojů. Pokud je tomu tak, pak ČR na cestě k přijetí eura vykročila za point of no return.

A to je velmi pozitivní zpráva.

Josef Valenta (1964) je doktorandem politologie na VŠE Praha.

Obsah Listů 6/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Josef Valenta

Jiný pohled na nedávné bankovní intervence

Co všichni vědí a tvrdí

O čem se naopak téměř (veřejně) nediskutuje

Kam se poděly nově emitované koruny

Míříme do eurozóny

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu