Eva Veselá

O hodném pejsku a zlém vlkovi aneb Romové Indiány Evropy

„Takhle ale psát nemůžete,“ upozornila mě kdysi moje lektorka z kursu tvůrčího psaní. „Musíte jasně oddělit kladné a záporné postavy, jinak se v tom lidé nevyznají a prohlásí, že je to blbost.“ Ano, lidé mají rádi ve všem jasno. Rádi oslavují idoly na náměstích a proti těm zlým pořádají protestní pochody, lynče nebo pogromy. Uznávám, že tento zjednodušený, černobílý pohled je možno tolerovat u dětí. Pomáhá jim orientovat se v tom strašlivě složitém světě dospělých. A tak jim vyprávíme pohádky o hodném pejskovi a zlém vlkovi. Pes je hodný, protože se nechá vycvičit a zcela podléhá naší vůli. Je pro nás tedy užitečný. Kdo pro nás užitečný není a navíc nám ještě požírá ovce, toho je nutno vyhubit. A pak ještě existují tvorové, kteří se nám jednoduše nelíbí, protože urážejí naše estetické cítění, anebo jim jednoduše nerozumíme. I těm je lepší se vyhnout.

Romové mi hodně připomínají Indiány. Oba národy milují svobodu, chtějí si žít po svém a nerady se přizpůsobují cizí, byť majoritní komunitě. A právě pro tu svoji „neposlušnost“ byla tato etnika v minulosti systematicky pronásledována a vybíjena. Nejspíš namítnete, že mezi nimi existuje velmi podstatný rozdíl, a to v tom, že Indiáni obývají Ameriku od nepaměti, zatímco Romové do Evropy dokočovali až někdy ve 14. století. Nesouhlasím. Indiáni jsou přece původem Asiaté, a když budeme řešit, kdo kdy kam vlastně přišel první a kdo má na toto území výsostné právo, nedostaneme se vůbec nikam. Nejspíš narazíme už u Benešových dekretů. A cožpak nemá každý z nás právo svobodně si vybrat místo ke svému životu?

Takže i přesto, že Indiáni patrně také nebyli žádoucími pracovníky (proč by se jinak vozili do Nového světa otroci?) a mnohdy nechápou, proč by měli platit účty za vodu a elektřinu, jsou v myslích mnoha spoluobčanů – na rozdíl od Romů – zafixováni kladně. Dokonce existují skupinky lidí, kteří si ve volném čase na Indiány hrají. Staví si týpí a večer u ohně bubnují a tančí indiánské tance či pokuřují dýmku míru. Další naši spoluobčané obdivují indiánské šamany a věří, že by je jejich zaříkávání mohlo uzdravit. Skoro všichni Češi pak v mládí s nadšením hltali indiánky, ať už v tištěné či zfilmované formě.

Na Cikány si u nás ale nehraje nikdo. Nebo snad máte sousedy, kteří o víkendu někde na louce za městem budují cikánský tábor, balí se do pestrých šátků a tančí romský čardáš? Zdá se, že poslední romantické představy o životě tohoto etnika odešly s Karlem Hynkem Máchou a Puškinem. Ještě se sice před pár desítkami let objevil půvabný film Cikáni jdou do nebe, ale ten už v televizi nějak přestali vysílat a nejspíš k tomu mají své důvody. Když se dnes někdo pokusí natočit něco realistického o životě Romů, film zkrachuje na nízké návštěvnosti, neboť je to „blbost“.

Nechci posuzovat romský a indiánský styl života ani řešit a hodnotit způsoby jejich integrace, ghetta a rezervace. To ráda přenechám odborníkům. Chci jenom připomenout, že na Zemi nežijí andělé a ďáblové, nýbrž lidé, zvířata, rostliny. A všichni mají na ten život právo.

Eva Veselá

Obsah Listů 5/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Eva Veselá

O hodném pejsku a zlém vlkovi aneb Romové Indiány Evropy

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu