Ladislav Šenkyřík

Světem obcházejí strašidla

Před devětadevadesáti lety nám v Sarajevu picli Ferdinanda, chystáme se ke kulatému výročí, takže není divu, jak moc si všímáme nebezpečné podobnosti našeho světa s idylou před první světovou válkou. V Evropě, v níž překračování hranic bylo srovnatelně jednoduché, jako je tomu dnes, vládla v podstatě měnová unie, plzeňskému pivovaru utěšeně rostly tržby, po divokých letech gründerského kapitalismu našlapoval prvními nejistými krůčky sociální stát. Vládl čilý společenský ruch, informace se šířily závratnou rychlostí železnice, telefonu a telegrafu, cosi nepředstavitelného jen o pár desítek let dřív. Stejně nepředstavitelně, ba až směšně působilo strašidlo Karla Marxe, které však, definitivně probuzeno k životu válečným běsněním, zakrátko dorazilo z východu a po malé zastávce na ruských hranicích a vydatném posílení v druhém díle celosvětového masakru se usadilo na dlouhá léta v půlce Evropy.

Dějinné paralely bývají ošidné, nelze si ale nepovšimnout například oné obrovské úlevy západní veřejnosti z odvrácení válečného angažmá v Sýrii, z níž vyšel náramně posílen pouze ruský samoděržava Putin, což už nás, zdá se, tolik nepálí. Aby bylo jasno: sám nemám jednoznačně vyhrocený názor na to, jestli se do Sýrie mělo jít, obzvlášť když Západ je dnes tak slabý, že by to v podstatě znamenalo další válku jen pro USA bez výraznější podpory svých alespoň slovy deklarovaných spojenců, a když situace v té zemi je natolik nepřehledná, že na rozlišování mezi dobrem a zlem, nebo aspoň větším a menším zlem, by jeden potřeboval opravdu kvalitní křišťálovou kouli. Hrůza mě jímá spíš z té úlevy. Nakolik se liší od úlevy francouzské a britské veřejnosti vítající na letištích Édouarda Daladiera a Nevilla Chamberlaina, kteří právě v Mnichově zažehnali evropskou válku? Jsou historikové, kteří tvrdí, že chytrý Chamberlain jen dočasně obětoval neschopné a potížistické (ano, máme na co navazovat) Československo – jedinou tehdejší středoevropskou demokracii –, aby mohl Británii na nadcházející válku lépe připravit, leč politické body na upřednostňované domácí scéně ani oslavy vyjednaného „míru“ a „klidu na práci“ nelze přehlédnout. A jestliže má teď Velká Británie nakročeno z Evropské unie, je vidět, že i tamní výuka dějepisu má své limity.

No a my? Radši ani nemluvit, chce se říct, vždyť víte. Přes svůj pupek si nevidíme nejen na špičky nohou, ale ani nikam jinam. Nezničí-li nás jiní, zvládneme to dost dobře sami. Situace u nás, a to ani ta současná předvolební, nás už ničím nedokáže překvapit. Že nám v té skepsi zřejmě unikají signály opravdu vážné, je pak nabíledni. Vypisuji si soukromý konkurs na příštího Churchilla, chce se mi doufat, že už někde v nějakém parlamentu nějaké zavedené demokracie sedí. Merkelová ani Obama to nebudou, obávám se. A není vlastně ta dnešní světová demokracie, byť chválabohu mnohem rozšířenější, slabší než ta předválečná? Slovutný americký novinář Eric Best doprovodil svou úlevnou radost nad zažehnáním angažmá v syrském konfliktu šokujícím prohlášením, že nechodí k volbám, aby „mohl jako novinář lépe kritizovat politickou reprezentaci, za niž tak nenese odpovědnost“. Kolébka demokracie?

Vytrácí se schopnost dorozumění, vzájemnosti, a to celosvětově, navzdory všem fejsbúkům a společenskému cvrkotu. Mladí se musejí starat o svá sívíčka, staří o kariéry, nikdo nemá čas. A čas je možná už nejvyšší. Jinak nám nezbude než se spolehnout na tradiční moravské zaklínadlo metelesku blesku, rozšířené hlavně na Zlínsku. Zdeňku, nepodávej tu žalobu, vždyť přece není jedno, od koho Paraple ty peníze dostane. Národy, mějte se rády. A navíc nelze vyloučit, že to i Jana „Bobo“ Bobošíková myslí upřímně. Bohužel. Aneb jak napsal Timothy Garton Ash po prostudování svého svazku vedeného na jeho osobu firmou Stasi: „Kdybych tak při svém pátrání potkal alespoň jednoho vysloveně špatného člověka.“

Ladislav Šenkyřík

Obsah Listů 5/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Ladislav Šenkyřík

Světem obcházejí strašidla

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu