Náš host – po ceně Pelikán

Magdalena Schluckhuberová

Čtyři týdny Olomouce – můj facit

Olomouc je jednou z nejpodceňovanějších českých destinací s vynikajícím nočním životem, vlastní „minipražskou“ atmosférou a jedním z největších pivních festivalů této země. Tak město popisuje průvodce Lonely Planet, kromě jiného jako důvod, proč toto malé moravské město patří k deseti „tajným pokladům“ Evropy a k deseti nejlepším evropským cílům 2013. To je asi tak všechno, co o tomto šestém největším českém městě vím, když nastupuji do vlaku směr Olomouc.

Město mne vítá se zpožděním a počasí se neukazuje zrovna z té lepší stránky. První prohlídka města tedy padá doslova do vody. Ale místo toho poznávám hned první večer to „pravé“ Česko. Přitom jím řízek s bramborovou kaší a tatarkou a piju pivo v asi nejpravější a zároveň alternativně nejumělečtější hospodě města. Sice se jmenuje Hospoda U musea, ale nikdo jí neřekne jinak než Ponorka.

Nutno přiznat, že jsem Českou republiku navštívila již mnohokrát a často jsem se zdržela i déle. Přesto mne překvapuje, že se musím znovu a znovu rozhodovat mezi druhy piva – tedy mezi desítkou, jedenáctkou a dvanáctkou. Dodnes nevím, které z nich odpovídá rakouským nejvíc. Stejně tak mi připadá zajímavé, jaké jsou rozdíly mezi rakouskou a českou kuchyní, přestože si jsou z velké části podobné. A že se v Čechách dá uvařit polévka v zásadě z čehokoliv, mne už dávno nepřekvapí. Ani tady v Olomouci ne.

Mezitím se mi podařilo zjistit, že Olomouc byla dříve německé, respektive německy mluvící město; mnoho starých nápisů, příjmení nebo náhrobků na hřbitově to potvrzuje. Překvapuje mne však, kolik se v dnešní mluvě z té doby zachovalo: lidé jdou do špitálu místo do nemocnice, jedna zastávka tramvaje se nazývá U Dómu. Celkově lze říci, že nemám větší problémy zdejším lidem rozumět. Mám pocit, že se zde hovoří velmi spisovnou češtinou, což všechny, kteří se učí česky, potěší.

A tak jsem strávila čtyři týdny v tomto malém moravském městě. A přestože má Olomouc jen asi 100 000 obyvatel a velká část studentů je na prázdninách mimo město, nabízí se zde cizince každý den nový objev. Jezdím trochu po okolí a poznávám tak Česko i mimo známá města. Dostávám se do odlehlých vesnic, které mají také své pozoruhodnosti, jedu do míst, které v žádném průvodci nenajdete.

Díky „tandemovým“ spolužákům poznávám i méně známé kouty města (tandem: metoda výuky jazyka, při které se dvě osoby s různým mateřským jazykem učí jazyk vzájemně). Navštěvuji různé instituce a mohu se účastnit v místní žixdovské obci slavnosti Svátku stánků (Sukkotu). Všude jsem mile přijata, mé nepatrné znalosti češtiny nikomu nebrání v tom, aby mi vykládal všelijaké historky. Rozhovory se většinou dějí následovně: „Ty ale mluvíš špatně česky. Nejsi odsud?“ Ne, jasně že nejsem. „To nevadí, ale už vidíš, že...“ – a už mi vypráví všechno možné. Takto jsem si popovídala s jedním bezdomovcem, který léta „žil“ ve Vídni, kde muzicíroval, a dokonce byl i v některých mých knajpách „jako doma“. Dozvídám se také o starém, již skoro zapomenutém muslimském vojenském hřbitově a spoustu jiných zajímavostí o tomto městě. Setkávám se s lidmi, kteří milují vídeňské nářečí, znají mé rodné město v Hornorakousku, a potkávám také jednu studentku, která studuje na mé fakultě, o čemž jsme doposud ani jedna nevěděly. Také svou tandemovou spolužačku z Vídně potkávám čirou náhodou na ulici.

Svět, a především Olomouc, je jedna vesnice. Jak jsem poznala, jsou Olomoučané velmi pohostinní. A tak jsem se tu v těch čtyřech týdnech cítila velmi dobře, skoro jako doma. Je trochu škoda, že tady nemohu zůstat déle, nebo třeba i tady studovat. Ale jak jedno české rčení praví: V nejlepším přestat. A proto jsem se dala po nedlouhé, ale krásné době zase na cestu, sice ne domů, ale přeci do světa – do Prahy. Jedno je ale jisté: já se tam vrátím. Určitě.

Magdalena Schluckhuberová (1990) žije u Štýru v Rakousku; studuje bohemistiku ve Vídni a nyní v Praze. V srpnu a září byla hostem redakce Listů – k nám ji vyslala Barbara Coudenhove-Kaliergiová, nositelka ceny Pelikán 2012. Pobyt laureátem určeného mladého člověka v České republice je součástí udělované ceny.

Obsah Listů 5/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Magdalena Schluckhuberová

Čtyři týdny Olomouce – můj facit

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu