(K Listům 4/2013)
Generálmajor v záloze Antonín Rašek nám předestřel zjednodušenou historii armády ve dvacetiletí trvání České republiky. Několikrát pouil v různých obměnách slovo transformace. Ono slovo vnímám jako proces, během něho se předmět pohybuje z jednoho stavu do stavu druhého, a to podle zadání, které určil hybatel. U takového předmětu, jakým je armáda, byl zcela určitě oním hybatelem stát. Armáda je jistě zcela ojedinělým objektem takového procesu; jejím hlavním posláním je být připravena na válku. To znamená na něco, kdy můe jít státu o všechno. Například počátkem 60. let by bylo šlo, podle slov tehdejšího náčelníka Generálního štábu generála Rytíře, o prostou existenci národa. (Nechť si milý čtenář sám představí, co znamenají slova prostá existence národa.) Z toho pak rezultuje, e zadání pro jakoukoliv činnost armády, tedy i pro její transformaci, musí vycházet z toho, na jakou válku a na válku s kým musí být armáda připravena či připravována.
Nemohu se zbavit dojmu, e v případě transformace české armády nestálo na počátku transformačních procesů ujasnění, kdo je či kdo by mohl být nepřítelem. A toto neujasnění pokračuje, a stává se tak trvale působícím činitelem.
Je nesnadné v současném světě takovou definici vypracovat, jestlie se máme přenést do reality, nikoliv do tvorby mýtů. Vím, e v tom nejsme sami. Ve stejné situaci je celá aliance, jí jsme členy. Na stejný problém poukázal v rozhovoru, který poskytl médiu ???????? poslanec Evropského parlamentu, člen Italské demokratické strany Giuseppe Arlacchi. Tedy občan státu, který je rovně členem NATO. Rozhovor byl v červenci 2013 zveřejněn na internetové stránce http://www.stoletie.ru/politika/pino_arlakki_nato_zanimajetsa_mifotvorchestvom_724.htm a byl příznačně nazván NATO se zabývá tvorbou mýtů. Arlacchi říká: ... dnes je největším problémem pro NATO, aby zdůvodnilo svou existenci... dnes neexistují hrozby, které by zdůvodňovaly existenci NATO... v Bruselu jsou neustále zaměstnáváni hledáním a vytvářením hrozeb... propaganda NATO je velice účinná. Daří se jí vytvářet nepřítele, i kdy ten neexistuje... práce nových lidí, kteří do Bruselu přicházejí, spočívá v tom, aby z bílého dělali černé... jejich povinností je nacházet nové hrozby... ,natovci' dnes trpí hlavně bolestmi hlavy, která dostávají z toho, e musí neustále hledat nové ,hrozby'.
Jedno ze svého pohledu graduovaného vojáka mohu prohlásit s pravděpodobností, je se blíí jistotě: cílem oněch transformací bylo zbavit náš stát schopnosti bránit se silám, které by snad měly v úmyslu stát zbavit základních jeho atributů; cílem bylo vloit obranu hodnot do cizích rukou, případně do rukou spojenců včetně těch, kteří se v minulosti zvlášť neosvědčili, či dokonce usilovali o totální zničení toho, co český stát ji od středověku představoval. Důsledkem je, e se naplnila vize profesora Václava Černého z Křiku koruny české: Budeme ještě kdy mít podobnou armádu? Chtěla svému národu, statečnému, ale hluboce antimilitaristickému, dokázat svou oprávněnost, a nesměla! A v tom je tragédie: kdy tento národ uvěří znovu v opodstatněnost vojáka? A kdy se osmělí uloit svému vojákovi, aby pro národní čest a svobodu umíral? Pomyslili na toto ti, kdo roku 1938 armádě zakázali bojovat?
A já se dovolím se zeptat: pomyslili na tato slova ti, kteří po roce 1989 odstartovali sérii transformací české armády, jejich výsledkem je to, co mám před očima dnes? Nejsem schopen absorbovat argumenty, e v Afghánistánu bojují naši vojáci za obranu České republiky. e toho nejsem schopen, ale můe být proto, e jsem byl vojensky vzdělán na nesprávném místě; proto jsem byl asi také per legem zbaven občanské spolehlivosti. Škoda e nám autor nevysvětluje, proč by Evropa (kdo to konkrétně je?) měla odpovídat za bezpečnost na africkém kontinentu, případně na Středním východě. K tomu snad byla jako jeden z nejdůleitějších výsledků druhé světové války vytvořena OSN, ne? Ta pověřila Evropu něčím takovým? Neměli bychom tedy více ne o upevňování Severoatlantické aliance usilovat o upevňování Organizace spojených národů?
Ing. Jaroslav Dvořák, Třebíč
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.