Jan Novotný

A přece se točí

Nedávno jsme měli poněkud okrouhlé neslavné výročí. 22. června 1633 Galileo Galilei, Florenťan starý sedmdesát let, poklekl před kardinály a inkvizitory a odvolal své (a tím vlastně i Koperníkovo) učení o pohybech Země.

Za mého mládí se to ve školách vykládalo jednoznačně. Veliký vědec vyzbrojený dalekohledem podal přesvědčivé důkazy pro Koperníkův systém světa a byl církevními tmáři pod hrozbou mučednické smrti nucen je odvolat. Že se Země navzdory tomu točí, sice asi na odchodu nahlas nedodal, ale určitě si to myslel.

Nepochybné pravdy mého mládí jsou dnes přehodnocovány a internet nám dává možnost se o tom přesvědčit. Dočetl jsem se, že Galilei nebyl (jak se podle průzkumů většina Evropanů mylně domnívá) upálen ani mučen, a kdyby na svých názorech trval, nanejvýš by ho na čas zavřeli do kláštera a pak zase nenápadně pustili. Nu, na to bych se na jeho místě nespoléhal.

Upozorňuje se také na to, že Galilei ve skutečnosti přesvědčivé důkazy pro své učení neměl. Prosazoval jako jedinou pravdu názor, který byl tenkrát ještě jen vírou, a víra tak stála nikoliv proti vědění, ale proti jiné víře.

Jako nadšený čtenář Galileiho Dialogu s tím zčásti souhlasím. Bez gravitačního zákona, který formuloval teprve Newton, chyběla Galileimu nejdůležitější ingredience k vybudování ucelené teorie pohybů planet. A bez Newtonovy mechaniky nemohl správně ocenit váhu některých svých důkazů. Čtení Dialogu je poutavé právě tím, že nám umožňuje sledovat tápavé hledání a ptát se, co by bylo, kdyby… Kdyby si Galilei povšiml, že od přílivu k odlivu neuplyne čtvrtina dne, ale doba o něco delší, mohl pochopit, že na mořská dmutí má Měsíc větší vliv, než se domníval, a vyhnul by se tak hlavnímu omylu Dialogu. Možná by mu k tomu pomohlo i to, kdyby umístil na kolotoč otáčivá umývadla s vodou. Na druhé straně ho mohlo dvě století před Foucaultem napadnout nechat Zemi se točit pod dlouhým kyvadlem, nejlépe rovnou v chrámu svatého Petra. Co by na to řekli církevní otcové?

Tak či onak, šlo o argumenty, nikoliv o víru, již by bylo třeba stvrdit smrtí. Nyní se odvážím sdělit čtenáři svůj objev. „A přece se točí“ řekl Galilei před tribunálem, dokonce přímo ve svém odvolání, které si „na síti“ snadno najdeme. Ovšem jen pro lidi s jemnýma ušima.

Jako svou vinu uznává, „že jsem napsal a dal vytisknout knihu, v níž pojednávám o již odsouzeném názoru, přinášeje v ní názory, jež jsou mu velmi účinně prospěšné…“ Jak také čteme v odvolání, „svaté oficium mně právní cestou nařídilo pomýleného názoru zanechat“ a „já chci i nadále věřit ve vše, co zastává jako pravé, co káže a učí svatá církev katolická a apoštolská“. Přestaly však Galileiho myšlenky být Koperníkově soustavě účinně prospěšné, když je svaté oficium zakázalo hlásat?

Takto nazíráno mohl Galilei s klidným svědomím odpřísáhnout, že „v budoucnu neřeknu ani nikdy nebudu více tvrdit ani ústně, ani písmem, věci, které by mě z toho [podpory heliocentrické soustavy] mohly učinit podezřelým“. Se zamlčeným dodatkem: Vždyť jsem to všechno už jednou vyslovil způsobem, který byl nauce o pohybu Země velmi účinně prospěšný. Všichni jste to četli a jednou vám nezbude než to pod tíhou faktů uznat.

Pomohly opravdu Galileimu uvedené formulace smířit se s odvoláním? Věřím, že ano – v úvodu Dialogu, kdy už byl omezován zákazem, se vyslovuje podobně obmyslně. Jedna věc je, co věřícímu nařizuje edikt, a druhá věc je, co vědci napovídá příroda. Méně jistý jsem si tím, zda si tuto obmyslnost uvědomovali i kardinálové a inkvizitoři – aspoň ti osvícenější.

Jan Novotný

Obsah Listů 4/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Novotný

A přece se točí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu