Knihy 4/2013

Národná banka Slovenska a umenie

V predslove guvernér Národnej banky Slovenska J. Makúch hovorí o aktívnej účasti tejto inštitúcie na zachovávaní kultúrneho dedičstva a cituje Ľudovíta Štúra: „Umenie napospol je jedna z najšľachetnejších stránok ľudstva, v ňom, kde sa ujalo, javí sa lepšia čiastka človeka i národa.“ Jeho myšlienka otvára publikáciu, predstavujúcu výtvarné, sochárske, numizmatické a medailérske diela zo zbierky NBS. Prvá kapitola knihy, uvedená historikmi umenia B. Glockovou a Ľ. Kürthym, sa venuje umeniu 15.–19. storočia a artefaktom s priamym vzťahom ku Kremnici, niekdajšiemu slobodnému kráľovskému mestu, ktorého sebavedomý meštiansky stav sústredil zbierku pozoruhodných umeleckých diel. Spomeňme aspoň Poprsie dvoch mužov – reliéfne plastiky z jemnozrnného vápenca, ktoré svojou polychrómiou pripomínajú drevorezbu, Klaňanie pastierov, náležiace k renesančnej tabuľovej maľbe, podmanivé rezbárske dielo Prenosný oltárik s Ukrižovaním, obraz Vízia proroka Ezechiela o konci sveta, sochy svätíc a svätcov, portréty cisárovnej Márie Terézie a Františka Štefana I. Lotrinského... Druhá kapitola dokumentuje slovenskú výtvarnú modernu, pričom úvod k nej napísala K. Bajcurová, kurátorka zbierky moderného a súčasného umenia v SNG. V texte približuje vývin slovenského výtvarného umenia 20. storočia, ktorého začiatky súvisia s reflektovaním podnetov modernistických smerov z európskych veľkomiest, a to najprv v Košiciach, neskôr v Turčianskom sv. Martine a Bratislave. Nasledujú portréty maliarov, biografické údaje o nich a reprodukcie diel. Prvé stránky kapitoly patria zakladateľskej generácii, ktorú zastupuje národne orientovaný M. Benka, spoluzakladateľ moderného slovenského maliarstva a grafiky Ľ. Fulla, zberateľ ľudových motívov a psychológ maľby M. A. Bazovský; nasledujú krajinkári J. T. Mousson, J. Alexy, Z. Palugyay, košický avantgardista J. Jakoby, K. Sokol, emotívne, expresívne spracúvajúci sociálne témy; dostávame sa k prvému rektorovi VŠVU v Bratislave a vedúcej osobnosti bratislavskej časti Generácie 1909 J. Mudrochovi; sú tu príslušníci Generácie druhej svetovej vojny L. Guderna, E. Zmeták, V. Hložník, Galandovci, teda M. Galanda, V. Kompánek, M. Laluha a R. Krivoš a v samom závere čnie velikán A. Brunovský – predstaviteľ tzv. imaginatívnej grafiky.

Národná banka Slovenska a umenie, vydala Národná banka Slovenska v štúdiu Harmony, s. r. o., Banská Bystrica 2012, 134 s.

-mah-

Smysly života

Vzácně se stává, že se setkají bytosti z různých světů a s různými osudy, které přesto jako by si byly nějak souzeny, a tato spřízněnost se promítne do jejich dalšího života a práce. Ve výboru z tvorby Josefa Kostohryze Strmá nenaděj, který básník v padesátých letech vězněný a po roce 1968 umlčený uspořádal pro strojopisné vydání krátce před svou smrtí roku 1987 (vyšel později v edici Skvosty poezie), nacházíme báseň Krajiny jiné věnovanou „mé manželce Marii“. Marie Kostohryzová, původně učitelka a později knihovnice, která opisovala a šířila dílo svého manžela za jeho života a pečovala pak i o jeho pořádání a vydávání, se projevila rovněž jako spisovatelka. Kromě knih vzpomínkové povahy napsala také několik básnických sbírek, které nyní vycházejí souhrnně s autorčinými ilustracemi. Čtení Smyslů života společně se Strmou nenadějí umocňuje dojem z obou knih. Oproti drsnému a rozevlátému Kostohryzovi je básnický svět jeho ženy soustředěnější a její hlas tlumenější, i do něho se však promítá tvrdá doba, kterou oba spolu prožili. Čtenáře naladěného na autorčiny struny okouzlí jemný smysl pro detaily: tak již „daleké cesty přes potoky“ v první básni souboru probouzejí vzpomínku na dětství, kdy potoky byly mezníky výprav do krajiny a za čtvrtým potokem končil známý svět. A ještě jeden obraz: „Ticho jak netopýří let nad fontánou bledého měsíce.“

Marie Kostohryzová: Smysly života, Nová tiskárna, Pelhřimov 2013, 102 s.

-jn-

Verše básníků polského baroka

Se jménem Vlasty Dvořáčkové se nám snad nejprve spojují překlady moderní polské poezie, zejména, ale nejen jejích vrstevníků Tadeusze Różewicze a Wisławy Szymborské, významná polonistka se však vrací i hlouběji do minulosti – po nových překladech Adama Mickiewicze (Balady a romance, Sonety milostné) šla ještě dále proti proudu času a vydala antologii polské poezie barokní. Překlady jsou čtivé a živé, což snad zní banálně, ale u tlumočení veršů ze 17. století to samozřejmost přece není. Čtenáře může překvapit množství básní velmi pozemských, „ze života“, jako poselství z dávných dob a svědectví o dávno mrtvých dojemných neméně než disputace o smyslu lidského života – třeba oslovení žárlivého pejska, jenž milenci nechce dovolit „obejmout pas její“ (J. A. Morsztyn). Kniha humoru, satiry, také antiklerikální; polský antiklerikalismus není věc poslední sezóny. Autoři jsou představeni dostatečně, co chybí, je obecnější seznámení s polským barokem a snad i s kritérii, podle kterých překladatelka vybírala.

Zahrada, ale nevypletá. Verše básníků polského baroka, sestavila a z polštiny přeložila Vlasta Dvořáčková, Pistorius&Olšanská, Příbram 2013, 120 s.

-vb-

Evoluce svým vlastním tvůrcem

Kniha vzbudí zájem ještě před otevřením – zdvojeným názvem, objemností i tím, že ji na zadní straně svorně doporučují astrofyzik Grygar, filozof Petříček i biolog Pačes. První z nich k ní napsal úvod a druhý doslov: oba nešetří chválou a údivem. Kdo by očekával, že právník na penzi, publikující předtím jen ve svém oboru, napíše mohutné syntetické dílo svědčící o suverénní znalosti řady vědních oborů a schopnosti podat je poutavým a srozumitelným způsobem? Paralelně s příběhem evoluce od plazmatu elementárních částic ke spolupracujícím lidským mozkům ukazuje autor i klíčové obraty v historii jeho poznávání a zamýšlí se nad perspektivami jeho pokračování. Jako bohatý a věrohodný zdroj informace si kniha zaslouží ocenění. Nakolik naplňuje očekávání vzbuzovaná názvem? Autor si uvědomuje problém spojený s tím, že evolucí vznikají nové kvality, které na jejím počátku nebyly patrné, dokonce ani postižitelné čistě přírodovědeckým přístupem. V jeho výkladu evoluce se proto výrazně projevují „informatické“ aspekty, naznačující syntézu mezi determinovanými a nahodilými rysy evoluce, která si tak zachovává svou otevřenost do budoucna. Nejhlubší filozofická otázka spojená s evolucí: jak mohly vědomé a myslící bytosti vzniknout z nevědomých a nemyslících částic, není vlastním námětem knihy, ale čtenář ji patrně v pozadí vycítí, jak to pěkně vystihl ve svém úvodu Grygar.

Miroslav Veverka: Evoluce svým vlastním tvůrcem. Od velkého třesku ke globální civilizaci,

Prostor, Praha 2013, 576 s., cena 497 Kč.

-jn-

Štatl za Husáka

Hodně té recese a pivařských happeningů z normalizační doby působí vlastně trapně, když se o tom po letech čte; člověk si taky uvědomí, jak jsme mnohdy my, co jsme tehdy žili, chtěli být nekonformní, zajímaví, vymykat se, ale zároveň jsme o pozornost StB nestáli; z toho někdy povstávaly věci ne docela vkusné. A i takové světy se mohly prostupovat se světy veksláckými, ba i donašečskými; svobodomyslnou atmosféru rozšiřovali i vzácní lidé, jimž duševní dispozice konformitu ani neumožňovaly. To všechno však nechává autorka moudře na nás, není cynická, čest a statečnost doceňuje, ale naštěstí nevychovává, jak je dnes často zvykem, a snaží se vystihnout různé odstíny koloritu spontánního života Brna za Husáka. Píše tedy – kromě „šedé zóny“ i o statečných aktivistech opozice, ale i o hotelu International; to je dobrý příklad, jak obskurnost a oficialita mohly sousedit se snahou udržet dobré manýry, dobrou kuchyni, zachovat kus první republiky a přinést kus Západu.

Jana Soukupová: Štatl za Husáka.

Brno v normalizační kocovině (1970–1989), Druhé město, Brno 2013, 360 s.

-vb-

Kaleidoskop mého století

Už jeden z posledních, kteří o sobě mohou napsat: „Chodil jsem do německého i do českého divadla, samozřejmě jsem si nenechal ujít ani jeden program Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha. Chodil jsem stejně do opery Národního divadla jako do Neues Deutsches Theater...“ Život v židovství, češství a němectví, na frontách druhé světové války, dráha komunistického a „revizionistického“ novináře a zahraničního zpravodaje, opět exulanta a spoluzakladatele významného kolínského nakladatelství Index, příslušníka okruhu Listů a jejich spolupracovníka i po roce 1989, aktivního účastníka urovnávání česko-německých vztahů, návrat a utvrzení se v tom, že „doma“ je v Čechách a Praze. Stěží některé téma nebo období vyzvedávat v takto plném životě. Naivní, místy nesrozumitelný doslov editorky patrně nepřímo vysvětluje i některé chyby, jež autor již vinou ztráty zraku nemohl korigovat (např. nesprávný titul jednoho z nejslavnějších Vaculíkových fejetonů, porodník K. Steinbach jako osobní lékař TGM, Seifertův „sborník“ „Všechny krásy světa“; řeč je o nevydaném rukopisu Budínova životopisu bez vysvětlení, jak se má k vydaným vzpomínkám S. Budína). Na doporučení ke koupi a četbě to ale nic nemění.

Bedřich Utitz: Kaleidoskop mého století, Academia, Praha 2013, 264 s.

-vb-

Pouť za sv. Brigitou Švédskou

Ze Svatého Hostýna do Vadsteny ve Švédsku k ostatkům svaté Brigity se loni pěšky přes celé Polsko, pak kus lodí a opět pěšky vydal neobyčejný jezuitský kněz František Lízna. A pak, po předchozích svědectvích o svých poutích, vydal již pátou takovou knížku. Zvláštní, jak suše referuje, bez velkých meditací, sebezpytování. Napíše třeba „Vstal jsem ve čtvrt na šest a vyšel s hlubokým smutkem v duši“, ale víc se svým smutkem nezabývá. Ani popisy toho, co cestou vidí a zažívá, nejsou podrobné, spíše zkratky, detail místo panoramatu: „... přespal jsem na autobusové zastávce. Hrozil déšť. Ráno jsem zjistil, že tam se mnou spal též netopýr, visel pod střechou.“ Přinejmenším tomu, kdo pěšky nebo na kole někdy putoval podobně, i takové zkratky řeknou hodně. Jistě to neměl předem v úmyslu, ale Františku Líznovi se podařil zvláštní průzkum: ne na každé faře byl tento kněz v civilu, a to (podle fotografií) civilu skromném, přijat; někde ano a pěkně, jinde byl zapuzen. Můžeme si představovat: a kdyby přijel v kněžské parádě a byl představen místním biskupem jako politický vězeň komunistického režimu? Není to ovšem svědectví o zvláštním pokrytectví katolickém, ale o tom, jak působí šarže a jak šaty – bohužel – dělají člověka: i z biskupa putna udělá (pouhého) uhlíře.

P. František Lízna: Pouť za sv. Brigitou Švédskou do Vadsteny, Cesta, Brno 2013, 72 s. a fotografická příloha, cena 98 Kč.

-vb-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 4/2013
Archiv Listů
Autoři Listů