Barbora Křížová

Pouliční zprávy

Byl to jednorázový nápad zachycovat nápisy na ulicích a v parcích, nebo jste se žánru, který nazýváte street messages, věnovala už dřív?

Nějakou dobu jsem si různé nápisy fotila do mobilu jen tak pro sebe, ve větší téma jsem to rozvinula až později v rámci projektu ke státnicím na žurnalistice.

Co vás inspirovalo?

Dlouho jsem žila v Ostravě, kde máme nechvalně známé Frýdlantské mosty s jedním z nejhrůznějších podchodů. Špatně osvětlená, velmi dlouhá chodba láká ke špatnostem a problémům. Její stěny jsou lemovány stovkami vzkazů od obyčejných lidí, kteří tudy procházeli. Byly snahy ty stěny alespoň částečně vybílit, ale nápisy se objevovaly znovu a znovu. Stále se mi vybavovaly dva: první sděloval, že tam upadla těhotná žena na zem a nikdo jí nepomohl, druhý byl o člověku, který právě zjistil, že je HIV pozitivní. Zajímalo mě, kdo ti lidé byli a co je vedlo k tomu své starosti takhle sdílet. Až později mě napadlo, že je to obdoba facebookové zdi. Lidi touží od nepaměti nebýt na své problémy sami, a i když je takovéto sdílení na ulici anonymní, může mít jisté katarzní účinky.

Rozumím-li správně tomuto žánru, nejde v něm tolik o estetickou hodnotu snímků, ale o samotné nápisy na veřejných prostranstvích. Nenaplňuje ale právě ten kontext, napětí mezi informací a jejím zarámováním, definici umění?

U street message je opravdu estetická hodnota až na druhém místě, prvotně jde o samotné sdělení. Jde o to, zda si něco z pohledu na takovouto fotografii odnesu. Můžu vidět nádherný obraz, barevně vyvážený, kompozičně dokonalý, ale jediné, co si pomyslím, bude: hm, hezké, a co? Ale taky můžu vidět fotografii, na které bude zachycen nápis „Destroy something beautiful“ v kontextu konkrétního místa a řeknu si: páni, tady se opravdu ničí něco krásného, můžu s tím něco udělat? Je těžké přesně určit definici umění tak, abychom se na ní všichni shodli.

Nevím, zda je street message přímo vymezený umělecký žánr, je snad i troufalé zařadit jej mezi umění. Ten termín byl spíš pracovní, ale když si zadáte do vyhledávače „street message“, objeví se vám spoustu obrázků, ve světě tedy nějaké obecné povědomí o tom, co by to mohlo znamenat, existuje.

Známější je termín street art, v čem se liší?

Tam jde o kresbu, malbu; tady poselství – zprávu – sdělení nesou slova, písmena.

Kde vznikaly fotografie, které otiskujeme? Jak jste je vybírala?

Původně jsem chtěla fotografovat pouze v Ostravě a tím zachytit také génia loci a sociálněkulturní podmíněnost zdejšího kraje, ale ukázalo se obtížné najít dost zajímavých míst. Proto jsem nakonec začala fotit také v Olomouci a v Praze, a tak vznikla ucelená série fotografií ze tří různých lokalit.

Fotografie jsem potom vybírala především podle toho, co mně samotné říkají, jestli mne nutí zamyslet se nad nimi.

-tt-

Barbora Křížová

Barbora Křížová (1990) se narodila v Karviné. Vyrůstala ve velké rodině se sedmi sourozenci a třemi romskými hochy v pěstounské péči. Nedávno úspěšně dokončila studium žurnalistiky a divadelní vědy na UP v Olomouci. Žije v Šenově u Ostravy.

Obsah Listů 4/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Barbora Křížová

Pouliční zprávy

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu