Jan Svoboda

O civilizaci globálně humánní

Po pečlivé, téměř dekádu trvající lekci z euroskepticismu se zdá, že se karta obrací. Nesměle se mluví o reálném zavedení eura, sílí volání po fiskální unii – zda podpořit tzv. fiskální pakt. Že onen kýžený obrat není jen efemérní populistické gesto, má symbolicky stvrzovat vlajka Evropské unie vztyčená na pražských Hradčanech po boku naší vlajky národní a očitým svědkem počátku tohoto obrodného procesu, jehož oficiálním garantem je nově zvolená hlava státu, nebyl nikdo jiný než předseda Evropské komise José Manuel Barroso.

Vhodně načasovaná kniha Na cestě k evropské sociální unii si klade nelehký úkol na necelých sto padesáti stranách přiblížit komplexní problematiku otázek, která se formou dialogu odvíjí na pozadí reflexe čtyř hlavních tematických okruhů: Cesty k evropskému sjednocování; Vztahy Evropy s dalšími oblastmi světa; Hledání globálního uspořádání; České přístupy a osobnosti evropské integrace.

Originálním pohledem líčí historii vývoje evropského sjednocování, nastiňuje problémové otázky integrace v době globální krize či problematiku současného postavení České republiky v evropském prostředí. Dotýká se evropských vztahů se Spojenými státy, Jižní Amerikou, Ruskem, islámským světem a Čínou. Osobitým způsobem se zamýšlí nad budoucností Organizace spojených národů, nad diskriminací žen a dalších sociálně znevýhodňovaných skupin, nad možností omezování finančních spekulací zavedením Tobinovy daně či odstraňování daňových rájů, tak jako nad problematikou kultivování civilizace a lidských práv. Závěrečná část se věnuje vztahu českých občanů k Evropské unii – rozdílu postojů izolacionistů a integracionalistů. V návaznosti na tyto primární politické postoje se pak kniha zabývá taktikou upevňování moci českých politických stran, odlišnými názory českých politiků na princip rovnosti, volnosti, solidarity; v neposlední řadě nás provází krátkou vzpomínkou na výrazné osobnosti Evropské unie, jako byli Jean Monnet, Robert Schuman, ale představuje i ty současně působící, které měl Vladimír Špidla možnost osobně poznat jako evropský komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti, jako jsou José Barroso, Günter Verheugen či „fenomenální“ Helmut Schmidt.

Kniha není postavena na pouhém kladení otázek. Nabízí fundovaný a živě se odvíjející dialog, v němž se organicky střetávají kritické pohledy dvou u nás jen zřídka si konvenujících profesí, přístup odborného vědce, zabývajícího se oblastí současné sociální, morální a politické filozofie v globálním kontextu, a zkušeného proevropsky orientovaného politika s vysoce hodnotově vytříbeným citem pro sociální problematiku. Jako červená nit jednotlivé kapitoly protkávají teorie s praxí. Ona komplexnost okruhu otázek pochopitelně naráží i na úskalí. Poučený čtenář může knize vytknout, že opomíjí další podstatné skutečnosti, bez jejichž spojitostí se nelze obejít. Nicméně právě tematická šíře a otevřenost knihy nabízí čtenáři prostor pro inspiraci k dalšímu zevrubnému promýšlení vybraných okruhů, a tedy i k dalšímu plodnému dialogu.

Kniha připomíná, že tradiční kulturou, jež klade zvláštní důraz na individualisticky orientovaného jedince a v základu postrádá koncepci institucionalizované solidarity, jsou Spojené státy americké. Nicméně také zde lze mluvit o jistých tendencích – nazvěme to – dohánění Evropy (Rooseveltův New Deal, The Great Society v době Lyndona Johnsona nebo pozdější Clintonovy a Obamovy snahy rozšířit zdravotní systém). Právě vzhledem k vlastnímu procesu vývoje demokracie by však stála také za zmínku obecná spojitost americké revoluce (navazující na myšlenkové proudy povýtce anglických osvícenských myslitelů) v kulturně historické souvislosti s revolucí francouzskou, respektive revolucemi, a bezprostřední reakcí francouzské levicové historiografie, která se v jistém smyslu stala ideologickým východiskem nejen pro revoluci bolševickou, ale i přímým zdrojem tvůrčích ideových podnětů našich levicových intelektuálů. Právě Stanislav Kostka Neumann přebírá takřka doslovně Mathiezovu strukturu do svých třísvazkových dějin Francouzské revoluce, aniž by o myšlenkovém dědictví anglofonní oblasti padla důvodná zmínka. A nelze nevzpomenout vliv převážně amerického pragmatismu a jeho roli při formování aktivisticky zaměřeného světového názoru českých nemarxisticky orientovaných levicových intelektuálů v posledních letech první světové války a prvních letech poválečných, předně sociologa a filozofa Josefa Ludvíka Fischera. Pragmatistické pojetí nehotovosti a trvalého narůstání pravdy navíc propůjčilo pojmu humanismus (oproti abstraktnímu pojetí pravdy a přemíře intelektualismu) nový, tj. praktický a lidský ráz. Důrazem na drobnou práci byl pragmatismus sympatický například Karlu Čapkovi.

Fischer však nikdy nepodlehl jeho voluntaristickým svodům; v hledání a dobývání pravdy nesmí být libovůle, ale program, organizace a řád. Onu hodnotovou krizi nepojímal především jako krizi mravní, nevěřil, že ji lze řešit mravním apelem. Je krizí deformované struktury skutečnostního řádu a čelit tomuto stavu lze, jen když pochopíme funkčnost jeho struktur – dynamiku jeho skladby. Že i současná světová krize je krizí strukturální, že chybí pojetí, jak dál v globálních souvislostech ve jménu občanů postupovat, dnes už málokoho nechá na pochybách. A „redukcionistické“ pojímání demokracie, vnímané převážně zúženou optikou mechanismu uplatňování skupinových či politických práv a svobod, které odhlíží od její stránky ekonomické, sociální, kulturní či enviromentální, je jen jedním z typických průvodních projevů celkové krizové situace. Zůstává nicméně také na nás, demokraticky smýšlejících a jednajících jedincích, jaký etický přístup při vytváření globální humanistické civilizace zvolit. Naléhavý apel knihy: zda svou kreativitu budeme orientovat biofilně, kulturofilně, či naopak nekrofilně, zda budeme rozvoji života pomáhat, nebo mu bránit – zda volit interkulturní dialog místo civilizačního střetu.

Na cestě k evropské sociální unii. Rozhovor Marka Hrubce s Vladimírem Špidlou, Sociologické nakladatelství Slon, Praha 2012, 141 s.

Jan Svoboda (1964) působí ve Filozofickém ústavu AV ČR..

Obsah Listů 3/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Svoboda

O civilizaci globálně humánní

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu