Karel Kosík

Pozdrav Dominiku Tatarkovi

Psáno v roce sedmdesátých narozenin významného nepoddajného slovenského spisovatele; vyšlo v Listech před třiceti lety (4/1983). Připomínáme v roce 100. narozenin Dominika Tatarky.

-red-

Když mocnáři po druhé světové válce rozkrojili starý kontinent vejpůl a nerozdělitelný celek se rozpadl na dva nepřátelské tábory, zvané Východ a Západ, zdálo se, že osud střední Evropy, tohoto citlivého srdce lidstva, je navždy zpečetěn. Střední Evropa měla napříště přicházet v úvahu pouze v propočtech generálů jako potenciální válčiště a zbrojní skladovací prostor.

Nestalo se tak. Brzy se rozpoznalo, že Středoevropané jako Kafka, Brod, Musil, Freud, Mahler předjímali ve svých dílech osudy a otřesy celé Evropy a že svět se zpožděním prožíval úzkosti a zmatky, na něž upozorňovali. Ale tenhle objev střední Evropy jako jednoho z duchovních center světadílu přichází opožděně, již jen jako historické konstatování. Éra oněch slavných jmen, k nimž by bylo možno připojovat další, končí druhou světovou válkou.

Otázka tedy zní: prokázala střední Evropa i po druhé světové válce svou duchovní moc a mohutnost, a prokázala to činy? Má ona velká generace Čechů, Rakušanů, Němců, Maďarů a Židů, kteří to předvídali a předjímali, důstojné pokračovatele?

V této perspektivě vidím Tatarkovu Obec boží – karteziánský model, který rozpoltil skutečnost na subjekt a objekt, z přírody učinil předmět exploatace a svět zredukoval na perfektně fungující systém potřeb a fabrikování, tento model, který se stal druhou přirozeností lidí, a realizuje se proto nejen na jedné a na druhé straně, ale také skrze zaslepený boj obou nebo všech stran, tento všeobecně přijímaný model je základní příčinou krize. Má-li se lidstvo zachránit, je třeba obratu. Nikoli obratu, který v přeměně světa provádí záměnu, a provádí ji jako redukci světa na systém, ale osvobozujícího obratu, který zachraňuje svět jako mnohorozměrnost, jako dějící se svobodu.

Snad čerpá Tatarkova vize ze stejných zdrojů, z jakých vycházela hudba Janáčkova a pozdní tvorba Emila Filly: někde v hlubinách člověka a lidstva, dochovaných ve střední Evropě ještě na Moravě a na Slovensku, je skryta životodárná představa o boji a vykoupení, o uctívání a slavení, o dočasnosti člověka a věčnosti jeho dobrého díla, o vypravěči, který ve svých příbězích překonává osamělost lidí a stává se jedním ze strůjců pospolitosti smrtelníků a bohů, země a světelnosti, tedy toho, čemu Řekové, když mluvili o hudbě, říkali TETRAKTYS a pro co by mělo lidstvo, až provede osvobozující obrat, pojmenování: svět.

(S využitím digitálního archivu Dušana Havlíčka)

Karel Kosík

Obsah Listů 3/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Karel Kosík

Pozdrav Dominiku Tatarkovi

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu