David Voda

Vkleče před kotlem

Měl jsem naspěch, tribuny už dvakrát burácely. Cestou tři sešívaní. „Jdete na fotbal?“ Jeden z nich: „Komu fandíte?“ Druhý mu oponuje: „Ten pán jde na fotbal, nefandí nikomu, jde se jen podívat.“ Odvětil jsem popravdě. „Tak to my s váma radši nejdeme.“

Slávisté mají nepochybně devízu ve zpěvné koncovce, na niž se pěkně rýmuje: „Slá-viééé vy-hrajééé, vy-hrajééé, vy-hrajééé.“ Protipól hrdelního: „Sígh! Ma! Sígh! Ma!“ Také na neandrtálské sborové pokřiky „Práž-ske kůr-vy!“ odpovídaji slávisté zpěvem: „Ha-nááá, Ha-nááá, prdel zakopanááá!“ Ale umějí i jinak. Obdivoval jsem jejich úderné: „V srdci hněv!“

A co hra? Třeba jít k expertům. Podnikový vrátný Mynář: „Takovej Schulmeister, ten to táhne podél celý lajny až k lajně, až pak teprv centruje. Středem? No, to neuměj. Když se obránci Slávie zastavěj, tak to nemůžou najednou stáhnout a kopat si to tam zpátky, to se musí pěkně v pohybu a hodit to za obranu... No jo, jenže to by tam musel bejt Lauda. Ten si to takhle dal na prsa, pak hned dolů a z otočky pálil.“

Sigma tehdy doma v mrazivé sobotě porazila Edenské 2:0, kouř z pyrotechniky se smísil s oparem ze strnišť, poražená jedenáctka déle než minutu odprošovala vkleče před kotlem.

David Voda

Obsah Listů 3/2013
Archiv Listů
Autoři Listů