Antonín J. Liehm

Sto

Bylo, nebylo.

Od konce padesátých let se český kulturní týdeník zvaný Literární noviny nesměle pokoušel znovu začlenit českou kulturu do evropského kontextu a naopak. Začalo se to dařit až začátkem šedesátých let a na jejich konci se to v podstatě podařilo. LN se staly jedním z nejlepších evropských časopisů svého druhu a psalo se o tom všude vůkol, ač nebylo mnoho těch, kteří je dokázali přečíst. Ale i to se překonalo a jejich proslulost se trvale zvyšovala. Až to všechno skončilo pod pásy sovětských tanků.

Jenže Evropa chtěla a potřebovala takové médium – nebyly počítače ani internet atd. –, kde na ně ale vzít a jak? Hledalo se, hledalo, až se po letech našlo pár grošů a v jednom pařížském pokoji s kuchyní se zrodilo na začátku osmdesátých let první číslo LETTRE INTERNATIONALE. Na obálce Kafkův autograf a titul vypůjčený z osvícenské tradice, kdy si evropští intelektuálové vyměňovali názory a přes poštu usilovali o prohloubení vzájemných styků a rozšíření prostoru pro ne-li zcela svobodné, tak aspoň nezávislé myšlení a tvorbu. Od Londýna přes Paříž a Berlín až do Petrohradu a Moskvy.

Vyšlo číslo první, druhé, třetí a začaly přicházet dopisy a telefonáty z jiných částí Evropy, oznamující, že i u nich by se našel pokoj s kuchyní (a třeba i bez ní) a pár grošů a jestli by směli vydávat ve své zemi a ve svém jazyce pod stejným titulem stejný časopis, s tím, že by do každého čísla vkládal každý svá stanoviska k podobným či stejným problémům a tradicím. Pomohlo by se vytváření periodika pro evropskou kulturu kolem společných problémů i zájmů a možností – neboť by šlo o celou Evropu v jejích částech a v polovině byly možnosti sakramentsky různé. A najednou vycházela LETTRE ve dvou, třech, čtyřech zemích a jazycích, spjatých evropanstvím.

Jednoho dne se v univerzitní učebně objevil muž ještě ne zcela středního věku v doprovodu mladé dívky. Ukázalo se, že je to německý novinář, pracující mezi Frankfurtem a Berlínem, a že by chtěl pomoci na svět německému vtělení LETTRE. Tak jsme se časem rozjeli tam i onam a za nějaký čas se zrodilo první číslo německé sestry LI. Rodina rostla dál, až nás bylo tuším sedm, na západ i na východ od tehdejší železné opony.

Od té doby uplynulo zase mnoho let (i opona zmizela), v nichž některé LETTRE umřely, česká snad první, pro nedostatek zájmu, a také třeba francouzská atd. Doba je dnes už samozřejmě jiná, internet je možná už zase pomalu zastaralý, novinám na papíře se předpovídá brzký konec. Evropa je propojená až až, ale přitom ten původní pokus existuje dosud ve třech či pěti vtěleních, i když cíle a prostředky se změnily. A německá LETTRE, která se už dávno stala jejich letadlovou lodí, vydala právě své STÉ číslo. Autoři z celého světa a jejich texty, vzniklé z velké části k této příležitosti, náklad stabilní, v německy čtoucích a píšících zemích se pořád ještě zřejmě čte víc než jinde. Přitom je to jubilejní číslo až luxusní, 120 stran velkého formátu a s barevnými reprodukcemi...

Nestačí však jen slavit s ním a gratulovat. Je třeba se ptát, proč je tomu tak a právě tam. Že se Berlín pomalu, ale spíš rychle stává hlavním kulturním městem Evropy, je známá věc Ale to je jen část vysvětlení. Další má hodně co dělat s dnešní Evropou a jejím vztahem ke kultuře (třeba s jejím místem ve volebních programech).

Tahle stovka vyzývá k přemýšlení.

Antonín J. Liehm

Obsah Listů 2/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín J. Liehm

Sto

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu