Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Krátkou, ale mimořádnou roli prvního nekomunistického ministra vnitra mezi Labem a Vladivostokem už měl za sebou. Byl senátorem. Byla polovina devadesátých let. Kolem rodinné vily se konala zahradních slavnost, mladí novináři, básníci, grafici. Pilo se. Krzysztof ne. Do letního rána přistupoval ke skupinkám, milým a stále vřeštivějším, diskutoval o politice, o svém životním poslání, jímž byl od roku 1956 krakovský Tygodnik Powszechny, o osobních bolestech, spíše jiných lidí než vlastních. Měl rád víno i becherovku, ale nepil tehdy. Do rána rozvážel totiž hosty po mnohasettisícovém Krakově, na nádraží vlakové i autobusové, do okrajových sídlišť. Osobně, vždyť to byli jeho hosté. Jel rád do Říma na audienci u papeže, zejména když to byl Jan Pavel II., kterého znal z Krakova ještě mladého, ale i třeba na besedu do Olomouce. Jen když věřil, že to má smysl a že důvodem pozvání je přátelství.
Ten vůz, kterým rozvážel nedávný ministr podroušené hosty, byl trabant. Až později si koupil něco nového, taky neokázalého.
Zemřel ve svém Krakově 26. března 2013.
Novinář krásného jazyka, politik ostrý, ale ne mstivý, i když propouštěl ze služeb estébáky, elegantní, ze šlechtického rodu, kterého ani odpůrci nepodezírali z pokušení zlodějských či prostě papalášských. V Polsku na vyšších místech takoví lidé setrvávají spíše. Ale smutno je po takových lidech v Polsku, i u nás.
Po desetiletí skládal pro první stranu Tygodniku Powszechného rubriku Obraz týdne. Rafinovaně, protože politický názor leckdy nešlo vyjádřit přímo, a tak byl vyjádřen důmyslnou konstelací textů a citací. Jen jedinkrát z jeho rozhodnutí rubrika nevyšla: první týden po srpnové okupaci Československa. Slovo „okupace“ by neprošlo cenzurou a o „bratrské pomoci“ psát by Krzysztofovi Kozłowskému nedovolilo svědomí. Výrazná rubrika tenkrát chyběla. Čtenáři rozuměli. A tak lze být novináři vděčný i za to – že se jednou rozhodl něco nepsat.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
