Nezbývá mi ne začít zpovědí: mezi těmi, které zvolily nového prezidenta republiky, můj hlas nebyl. Obával jsem se jeho vlastností patrných po odchodu ze sociální demokracie, nestačil jsem asnout nad sympatiemi jeho ideových odpůrců včetně střelců z někdejších kolových honů na Zemana. Zejména pak jeho devízy, e vládnout se musí umět, která Zemana s mocenskými technology druhého břehu spojovala.
Třeba jsem se mýlil – jak rád bych se mýlil! –, snad mé obavy byly přehnané a nový prezident svým vyznáním skutečně patří k levici, straně mého srdce. Vím, e to závisí nejen na jednotlivci, byť nejvýše postaveném, ale především na jeho partnerech schopných zachovat si tvář, ji zdědili a měli by předat dalším generacím. V kadém případě na jeho předsevzetí být prezidentem i mým odpovídám rozhodnutím vlastním a Miloše Zemana za svého prezidenta povauji. Včetně práva sledovat jeho počiny a mít své stanovisko k těm, které povauji za sporné.
Ve dnech, které předcházely druhému, rozhodujícímu kolu prezidentské volby, vysílala Česká televize – jak jí velel zákon – krátká prohlášení kandidátů. Protoe pro televizi je nezbytná i patřičná znělka, zahajovala tyto relace vdy fanfárami ze Smetanovy Libuše. Tak často, e musely posluchače omrzet a evokovat jim obrazoborecký text o pitné vodě. ádný, ani vítězný kandidát za to samozřejmě nemůe, jen to vnucuje úvahu o symbolech, které se opotřebovávají. Stejné fanfáry pak ohlašovaly Zemanův příchod do Senátu – a kdoví které další příchody vedle těch nejslavnostnějších ho budou ohlašovat i napříště. Nástup nového, občany zvoleného prezidenta do funkce by mohl a měl být příleitostí k ukončení mnohé zděděné pompéznosti, ke zcivilnění vztahu mezi prvním a rovnými, k posunutí tohoto úřadu k modernosti, jaká je praktikována v řadě jiných demokratických států.
Kdy je řeč o poadavku modernosti, připomeňme Zemanovu oblibu v cigaretách. Nepatřím – a je to má zpověď druhá – k těm, co povaují kouření za svody ďábla a nejraději by je trestali. Kouřím od svých sedmnácti let. Od doby, kdy jsem osobně zaznamenal souvislost mezi tabákem a stavem průdušek, jsem spíše kuřákem svátečním, nikoli však nekuřákem bojovným. Nikdy bych si ovšem nezapálil v místnosti, kde jsou nekuřáci, a kdy mne ďáblík zvyku posedne, vdycky si najdu místo, kde nikomu nevadím, třeba na mrazu. Snad i prezident nutkán návykem mohl by se na chvíli uchýlit do prostoru, kde by neobtěoval nekuřáky.
Sotva se najde člověk, který prezidentovi na poádání nebo i jen z ochoty nepřinese a pod nos popelník, ale sotva také jiný, který pak prezidentovu závislost mezi svými nepomluví. A je o čem hovořit. Před televizní kamerou nikdo nekouří, ani prezident by ze své vůle neměl být výjimkou. Závislost na tabáku je skutečně nemoderní, patří k dobám, od nich bychom se měli vzdalovat, třebae mnoho našich týnejdrů svoji munost či rovnoprávnost stvrzuje kouřem.
Konečně je tu atribut třetí, jemu by nový prezident asi měl věnovat pozornost. Ustálený zvyk velí přinášet učitelkám květiny, zdravotním sestrám kafe či bonboniéry a prezidentovi republiky, jak alespoň zpravodajství z horních pater společnosti nezapomíná ukázat – slivovici.
A zase (zpověď třetí a poslední): nejsem nepřítelem slivovice a tu moravskou, padesátiprocentní povauji za klenot mezi ostatními nápoji a značkami. Jene k poznání, za ním si tu stojím, stačí jedna sklenka, druhá – a další u vzpomínaný poitek nepřináší, spíš naopak.
Jde právě o ten opak. Míním-li zcela upřímně, e Miloše Zemana povauji za svého prezidenta, chci aby mi vydrel a aby úřad, který mu byl svěřen, stejně jako svou osobu zbytečně neopotřebovával. Take nic ve zlém, jen v dobrém.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.