Ladislav Šenkyřík

Devianti, paraziti, idioti, zkrátka národ

Povzbuzena novým vrchním šamšulínem na kopci nad Vltavou předhání se politická reprezentace odleva doprava ve vynalézání urážek svých spoluobčanů a celkem ani nezakrývá, že ji občané zajímají už jen coby daňoví poplatníci (rozumí se tedy poplatníci nenuloví, protože co s občanem, z kterého nic nekápne), případně ještě tak občasní voliči (čím více voleb, tím více demokracie! – tu myšlenku převzali od profesora inženýra neblahé paměti úplně všichni), kteří jistě ocení ráznou sprostotu vůči těm druhým, nepřátelům. Obávám se ale, že už opravdu nejde o volby. Od nemakačenků přes parazity až po devianty a idioty je totiž čím dál zřetelnějším motivem skutečný strach, že nebude kde a u koho brát. Zbývá už jen přinést ten hák na šlechtu a díru na šlechtu. On se toho někdo chopí. Netřeba dodávat, že šlechticem je v tomto případě jeden každý z nás.

Překvapuje to zejména u sociální demokracie, jež se zase očividně vydává mílovými předvolebními kroky ke své nevolitelnosti, takže její vítězství za rok možná vůbec nebude tak drtivé, jak to vypadá, a opět bude možné rozmělnit odpovědnost v křehkých koalicích či jiných smlouvách o vládnutí, které mají to nezanedbatelné kouzlo, že těžkosti, jež bezpochyby druhý den po volbách přijdou, se svalí na slabý mandát, potažmo tedy spokojeně vyčtou idiotům voličům, jimž se opět oznámí, že se s tou mizérií nedá nic dělat, když se rozhodli nevolit špatně volitelnou stranu. Jistě si ostatně všichni vzali k srdci poučení z parlamentních voleb minulých. Vláda, která z nich vzešla, měla mandát na naše poměry velmi silný – vzpomínáte? – a dalo jí jistou práci, aby se ho včas zbavila a mohla se zase tradičně začít vymlouvat na svou křehkost.

Mládkovská i stárkovská, tedy takzvaně prezidentská, euforie ze sahání po moci, dávaná vcelku nepokrytě najevo, se tak může velice vymstít, a ona se samozřejmě vymstí. Ostatně, když už jsme u těch živnostníků, žasnu, jak nekompetentně se debata vede. A to nejen mezi hřímajícími odborovými předáky (své zaměstnance, voliče a plátce odborových příspěvků, ochráníme my víme před kým!), ale i mezi makroekonomicky zblblými odborníky porovnávajícími užitečnost různých skupin občanů na základě jejich finanční vytěžitelnosti. Pomineme-li skutečnost, že živnostenská vrstva tvoří páteř sebevědomého národa, jak věděl už Karel Poláček, je pochopitelně nepřípustné, aby politici experimentovali se zdaňováním různých skupin lidí podle toho, co by tak podle jejich odhadu ještě mohly unést. Rovnost v daňových odvodech pro každého občana (a je jedno, jestli daň bude současná rovná, nebo slibovaná tzv. progresivní) je samozřejmě jedině správná. Zaměstnanci na sociální a zdravotní odvody povinně přispěje zaměstnavatel a stejně povinně mu zaplatí dovolenou, živnostník má svobodu udřít se k smrti nebo si sám sobě zaplatit dovolenou, jak dlouhou chce, a navíc si od získaných peněz může před zdaněním odečíst peníze, které musel na živnost vydat (to je dost logické: když vyrobil stůl, bylo by těžko obhajitelné, aby platil daně z peněz, za které stůl prodal, tedy včetně materiálu, který musel do výroby vložit). K diskusi tak zbývají pouze oblíbené výdajové paušály, které jsou u nás opravdu zdánlivě štědře nastaveny, jejich snížení však sotva povede k většímu daňovému výnosu (lidé se buď vrátí k úmornému vedení účetnictví, nebo pro ně přestane být život na volné noze atraktivní, eventuálně zmizí do šedé ekonomiky; páteř oslabí, případně chytne skoliózu). Vím o čem mluvím, právě jsem vyplnil daňové přiznání. Že tomu nerozumí, možná záměrně, odborový předák, nepřekvapuje, že ani stínový ministr financí, překvapí už trochu více, ale že je dezorientován ekonomický docent, to už je k pláči.

Nepláčeme ale sami, a to dokonce ani nad svými prezidenty. Vždyť se podívejte, jak se teď Pfrancouzi tumlují se studem za svého Bruni-Sarkozyho.

Ladislav Šenkyřík

Obsah Listů 2/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Ladislav Šenkyřík

Devianti, paraziti, idioti, zkrátka národ

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu