Dagmar Vaněčková

Všichni jsme pozůstalí

V několika médiích bylo zpravodajství o skonu Rudolfa Batttěka doprovázeno fotografií, na níž jsme mnozí v jeho sousedství poznali Soňu Čechovou, zakladatelku týdeníku Mosty. Nebyla to náhoda. Patřil k prostředí kolem Mostů, k účastníkům mnohaletých Luhačovic Vlada Čecha. Rodem Bratislavan, byl Čechoslovák. Působil také v hnutí Demokraté za společný stát (1992), jednom z nejvýraznějších z těch, která se bezúspěšně snažila Československo uchovat.

-red-

Do záhlaví smutečního oznámení o skonu Rudolfa Battěka umístili jeho vděční potomci slova, jimiž právě zesnulý nám z dřívějška vzkazuje:

Dámy a pánové,
život každého z nás
je na počátku beztvarou hroudou hlíny,
z níž můžeme vytvořit obstojné dílo,
ale také jen uplácat bábovičku.

Rudolf Battěk bohatě naplnil svůj dlouhý, dramatický životaběh ve službách spoluobčanstvu, věrnosti ideálům, se statečnou vytrvalostí vůči přečetným hrozbám i jejich uskutečňování v podobě jednoroční vazby a takřka osmiletého věznění. Značnou dávku svého proslule osobitého humoru si dokázal udržet i ve vězeňské cele, s nedohledností osobní svobody. O snaze uchovat si psychickou i fyzickou sílu svědčily dopisy, snad byly staroslověnsky? nebo to byly ty od jeho fiktivního reverenda Bakera?, které nám četla má někdejší kolegyně, rusistka Eliška Skřenková při návštěvě u ní na chatě. Stýkala se s Battěkovou ženou Dagmar. Ženy politických vězňů se hojně navštěvovaly, i Eliščin muž Milan Hübl si odseděl řadu let.

S Rudolfem Battěkem jsem se osobně seznámila až v době Charty 77, i když jeho jméno z výrazného podílu na Pražském jaru, ve vedení KAN (Klubu angažovaných nestraníků), posléze krátce ve funkci poslance České národní rady, bylo všeobecně známé. V období Charty jsme se jednou sešli na oslavě narozenin Gertrudy Sekaninové-Čakrtové, kam nás přivedli manželé Krieglovi. Když potřebovali Rudolf s Gertrudou a s Františkem dohodnout, co v Chartě, bylo nutné konspirativně zvolit procházku po Hanspaulce k sv. Matěji...

Na známém plese, kde se pokusili chartisté si zatančit a způsobilo to skandál, ve vinohradském Domě železničářů sehrál Rudolf Battěk spontánní vystoupení. Vzal k tanci do páru službu konajícího, hodně překvapeného esenbáka, který se chtě nechtě musel, byť na chvíli, podřídit vedení disidenta,

Rudolf pro svůj všudypřítomný humor, pohotovou ironii, neponížené chování vůči policajtům a estébákům pocítil odplatu, ztížený režim ve vazbě i po rozsudcích v kriminále. Patřil k prvním mluvčím Charty 77, k zakladatelům Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Tím vším vešel ještě více do povědomí osobností v zahraničí, především sociálních demokratů, členů Socialistické internacionály, zejména z Rakouska a Německé spolkové republiky, ale i Itálie, Francie, Anglie. Jejich časté a důrazné protesty na adresu státního i stranického vedení v tehdejším Československu nalezly ohlas i v médiích. Nejen v případě Rudolfa Battěka a dalších známých i méně známých politických vězňů pocítila podporu i rodina z více stran, od Amnesty International, Helsinki Watch či československého pracovního výboru v rámci rakouské odbočky Mezinárodní společnosti pro lidská práva.

Rudolf Battěk po propuštění na velmi omezenou svobodu neustal v odporu proti režimu. Plného rozvoje svého politického a organizačního talentu se dočkal po listopadu 1989, když předtím spoluzakládal Hnutí za občanskou svobodu. Od počátku působil v Občanském fóru, za něž kandidoval a stal se poslancem ve Federálním shromážděním, posléze předsedou Sněmovny lidu. Zároveň usiloval o obnovení činnosti strany sociálních demokratů. Podobně však jako v exilu i zde panoval rozpor mezi levicí a pravicí i rozpory jiné. Rudolf se nestal předsedou, porazil jej exilový Jiří Horák, kterého brzy vypudili aspiranti na stranickou a vládní moc. Podle líčení dr. Jany Stárkové, která zprostředkovala spojení mezi rakouskými a německými vůdci sociální demokracie, Rudolf Battěk už nevyslyšel jejich naléhání a odmítl se dále v Československé sociálně demokratické straně angažovat. Vytrval však doživotně na levici, tolerantní k liberálům, avšak kritický k urychlenému nastolení kapitalismu se všemi jeho negativními projevy.

Na pozvání manželů Battěkových jsme s mužem měli jednou příležitost je navštívit na nám známé adrese v karlínské Křižíkově ulici, v činžáku, v pátém patře bez výtahu. Témat k přátelskému povídání jsme měli hojnost a zdaleka všechna neprobrali. Čas však mezitím běžel tak, že k dalším plánovaným setkáním nedošlo.

Ing. Rudolf Battěk, sociolog a politik, velká osobnost disentu, se dožil 88 let. Skonal 17. března 2013, pohřeb byl 22. března ve velké síni strašnického krematoria.

Vzhledem k jeho bohatému a statečnému životu i k jeho vlídnému a aktivnímu pocitu česko-slovenské vzájemnosti jsme pozůstalí snad všichni. Aspoň všichni kolem Listů a Mostů.

Dagmar Vaněčková (1933) je novinářka, žije ve Vídni a Českých Budějovicích.

Obsah Listů 2/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Dagmar Vaněčková

Všichni jsme pozůstalí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu