Patrik Eichler

Stabilita, silný mandát a trocha kremlinologie

Česká strana sociálně demokratická uspořádala svůj 37. sjezd v Ostravě v pátek 15. a v sobotu 16. března 2013. Zvolila vedení, které ji má v příštím roce vést do čtveřice plánovaných voleb, navenek se snažila stavět sílu a jednotu. Vypadala přitom slabě a nevýrazně.

Nově zvolené vedení ČSSD vystoupilo na závěr ostravského 37. sjezdu na společné tiskové konferenci. Bohuslav Sobotka byl rád, že sjezd na devadesát procent naplnil jeho přání ohledně personálního složení nejužšího vedení strany. Alena Gajdůšková řekla, že chce být ženskou tváří ČSSD. Nezájem delegátů o programovou debatu vysvětlil Lubomír Zaorálek tím, že se večer předtím opili na Stodolní, a tak ráno nepřišli. Michal Hašek, Milan Chovanec, Martin Starec a Zdeněk Škromach byli coby (staro)nově zvolení místopředsedové přítomni. Celek doplňovali předsedové sněmovního a senátního klubu Jeroným Tejc a Petr Vícha a předseda Ústřední kontrolní komise strany Vojtěch Mynář.

Bohuslav Sobotka veřejně podporoval do funkce místopředsedy Jiřího Dienstbiera. Oněch deset procent nespokojenosti tak jistě můžeme připsat faktu, že sjezd dal Jiřímu Dienstbierovi jen něco přes čtyřicet procent hlasů, a ten se tak místopředsedou nestal. Pokud to tak je, tak ovšem Sobotkovi nevadilo, že ve vedení je jen jedna žena a že v něm není ani jeden člověk do třiceti pěti let, což je v sociální demokracii hranice pro mladé.

I pokud jde o šest stovek delegátů, naplnila strana jen povinnou kvótu a neudělala ani o chlup víc. Delegátů, kterým ještě nebylo třicet pět let, bylo deset procent. Žen byla jedna čtvrtina. Místo sjezdu progresivní strany s mladými, divadlem, přednáškami, koncertem nebo jinou podívanou sjezd šedivých mužů v šedivých oblecích.

Hlavním cílem vedení ČSSD na sjezdu zjevně nebylo formulovat program pro převzetí moci. Ve své sjezdové rezoluci 2014: Nový začátek pro naši zemi sice sociální demokraté píší: „Naléhavě vyzýváme k okamžitému zahájení zásadního programového dialogu o řešení problémů naší země, a to bez ohledu na příslušnost k tomu či onomu světonázoru či ideologickému proudu.“ Na samotném sjezdu ale o svém programu nediskutovali ani oni sami. I stínoví ministři měli na představení své práce za poslední dva roky jen pár minut. A aby sjezd mohl skončit oproti plánu o dvě hodiny dříve, nechal předsedající odhlasovat skončení diskuse ve chvíli, kdy do ní bylo přihlášeno ještě pětadvacet zájemců.

Hlavním cílem vedení ČSSD naopak, zdá se, bylo získat co nejvíce hlasů, aby bylo možné do médií a na veřejnosti říkat, že předseda strany je silný a má podporu a že strana je jednotná. Právě tento cíl sjezd bezpochyby naplnil. Přinejmenším v Ostravě ale řada přítomných říkala, že k tomu došlo jen za cenu výrazného vnitrostranického oslabení Bohuslava Sobotky. Právě touha po manifestovatelné jednotě je nicméně tím, co nejsrozumitelněji vysvětlí, proč mezi místopředsedy strany není Jiří Dienstbier. A proč to byl právě Bohuslav Sobotka, kdo svého spojence o možnost místopředsednické křeslo získat fakticky připravil.

Dění, které zažili účastníci sjezdového jednání, popsal podrobně Jakub Patočka ve svém textu Poučení z Ostravy: bez konfliktu nelze v politice ničeho dosáhnout (Deník Referendum, 22. března 2013). Stručně shrnuto – existovala dohoda mezi Bohuslavem Sobotkou a Michalem Haškem, že první z nich bude předsedou a druhý statutárním místopředsedou a že o místopředsednická křesla budou ostatní kandidáti bojovat sami. V pátek ráno, jen pár minut před začátkem sjezdu, pak tuto dohodu rozšířili ještě Lubomír Zaorálek a Zdeněk Škromach.

Na zbývající dvě místa pro místopředsedy-muže tak byli tři kandidáti (J. Dienstbier, M. Chovanec a M. Starec). Na místopředsedkyni-ženu pak kandidovaly Marie Benešová a Alena Gajdůšková. Se zvolením Martina Starce coby uznávaného místopředsedy odpovědného za financování a chod strany se počítalo, takže o poslední místo soupeřili nakonec jen Dienstbier s Chovancem. Oba dva přitom byli postavami Sobotkova tábora. Chovanec měl ale výhodu své hejtmanské funkce, a tedy i podpory od ostatních sociálně demokratických hejtmanů. V jeho prospěch hovořil i Miloš Zeman, který ve svém sjezdovém projevu právě regionální struktury strany chválil.

O výsledku pak bylo rozhodnuto ve chvíli, kdy další z nominovaných hejtmanů, jihočeský Jiří Zimola svou kandidaturu stáhl ve prospěch Milana Chovance. Zvolení Aleny Gajdůškové bylo pro Bohuslava Sobotku už jen čestným úspěchem ve ztracené bitvě. Technologové moci z okolí Michala Haška se ukázali být organizačně schopnější. V jejich prospěch ale hovořilo i věkové a genderové složení delegátů, popsané výše.

A je to i složení delegátů, a tedy i rozhodujících struktur sociální demokracie, co umožňuje předvídat, že strana nebude mít zájem o otevřený rozhovor se společností, protože by mohl ohrozit její představu stability. Protože destabilizace ohrožuje obraz strany připravené převzít příští rok vládu. A protože by ji mohl nutit hovořit navenek jinak než v dávno prověřených figurách.

A tak se na sjezdu nevedla programová debata. Naplánované vystoupení ředitele Ústavu mezinárodních vztahů Petra Druláka, které mělo být věnováno tématu formulace národního zájmu, neproběhlo, i když bylo avizováno v programu a řečník byl na místě přítomen. Nepřijel – což je pro sociální demokracii alarmující – zástupce německé SPD.

Proto mohli novináři velkou část závěrečné tiskové konference věnovat tzv. bohumínskému usnesení, které prý zakazuje ČSSD sestavit společnou vládu s KSČM. A nikdo z deseti lidí na pódiu neřekl, že nic takového v daném usnesení není a nikdy nebylo.

Jistě, bylo po volbě. Nové vedení mělo místa ve vedení strany jistá a může si myslet, že jistá má i místa v příští vládě. Jak klamné to může být zdání, se nejen Bohuslav Sobotka a Michal Hašek přesvědčili na začátku léta 2010. A ani za rok nemusí voličkám a voličům stačit, že ČSSD snad ani nemůže vládnout hůře než koalice, která ve Strakově akademii sídlí dnes.

Patrik Eichler (1984) je novinář; pracuje v Masarykově demokratické akademii a v Ekumenické akademii Praha.

Obsah Listů 2/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Patrik Eichler

Stabilita, silný mandát a trocha kremlinologie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu