Jaroslav Dvořák

Další části pravdy

(K Listům 1/2013)

Historik Jan Rychlík nás nabádá, abychom si říkali pravdu. A proto se při čtení jeho článku ptám: proč on při zdůvodňování téze, že „svět měl být přesvědčen – a dost dlouho tomu věřil – že jen Německo a jeho spojenci páchali zločiny“, vyslovuje polovinu pravdy, když si za příklad počínání, kdy tomu tak nebylo, bere jen Sovětský svaz? Proč zamlčuje to, že i západní spojenci páchali zločiny? Proč je zamlčována druhá polovina pravdy? Nebo snad není pravdivé tvrzení anglického historika J. F. C. Fullera, který už brzy po skončení války napsal, že „návrat k válkám prvobytného divošství uskutečnila Británie a Spojené státy – dvě velké demokracie“? Nebylo projevem onoho divošství třeba bombardování Tokia v březnu 1945? Bombardování Hirošimy a Nagasaki? Historik má samozřejmě pravdu, když upozorňuje na rozdíl mezi tím, kdy soudí vítěz poražené, nebo kdy obžalované soudí nezávislý soud. Co má však společného s pravdou tvrzení, že princip kolektivní viny už byl jednoznačně u nás odmítnut? Cožpak zákon o protiprávnosti komunistického režimu nebo některá ustanovení zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů, tedy zákony, které stále figurují ve Sbírce zákonů, nejsou příkladem kodifikace principů kolektivní odpovědnosti a viny?

A nakonec několik poznámek k článku Karla Hrubého Dva otcové. V posledních letech dost intenzivně sleduji prostřednictvím internetu mediální ruskou scénu. Proto bych velice silně oponoval tomu, že Stalinovo jméno je „dnes vyslovováno i staromilci jen s ostychem“. Možná to platí pro Česko, nikoliv však pro Rusko. Jsem přesvědčen, že sami Rusové si postupně vytvoří ucelený a jakéhokoliv „stínu nespravedlnosti a zloby“ (Cicero) zbavený obraz. Myslím si, že my Češi bychom měli spíše hodnotit to, jak Stalin ovlivnil osud našeho národa. A tady se zase musím odvolat na vlastní zkušenost. Pro zážitek noci z 1. na 2. května 1945 nemám jiné slovo než osvobození. Později, když jsem se dozvěděl, jaké plány v případě vítězné války měl s českým národem Hitler a spol., dospěl jsem k názoru, že nešlo jen o osvobození z okupace, ale o zachránění před genocidou, germanizací, vysídlením.

Ing. Jaroslav Dvořák, Třebíč

Obsah Listů 2/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Jaroslav Dvořák

Další části pravdy

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu