Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 2 > Jiří Němec: Charisma, přesvědčivost, pokora: Chceme takové politiky?
O úloze osobnosti v dějinách a samozřejmě i v současné politice se toho řeklo a napsalo mnoho. Naposledy to připomenul i prezident Miloš Zeman: jak je důleitá konkrétní osoba, která stojí v čele strany, města, kraje, vlády. Kdy jsem poslouchal projev předsedy slovenské vlády a strany SMER – sociální demokracie Roberta Fica na sjezdu ČSSD, bylo mi jako českému občanovi a voliči svým způsobem smutno. S Robertem Ficem nemusíme souhlasit, ale jedno mu upřít nemohou ani jeho oponenti. Je to charismatický mu (dámy a gender aktivisti mi snad prominou), hovoří bez papíru a relativně jednoduše o všem, co jako předseda politické strany a premiér dělá a chce dělat a proč. Mluví tak přesvědčivě, e mu člověk musí věřit, e on sám velmi věří tomu, co říká a hlavně dělá. A to není u politiků vůbec běné, naopak často to vypadá, e politik říká jenom slova, slova, slova, ale obsah slov a především víra v realizaci jejich obsahu na první pohled (a ten je nejdůleitější!) chybějí. Ficovi navíc nechybí ani jistá pokora. Kadý politik by měl vdy navenek především deklarovat suverenitu, ale uvnitř by se měl potýkat s mnoha pochybnostmi, a právě jistá pokora i navenek projevovaná (Fico a jeho Smer má přitom ve Slovenské národní radě většinu a svoji jednobarevnou vládu) mu velmi sluší. Celkový dojem z jeho vystoupení na sjezdu ČSSD byl velmi dobrý a vůbec se nedivím, e uspěl ve slovenské politice, kde Smer dominuje od středu doleva, a e mu voliči podle mě prominou i jistá nepopulární, ale ekonomicky nutná opatření.
Kdy to vezmu zleva doprava, ádnou takovou osobnost s charismatem, přesvědčivostí a pokorou u nás v celostátní politice nevidím. Moná vyjma TOP 09, kde politický mág Kalousek vytvořil ve spojení s Schvarzenbergem něco, co mu marketingově i politicky zatím dost vychází. Ale Fico to není a nikdy nebude. Vdy jsem měl velmi idealistickou představu, e v čele strany a pak i vlády by měl být někdo na první pohled nadprůměrný, vzděláním, zkušenostmi, charismatem. V České republice to tak u hodně dlouho není, a člověk si to vlastně ani moc neuvědomuje, ale stačí kdy přijede a promluví – a ani ne Obama či Merkelová, ale jenom předseda vlády sousedního menšího státu, hned vidíme ten rozdíl. Zaregistrovali to i naši politici? Abych nekončil pesimisticky: leckde v krajích se moná blýská na lepší časy, třeba pro začátek tím, e hejtman říká to, o čem je velmi přesvědčen, e je to správné, a tomu sám velmi věří... Jako slovenský premiér Robert Fico.
JUDr. Jiří Němec, Liberec
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.