Antonín J. Liehm

Ze Žižkova na Žižkov

Zpátky do Prahy? Vždyť vám bude napřesrok devadesát. Má to smysl...? Nemá, samozřejmě, jenže není jiná možnost, stojím před zdí a hlavou mi jde, co bylo.

Zpod Vítkova Krásovkou nahoru do první třídy, pak přes Vinohrady do gymnázia (Kubelíkova, pak Slovenská), k Burianovi (E. F.) na Poříč, za Clementisem na chvíli do Černína, pak do Literárek. Odtud, přes hranice, do Srpna mě to nikdy nenapadlo, do Francie, za velkou louži, a zase po letech zátky. Na čtyřicet let. Dnes zas na kopec, žižkovský, vinohradský. Až mě někde rozsypou. Z jednoho místa zase zpátky, jenže za půlstoletí a přes zeměkouli (ani Čínu jsem nevynechal). Svědkem je knihovna, putovala se mnou, a dnes netuším, co s ní. Přitom je po všech stěnách...

A proč vlastně za tak dlouho...? Začátkem roku 1990 přišli tři představitelé druhé poválečné generace (jak se doufalo, pokračovatelé, další směna osmašedesátníků), abych se vrátil a dělal Lidové noviny. U kuchyňského stolu jsme se dohodli, že to navrhnou výboru a redakční radě. Jsou to tvoji kamarádi, nebude problém. – Nazítří se vrátili: Budeš se divit, oni tě neprokádrovali...

Trvalo – i když mě to vzalo – než jsem krok za krokem pochopil, že nejde a nepůjde o pokračování armádami přerušeného procesu, že prožili dvacet let, která jsem mohl pozorovat jen zdálky a zdálky se snažit do nich plést. Že chtějí něco jiného a já jim mohu trochu pomoci už jenom z dálky. Tak jsem (v podstatě s jejich praporem) objel zeměkouli, přednášel, diskutoval, psal knížky a kdesi v podvědomí kmitala představa, že se z Čech ozvou: Přijeď, můžeš nám být ještě užitečný, je tu pro tebe co dělat. – To byla moje hloupost, nic takového se nestalo, a mně bylo najednou skoro devadesát. V tu chvíli se ozvalo tělo (zatím naštěstí – nebo naneštěstí – jen částečně hlava), a protože jsem s obojím nebyl sám, nezbývalo než se s prázdnýma rukama vrátit a čekat, až si pámbu vzpomene (vzpomínáte, jak moje třiadevadesátiletá babička říkala: Pámbu na mě zapomněl?). To je asi odpověď...

Zbývá podtrhnout a sečíst. S kamarádkou, co jsem jí každé ráno nosil školní tašku ze Žižkova na Vinohrady, jsem se po letech setkal v Americe, nejlepší kamarádi z gymnázia umřeli, stejně jako ti z Burianova Déčka (jen Honza je pořád věrný) a většinou i ti z Literárek a z filmu. I ti nejlepší ze všech koutů zeměkoule. Jen já tu trčím jako hastroš i odstrašující příklad.

Co jsem vlastně chtěl, skoro od začátků té dlouhé kruhové pouti? Věřil jsem (nevěřil?) ve spojitost a vzájemný vliv kultury a politiky. To jsem ještě dohromady ani nevěděl o socialistickém realismu, východiskem byla česká avantgarda ve všech vtěleních. Zápas se socrealismem začal hned po válce (už v prvních mých novinách Kulturní politice), aby se přes souboj se sebou (mnou?) samým stal bojem za nezávislou kulturu a její vliv na politiku a společnost. Ten jsem v různých podobách a podle různých pravidel vedl (občas dokonce ne bez úspěchu) až do chvíle, kdy z vrcholu moci zaznělo jiné bojové heslo: Je třeba skoncovat s názorem, že Čechy jsou zemí kultury a umění. Díky nejvyšší podpoře nezůstalo heslem. Já ještě v zápasu – spíš obranném – pokračoval, až mi došlo, že na bitevním poli neleží jen mrtví, ale i (jak trvale, nevím) invalidní kultura a demokracie, se svým místním účetnictvím... Přitom v malé zemi, která nemůže být než provincií, je kultura a její spojenectví s politikou hlavním, ba jediným výrazným znakem identity a snad i přínosem celku.

Tak jsem to nakonec vzdal z nedostatku naděje na tu třetí cestu, jejímž hledáním jsou dějiny. K tomu patří v mém věku bilance fyzická i psychická s minimálními vyhlídkami (navíc na to nejsem sám). Východiskem (východiskem?) se zásluhou dcery a její rodiny stal pokus aspoň na chvíli se vrátit tam, kde to všechno před bezmála stoletím začalo. Uzavřít ten kruh, který je oběžnou drahou prakticky každé lidské existence.

V mém případě: ze Žižkova na Žižkov.

Antonín J. Liehm

Obsah Listů 1/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín J. Liehm

Ze Žižkova na Žižkov

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu