Marcela Hutarová
Jazyková pohodlnost
Význam spisovné češtiny je bohužel stále zpochybňován a poslání sloužit veřejným a oficiálním situacím se nedoceňuje. Vždyť na rozdíl od středočeského dialektu, obecné češtiny, je to útvar kultivovaný, mající svá pravidla, která si žádají, jak je to u jiných oborů, aby byla dodržována. Pokud tomu tak není, může to být také výsledkem pohodlnosti, individualismu či neuznávání autorit. Jazyk jako autorita vyžaduje řád, kázeň a ovládání. Je třeba připomenout, že intelektuální úroveň jazyka je pevně spojena se samotným myšlením. Rozhodující vliv mají média, rodina a škola, které často neposkytují vhodné vzory k napodobování. Rozdíly mezi různými komunikačními oblastmi nelze ovšem stírat. Moderátoři zpráv a publicistiky by měli mluvit spisovně, ale tato povinnost, i když zanesena v kodexech médií, není vymahatelná. Spisovnost ve zpravodajství je v zájmu pořadů samotných, pokud chtějí být důvěryhodné.
V rozhovorech by se moderátor neměl přizpůsobovat nespisovné češtině hosta. Bohužel bývá tomu i naopak. Dokonce zaznělo i vysvětlení Michala Prokopa, že svou nespisovnou češtinu v rozmluvách s pozvanými hosty ČT používá úmyslně, aby odstranil trému hostů. Zarážející je dále to, když renomovaný odborník a člen vědecké instituce vystupuje se svou nekultivovanou řečí v rozhlasovém médiu. Také herci, kteří se mluveným slovem živí, by ve veřejných vystoupeních měli hovořit modelovou češtinou. Zřejmě jsou přesvědčeni, že jejich nedbalá mluva, podle nich blízká publiku, si získá sympatie. Neuvědomují si, že oprávněný požadavek přirozenosti a nestrojenosti projevu nevylučuje jeho jazykovou kulturnost. Jako příklad toho, že to jde, uveďme většinou jazykově korektní vysílání moderátorů Českého rozhlasu 2. Je velkou chybou médií, výrazem lhostejnosti, že od vystupujících osobností nevyžadují dodržování jazykové korektnosti. Zpěvák Karel Gott používá v komentáři k svému rozhlasovému programu spisovnou češtinu a jistě tím posluchače neztrácí. Dodává tak svému vystoupení určitou noblesu, která je oceňována. V televizních zábavných i publicistických pořadech se divák s prestižním jazykem setkává zřídka. Jazykově jej školí pokleslost obecné češtiny nesčetných seriálů, provázená často vulgarismy a lascivitami. Některým zde vystupujícím hercům není často vůbec rozumět. Také ve školách spisovná mateřština z úst učitelů upadá, a dokonce na pražských humanitně zaměřených fakultách četní pedagogové nehovoří spisovně. Zdůrazněme, že spisovnost nespočívá pouze v normativnosti tvarosloví, ale jde také o výslovnost, tempo řeči a správnou intonaci. Redaktoři rozhlasových zpráv často neoddělují věty klesajícím hlasem, takže výpověď vyznívá zmateně. Závěrem je důležité připomenout, že spisovná čeština má navíc národně sjednocovací a kulturotvornou úlohu. Bohužel zní kolem nás stále slaběji. Snížení intelektuální úrovně jazyka a komunikace má záporný vliv na samotné myšlení. Obecná čeština, k níž je nutno přihlížet jako k zdroji vývojových změn, by neměla být používána k zpochybňování důležitosti, ochrany a pěstování prestižního jazyka, kterým spisovný jazyk svým posláním bezesporu je.
Marcela Hutarová
Obsah Listů 1/2013
Archiv Listů
Autoři Listů
