Tomáš Tichák

Stejná řeka

Dvacetiletí samostatných republik provázela slova o vynikajících česko-slovenských vztazích, lepších než ve společném státě. To je pravda, jen stojí za kritické přezkoumání, není-li to trochu i tím, že už prostě není o co se přít. V české společnosti, která se v čase dělení většinou pokládala za bezbrannou oběť slovenských vlasteneckých vášní, však výročí přece jen něco nového přineslo – začala si uvědomovat analogie. Na jedné straně napsal Petr Robejšek na Aktuálně.cz: „Před dvaceti lety se západní Evropa teatrálně divila rozdělení Československa. Komentátoři se více méně nepokrytě ošklíbali nad zaostalými Východoevropany, kteří nechápou, že národní státy patří minulosti a kontinentu kyne zářná budoucnost v nadnárodní federaci. Dnes víme, že Češi a Slováci byli evropskou avantgardou...“ Jiným Čechům zas, když vyslechli obehrané písničky o Evropské unii z úst Jana Zahradila, Jany Bobošíkové nebo Petra Robejška, se najednou z temnot vynořili duchové Dušana Slobodníka, Jozefa Markuše nebo Jána Sloty.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 1/2013
Archiv Listů
Autoři Listů