Eva Dobšíková

Jenom shora?

Patřím k té většině lidí, kteří jdou jednou za čas k volbám a jinak nemají do toho co mluvit, nikdo se o jejich mínění nezajímá. Sem tam už to nevydržím a projevím je, s žalostným pocitem, že je to jedno a že kdybych zachovala flegmatické mlčení, výsledek by byl stejný, ba třebas bych tolik nepopuzovala. Mnozí jsou na tom hůř než já – nemají dostatek peněz na základní potřeby, práci, soudržnou rodinu a třebas ani střechu nad hlavou. Takových přibývá a zejména po amnestii je uvidíte na ulicích a zejména v krytých přístupných prostorech, kde nemrzne. Jistě se s nimi setkává i Eliška Wagnerová, jejíž ostrý protest proti neuvážené amnestii jsem si přečetla. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který se podle vlastních slov nejdříve držel pravidla nemíchat se do politiky, za pár dní už nedokonalou amnestii nemohl vydržet a porušil pravidlo prohlášením, že byla diletantská. Kritika amnestie se však týkala hlavně odpuštění trestů bohatým lidem, kteří připravili o velké částky bližní. Těchto amnestovaných nebylo tak mnoho a ani jejich oběti nebyly tak početné a většinou nepatří k nejchudším.

Několik dnů mně trvalo, než jsem našla v médiích také pozitivní postoj k amnestii. Byla to vyjádření dvou vězeňských duchovních. To první jsem vyslechla od ženy, která pracuje s vězni jednadvacet let. Z jejího projevu bylo vidět, že trestance chápe jako svébytné osobnosti se specifickými vlastnostmi i duchovními potřebami. Že jí záleží na tom, aby jim amnestie dala naději žít znovu jako ostatní, ale je si vědoma, že reálnou šanci budou mít jen někteří. Většinou jen takoví, které má někdo rád, které někdo přijme. I tak to budou mít těžší než jiní. Vždyť například nalezení legální práce je pro ně se zápisem v trestním rejstříku skoro nemožné. – Brzy nato se objevil na internetu dopis kaplana vazební věznice Olomouc Otty Brocha. Odcházejícímu prezidentovi děkuje. Říká, že je přes dvacet let pastorem vězňů, zná tisíce osudů a ví, že mnozí jsou nejen viníky, ale i obětmi. Vzkazuje prezidentovi: „Daroval jste tisícům lidí šanci nových počátků. Někteří šanci nedokážou využít... Tento svět není spravedlivý v rovnosti stejných příležitostí pro všechny.“ Jen čas ukáže, co je nosné a dobré. Bude odcházejícího prezidenta provázet v modlitbách.

Obávám se, že se k jednostrannému pohledu, možná pod vlivem obavy, že se teď budou ulice hemžit „kriminálníky“, daly dokonce strhnout i některé školy a úřady, které kvůli amnestii odstraňovaly podobiznu prezidenta. Je jistě otázka, proč nebyla připravena s předstihem, aby pro každého propuštěného byla pro začátek zajištěna střecha nad hlavou, teplé oblečení, jídlo, místo, kde mu bude dána šance nastoupit práci.

Odcházející prezident si bohužel patrně nenechal vysvětlit různá hlediska a dopady udělení tak rozsáhlé amnestie. Už i to, že podobně jako kdysi jeho předchůdce ji udělil v nejchladnějším měsíci v roce. Připouštím, že tu byla i obava ze vzpoury v přeplněných věznicích před Vánocemi. Ale proč byly české věznice tak přeplněné? Proč nebyly více užívány alternativní tresty jako jinde? A také proč se táhla některá jednání nad osm let?

Eva Dobšíková

Obsah Listů 1/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Eva Dobšíková

Jenom shora?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu