Václav Klusoň

Volba – součást tvořivé destrukce?

Autorem pojmu „tvořivá destrukce“ je Joseph Alois Schumpeter, jeden z nejvýznamnějších ekonomů první poloviny 20. století, rodák z moravské Třeště, profesor ekonomie mimo jiné na univerzitách v Bonu a na Harvardu. Podstatu hospodářského vývoje spatřoval v posloupnosti inovací, jež destruují staré, nevýkonné novým; novými technologiemi, novými výrobními a organizačními postupy. Obecně řečeno, inovační proces destruuje staré a vytváří nové, včetně nových potřeb. Odtud tedy pojem tvořivá destrukce jakožto základní charakteristika inovace. Nositelem inovací, resp. inovátorem, je podnikatel. Oba pojmy jsou synonyma.

Mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby vyslovila řada kompetentních a vážených osobností obavu, že bude-li Miloš Zeman zvolen prezidentem, vyrovná se patřičně s těmi, kteří jej při poslední prezidentské volbě nepodpořili a přispěli tak k vítězství Václava Klause. Jinými slovy, že Miloš Zeman nezapomíná, že je pomstychtivý, což může vést až k rozkladu sociální demokracie – k podstatnému snížení vlivu velmi významného politického subjektu. Zvolení Miloše Zemana prezidentem by proto mohlo být podle některých jeho oponentů značným politickým rizikem.

S Milošem Zemanem jsem měl krátké zkušenosti počátkem osmdesátých let, kdy jsem byl přizván ke spolupráci na výzkumném projektu „Metodologické problémy společenskovědního výzkumu budoucnosti“, který řešilo oddělení komplexního plánování Sportpropagu, v jehož čele tehdy stál. Můj příspěvek zněl „Hodnotové dimenze prognóz a plánů“ a byl zařazen jako druhá kapitola sborníku přesto, že mnozí členové týmu s ním zásadně nesouhlasili. Zeman se mi tehdy zdál být tolerantní, moje zkušenosti s ním byly pozitivní. Publikace se stala předmětem nepřátelského zájmu StB, pracoviště bylo krátce nato zrušeno a Miloš Zeman spolu se spolupracovníky se ocitli bez práce. Později jej Valtr Komárek přijal do Prognostického ústavu. Od té doby jsem se s ním již nesešel. Nemám tedy pozdější osobní zkušenosti, jež by potvrdily nebo vyvrátily obavy jeho oponentů.

Abych se však mohl vrátit k tématu úvahy, zvolím horší variantu jako hypotézu a budu předpokládat, že Miloš Zeman skutečně mstivý je. Že se tedy lze obávat toho, že jako nově zvolený prezident se bude chtít s někdejšími odpůrci vyrovnat. Pokud by pro něho šlo vše dobře, mohl by tedy dnešní ČSSD zdecimovat a její některé členy nasměrovat na svou případnou oportunistickou sociální politiku, tedy destruovat stranu ke svému obrazu. Taková destrukce by ovšem nebyla očistou, která by vedla k podstatnému snížení počtu členů a sympatizantů strany. Spíše naopak, počet členů by se mohl i zvýšit. Jedinou spolehlivou a dostačující kvalifikací člena strany by pak byla jistota, že je zemanovec.

Avšak destrukce je jen tehdy přijatelná, jestliže se zbavíme lidí, kteří v politice vidí příležitost kariérního uplatnění bez ohledu na odbornou kvalifikaci a kteří sobectví preferují před altruismem. A když zůstanou lidé jen s čistým štítem, kteří se neušpinili podvody a korupcí. Jsou pracovití a mají dostatek invence a odvahy. Takových lidí je ovšem ve stranách a v politice vůbec jako šafránu.

Destrukci sociální demokracie zahájil Miloš Zeman již v roce 2010, když založil Stranu práv občanů Zemanovci. V programu má strana rozšíření práv voličů, zejména pak zavedení přímé volby starostů a hejtmanů, přijetí zákona o obecném referendu a výběr konkrétních osobností napříč kandidátkami při volbách do Sněmovny a krajských zastupitelstev. Z hospodářskopolitických opatření navrhovala strana obnovení daňové progrese, podporu firemních investic, výstavbu pečovatelských domů pro seniory namísto třináctého důchodu atp. Program nepřinášel podstatné sociálněekonomické inovace, přesto SPOZ přetáhla do svých řad část voličů ĆSSD, což byl asi její hlavní úkol. Nedosáhla však hranice 5 % pro vstup do Sněmovny – šlo tedy (zatím) o neúspěšný pokus o destrukci mateřské strany. Po zvolení Miloše Zemana prezidentem se zájem o vstup nových členů do této strany oživuje.

Co dalšího účinného má v arzenálu destrukčních nástrojů, jež hodlá proti ČSSD použít, není zatím zřejmé. Zůstává faktem, že uvnitř strany jsou alespoň dva tři proudy, nebereme-li v úvahu existenci okrajové SPOZ, které jsou uvnitř i navenek natolik rozdělené, že se nedokázaly dohodnout ani na jediném kandidátovi ČSSD na prezidenta. To je velmi varující signál. Zdaleka ne všichni členové volili Miloše Zemana, o Jiřím Dienstbierovi nemluvě. V sociálnědemokratickém hnutí jsme dnes konfrontování především s destrukcí, bez známek tvořivosti; spíše animozita než přátelství a spolupráce napříč stranickými strukturami. Strana nepochybně před inovací struktur a vytvořením tvořivého ovzduší teprve stojí. Procesem tvořivé destrukce své osobnosti by ovšem měl projít především Miloš Zeman sám.

Václav Klusoň

Obsah Listů 1/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Klusoň

Volba – součást tvořivé destrukce?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu