Miroslav Urban

Soroka

Soubor fotografií jste nazval Soroka. Kde se nachází?

Je to zhruba čtyřicetitisícové město, ležící 150 km severně od Kišiněva při Dněstru, řeka tu tvoří hranici s Ukrajinou. Bývá označováno jako nejkrásnější město Moldavska, což ovšem nutno brát s rezervou, je to velmi chudá země, i na výraznější turistické atrakce. Zvláštností Soroky je takzvaná Cikánská hora, čtvrť Romů. Jejich domy se výrazně odlišují od okolní zástavby, velikostí i „výstavností“, množstvím věžiček, balkonů, stříšek a jiných kudrlinek. Mnoho z těch domů je nedostavěných, jako by konjunktura náhle skončila. Hroby majitelů těchto domů se též výrazně odlišují od ostatních na hřbitově. Téměř výhradně jsou z tmavého leštěného kamene, do něj jsou vyleptány hyperrealistické portréty nebožtíků, mnohdy celé postavy v životní velikosti. Méně časté jsou klecovité hrobní kaple se složitě tvarovanými střechami, vyhrazené patrně nejmovitějším.

Mají náhrobky obdobu jinde v Evropě?

Třeba hroby tzv. světských (což nejsou vždy Romové) na českých hřbitovech, též černý leštěný kámen s hyperrealistickými portréty, s množstvím lampiček, sošek a přebohatou květinovou výzdobou. Ve velkém se objevily v devadesátých letech, kdy už mohli své bohatství prezentovat bez obav. Podobné, i když o něco menší jsou náhrobky přistěhovalců ze Slovinska na vídeňském centrálním hřbitově, tam se rozmnožily v posledním desetiletí. Stejný typ jsem fotografoval v Polsku i na Ukrajině, patrně jsou i jinde.

Jak jste se o těch ze Soroky dozvěděl?

Z běžných průvodců, město stejně jako země neoplývá pozoruhodnostmi, autoři nemají na výběr.

Vy ale fotografujete i na jiných hřbitovech...

Od konce 70. let. Při cestách za devastovanými památkami Sudet jsem narazil i na opuštěná a zpustlá druhdy výstavná německá pohřebiště a začal jsem objíždět i ta ostatní. Od poloviny 80. let se snažím dokumentovat projevy „hřbitovní kultury“ od konce 18. století. V českých zemích systematicky, po Evropě a zbytku světa náhodně. To jsou víceméně věcné fotografie bez výtvarných ambicí.

Proč od konce 18. století?

Josef II. zrušil dosavadní středověké způsoby pohřbívání u kostelů a v kostelech uprostřed měst a zavedl hřbitovy v dnešním slova smyslu. Středověkými náhrobky se zabývá spousta lidí, těmi novějšími se v osmdesátých letech nezabýval téměř nikdo a dnes málokdo, tak jsem se toho chopil.

To musíte mít rozsáhlý archiv.

Ano, mrtvých i jejich náhrobků přemnoho. Stovky klasických fotografií, tisíce diapozitivů a desítky gigabytů těch digitálních, počítat není kdy. Čechy mám zhruba proježděné, leč na hřbitovech nikdy není doděláno, stále se proměňují, i když vesměs ne k lepšímu.

Hodláte materiál publikovat, vydat knihu?

Rád bych, ale neumím to.

Miroslav Urban

Miroslav Urban (1953) se narodil v Olomouci, kde žije. Kreslíř, malíř, fotograf, tvůrce objektů, instalací a autorských knih, příležitostný literát a kurátor. Samouk, školské fotografické ani výtvarné vzdělání nemá. Více v katalogu Voyeur před branou věčnosti, Muzeum umění, Olomouc 2008.

Obsah Listů 1/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Miroslav Urban

Soroka

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu