Volil jsem Karla Schwarzenberga u v prvním kole, protoe po předvánočním vzedmutí vášní tzv. umělecké fronty jsem si vyhodnotil, e Karel Schwarzenberg má nejhorší elektorát, který ve své většině sotva přijde volit do druhého kola proti Miloši Zemanovi, neprojde-li jejich kandidát, vcelku bez ohledu na to, zda by byl Zemanovi soupeřem Jiří Dienstbier či Jan Fischer. Dodnes si myslím, e jsem se ve svém odhadu nemýlil, viz současné petice zdůrazňující, e Miloš Zeman není náš prezident apod. Přátelé, je to náš prezident, sami jsme si ho zvolili jako obraz naší politické vyspělosti. A Jiří Dienstbier i Jan Fischer by očividně v druhém kole utrpěli poráku ještě drtivější.
K neopodstatněnému optimismu se však bez okolků přiznám: nedomníval jsem se, e voličstvo především Jiřího Dienstbiera – kandidáta mnohým z nás přirozeně nejsympatičtějšího, byť s výhradou, e jeho odchod na Hrad by zřejmě oslabil moný nadějný proces polidšťování sociální demokracie – u té zkoušky tak fatálně propadne. Příleitost, e by Kalousek přišel o svůj schwarzenbergovský fíkový list, očividně netáhla. A to navzdory skutečnosti, e alternativou byl šovinismus, estébácké metody, ubuovská moudra a znásilňování jako projev zeman(ov)ské evoluční výhody.
asnu, e po takřka čtvrt století demokratického vývoje máme demokracie v krvi tak nepatrné promile, e při kontrole nic nenafoukáme. Snad s tím souvisí i stav školství a médií, nevím. Velká část z nás si očividně spletla volební místnost a byla u úplně jiných voleb, kdy v prezidentské volbě volila proti této vládě, například neúčastí v druhém kole. Jiní zase permanentně bojují za záchranu demokracie (zřetelný motiv části Schwarzenbergových voličů), take a nám jednou, chudinka, zase přejde z neduivosti do agonie, moná si ani nebudeme umět všimnout. Nejhorším excesům mocenského dua Klaus–Zeman (omlouvám se k smrti odsouzené novinářce Sabině Slonkové, všem zavraděným mafiánům, kteří se ocitli v nepravou chvíli na špatné straně barikády, i Olovem oblité PB, e za nejhorší projev opoziční smlouvy povauju nezakrytý útok na základy demokracie a ústavního pořádku) naposled bránil z Hradu Václav Havel, teď to je na nás všech. V demokracii politici vdy udělají jen to, co jim občané dovolí, to je stejné v roce 1948 jako v roce 2013. A nevymlouvejme se na zaprodanost a li médií, ještě nikdy v historii jsme neměli tak bezproblémový přístup k informacím, takové monosti nad fakty a názory nezávisle přemýšlet.
Na diskusi pořádanou levicovým think tankem přicházím včas, ale přesto u se jen tak tak vmáčknu na stojáka dozadu k připraveným bufetovým stolkům. Panel je úctyhodný, leč sál se navzdory v pozvánce inzerovaným povolebním tématům plně dosud zmítá v předvolební agitaci, občas za hranicí slušnosti. Dozvídám se, e z předběných analýz vyplývá, e jen necelých 14 % Dienstbierových voličů podpořilo v druhém kole Schwarzenberga. A v sále, navzdory přítomnosti tolika milých tváří mnohých přátel, to vypadá, e jich snad ani tolik nebylo. Diskusi nepřijímám s nihilistickým pesimismem, dobře vím, e slova se zhusta ujímají lidé zvláštního raení. A zkušený moderátor ji naštěstí nenechává rozkošatět přes míru. Však u také servírka začíná nosit tácy s chlebíčky a nalévat víno do sklenek. Asi jsem jí sympatický, a kdy se kolem mne tlačí asi s šestým tácem, šeptem mne nabádá, abych si vzal včas sklenku a chlebíček. Směju se, diskuse ještě neskončila. Číšnice však zjevně má své zkušenosti. Kdy se po závěrečném potlesku otočím, stoly jsou prakticky prázdné a sál notně prořídl. Tak nevím, zřejmě asociálnost současné vlády podceňuju, očividně u i praský intelektuál má tak strašný hlad, e to v něm láme poslední zbytky slušnosti.
Po víkendových tuhých mrazech přišla obleva. Vydávám se špinavou praskou čvachtanicí domů přes Hrad, abych zjistil, jestli u bagry začaly hloubit základy pro ohlášenou benzinovou pumpu firmy Lukoil.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.