Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2013 > Číslo 1 > Ladislav Šenkyřík: Maturita z demokracie: nedostatečně

Ladislav Šenkyřík

Maturita z demokracie: nedostatečně

Volil jsem Karla Schwarzenberga už v prvním kole, protože po předvánočním vzedmutí vášní tzv. umělecké fronty jsem si vyhodnotil, že Karel Schwarzenberg má nejhorší elektorát, který ve své většině sotva přijde volit do druhého kola proti Miloši Zemanovi, neprojde-li jejich kandidát, vcelku bez ohledu na to, zda by byl Zemanovi soupeřem Jiří Dienstbier či Jan Fischer. Dodnes si myslím, že jsem se ve svém odhadu nemýlil, viz současné petice zdůrazňující, že Miloš Zeman není náš prezident apod. Přátelé, je to náš prezident, sami jsme si ho zvolili jako obraz naší politické vyspělosti. A Jiří Dienstbier i Jan Fischer by očividně v druhém kole utrpěli porážku ještě drtivější.

K neopodstatněnému optimismu se však bez okolků přiznám: nedomníval jsem se, že voličstvo především Jiřího Dienstbiera – kandidáta mnohým z nás přirozeně nejsympatičtějšího, byť s výhradou, že jeho odchod na Hrad by zřejmě oslabil možný nadějný proces polidšťování sociální demokracie – u té zkoušky tak fatálně propadne. Příležitost, že by Kalousek přišel o svůj schwarzenbergovský fíkový list, očividně netáhla. A to navzdory skutečnosti, že alternativou byl šovinismus, estébácké metody, ubuovská moudra a znásilňování jako projev „zeman(ov)ské evoluční výhody“.

Žasnu, že po takřka čtvrt století demokratického vývoje máme demokracie v krvi tak nepatrné promile, že při kontrole nic nenafoukáme. Snad s tím souvisí i stav školství a médií, nevím. Velká část z nás si očividně spletla volební místnost a byla u úplně jiných voleb, když v prezidentské volbě volila „proti této vládě“, například neúčastí v druhém kole. Jiní zase permanentně bojují za „záchranu demokracie“ (zřetelný motiv části Schwarzenbergových voličů), takže až nám jednou, chudinka, zase přejde z neduživosti do agonie, možná si ani nebudeme umět všimnout. Nejhorším excesům mocenského dua Klaus–Zeman (omlouvám se k smrti „odsouzené“ novinářce Sabině Slonkové, všem zavražděným mafiánům, kteří se ocitli v nepravou chvíli na špatné straně barikády, i Olovem oblité PB, že za nejhorší projev opoziční smlouvy považuju nezakrytý útok na základy demokracie a ústavního pořádku) naposled bránil z Hradu Václav Havel, teď to je na nás všech. V demokracii politici vždy udělají jen to, co jim občané dovolí, to je stejné v roce 1948 jako v roce 2013. A nevymlouvejme se na zaprodanost a lži médií, ještě nikdy v historii jsme neměli tak bezproblémový přístup k informacím, takové možnosti nad fakty a názory nezávisle přemýšlet.

Na diskusi pořádanou levicovým think tankem přicházím včas, ale přesto už se jen tak tak vmáčknu na stojáka dozadu k připraveným bufetovým stolkům. Panel je úctyhodný, leč sál se navzdory v pozvánce inzerovaným povolebním tématům plně dosud zmítá v předvolební agitaci, občas za hranicí slušnosti. Dozvídám se, že z předběžných analýz vyplývá, že jen necelých 14 % Dienstbierových voličů podpořilo v druhém kole Schwarzenberga. A v sále, navzdory přítomnosti tolika milých tváří mnohých přátel, to vypadá, že jich snad ani tolik nebylo. Diskusi nepřijímám s nihilistickým pesimismem, dobře vím, že slova se zhusta ujímají lidé zvláštního ražení. A zkušený moderátor ji naštěstí nenechává rozkošatět přes míru. Však už také servírka začíná nosit tácy s chlebíčky a nalévat víno do sklenek. Asi jsem jí sympatický, a když se kolem mne tlačí asi s šestým tácem, šeptem mne nabádá, abych si vzal včas sklenku a chlebíček. Směju se, diskuse ještě neskončila. Číšnice však zjevně má své zkušenosti. Když se po závěrečném potlesku otočím, stoly jsou prakticky prázdné a sál notně prořídl. Tak nevím, zřejmě asociálnost současné vlády podceňuju, očividně už i pražský intelektuál má tak strašný hlad, že to v něm láme poslední zbytky slušnosti.

Po víkendových tuhých mrazech přišla obleva. Vydávám se špinavou pražskou čvachtanicí domů přes Hrad, abych zjistil, jestli už bagry začaly hloubit základy pro ohlášenou benzinovou pumpu firmy Lukoil.

Ladislav Šenkyřík

Obsah Listů 1/2013
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.