Jan Novotný

Fyzik v Mekce

Když jsem se rozhodl jet s výpravou českých učitelů do CERNu, vybavilo se mi nejprve „vidět Neapol a umřít“. K tomu se ještě nechystám, a tak raději jiné přirovnání: jako má pravověrný jednou za život navštívit Mekku, měl by fyzik navštívit CERN. Berte to prosím cum grano salis – nechci jej příliš glorifikovat, jsou i jiná skvělá pracoviště. Jeho 27 kilometrů dlouhý kruhový tunel v okolí Ženevy je ale opravdu unikátní – nikde jinde neumějí srážet elementární částice s tak obrovskými energiemi. Energie letícího komára je při srážce dvou protonů nahuštěna do prostoru tisíc miliardkrát menšího, než jaký zaujímá komáří tělo. Avšak proti sobě směřující svazky protonů mají již energii rozjetého rychlovlaku.

Nemá smysl dále ohromovat čísly – i čtenáře novin však může zajímat, jaký má tato klukovská záliba ve srážení kuliček smysl. Je v podstatě jediným způsobem, jak se dovědět o stavbě hmoty na nejelementárnější úrovni a jak v pozemských podmínkách napodobit procesy, které probíhaly při vzniku vesmíru a k nimž naše dalekohledy (pohled do dálky je pohledem do minulosti) nedohlédnou. Snad první otázka, která tu laika napadne, je: A nemůžeme tak vyvolat velký třesk a zničit si náš pozemský domov? Nikoliv: částice kosmického záření se bez následků stále srážejí s ještě mnohem většími energiemi.

Poučený čtenář se také zeptá, co je to ten slavný Higgsův boson a opravdu se již našel? Pan Higgs před půl stoletím předpověděl částici, která by měla existovat jaksi kvůli pořádku v teorii, pokud je ovšem fyzika na správné cestě. Při srážkách v CERNu by občas vzniknout měla, a i když se okamžitě rozpadá, statistické vyhodnocování pozorovaných produktů rozpadu již velmi věrohodně potvrzuje, že něco podobného se při srážkách objevuje. Uvidíme, zda Higgs letos dostane Nobelovu cenu a s kým se o ni podělí – z pěti dalších osob, které došly zároveň k podobným závěrům, čtyři dosud žijí.

A jak je tomu s neutriny, která prý posílali z CERNu skrze zemskou kůru do laboratoře v Apeninách nadsvětelnou rychlostí? Jak se zdá, nikdo dnes nepochybuje o tom, že měření byla vinou technické chyby špatně vyhodnocena.

Měl bych však něco povědět i o běžném životě v CERNu. Toto slovo je poněkud mnohoznačné – znamená evropskou instituci sdružující 20 zemí, její nadzemní i podzemní laboratoře, ale také vědecké městečko, jehož ulice jsou pojmenovány podle slavných fyziků a v němž pracují tisíce vědců a techniků. Každoročně organizovaný týdenní pobyt umožňuje desítkám českých učitelů navštívit jeho pracoviště, vyslechnout přednášky s nejnovějšími informacemi, ale také se naučit postavit si „na koleně“ mlžnou komoru, v níž lze pozorovat průlety částic kosmického záření, anebo pomocí jednoduchého vybavení (každý učitel fyziky má dnes notebook) si zkusit interpretovat záznamy o srážkách. K programu týdne patří i výlet do Ženevy, připravený tak, aby malé skupinky mohly aktivně poznat tuto kolébku reformace a najít odpovědi na připravené otázky. Proč třeba v jednom z ženevských parků stojí obří židle s uraženou nohou?

Nezapomenutelným zážitkem je i pobyt v jídelně CERNu nabízející třicet druhů salátů (platí se podle váhy), v níž se nám může podařit prohodit pár slov i s nositelem Nobelovy ceny.

Z CERNu jsme se všichni vraceli v mimořádně dobré náladě. Potvrdilo mi to již letitou myšlenku Charlese Percyho Snowa (muže, který byl považován za největšího spisovatele mezi fyziky a největšího fyzika mezi spisovateli), že přírodovědecká kultura, činorodá a tíhnoucí ke spolupráci, je oproti humanitní kultuře bytostně optimistická. Je tento optimismus na prahu třetího tisíciletí, kdy se stále více ukazují limity neomezeného růstu, oprávněný? Mladší čtenáři to budou moci za půl století posoudit.

Jan Novotný

Obsah Listů 1/2013
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Novotný

Fyzik v Mekce

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu