Vlastivědné muzeum Olomouc dosáhlo přesvědčivého vítězství! Vůbec tu nejde o osobitě pojmenovaný fotbalový klub, ale o skutečné muzejní pracoviště, a nikoliv o utkání, ale o výstavu, kterou zhlédl výjimečně velký počet návštěvníků a o které se hodně mluvilo a psalo. Expozice byla spojena – jak jinak – s kopanou, nazývala se Velká fotbalová výstava a v olomouckém muzeu ji ukazovali od 8. listopadu 2012 do 6. ledna 2013 v rámci širšího podniku pojmenovaného Víc ne hra.
Jedním z iniciátorů výstavy, tím, od něho to všechno začalo, byl Pavel Šaradín, nejen čtenářům Listů známý politolog, ale taky zapálený fotbalový fanoušek. Během nedávného Mistrovství Evropy, které se – jak známo – konalo v Polsku a na Ukrajině, se nedostal jen na fotbalové zápasy, ale taky na výstavu, která vyuívala bohatých sbírek, je shromádil Stefan Szczepłek, polský sportovní novinář, znalec fotbalu, autor několika knih jemu věnovaných. Dříve pracoval v týdeníku Piłka Nożna (Fotbal) a sportovní redakci Polské televize a nyní pracuje jako novinář ve známém deníku Rzeczpospolita. Šaradín zatouil přesunout výstavu na Moravu a dosáhl svého, přičem zašel za polským novinářem a sběratelem a přesvědčil ho, aby přijel.
Výstava v Olomouci samozřejmě nebyla tatá, jakou předváděli ve Varšavě. Část exponátů se nevyuila, ale zato přibyly nové, a to ze dvou zdrojů. Exponáty spojené se zlatými stránkami českého fotbalu pocházely z Národního muzea (bohuel, jak mi Pavel Šaradín prozradil, se v něm příliš mnoho předmětů spojených s fotbalem nalézt nepodařilo), kromě toho byly vystaveny exponáty z Olomouce. Ty se týkají klubu Sigma, který v roce 2012 slavil třicáté výročí postupu do nejvyšší třídy. Ze samotného klubu pocházely imponující poháry, které drí odnedávna, protoe největších domácích úspěchů Sigma dosáhla v roce 2012, kdy získala Český pohár (přesněji řečeno Pohár České pošty) a Český superpohár. Připomenuty byly také mezinárodní úspěchy. Například jsme si mohli přečíst titulek z jedněch novin Sigma – Fenerbachçe Istanbul 7:1, který se týkal utkání v Poháru UEFA v sezóně 1992/1993. Mezinárodní úspěchy připomínal taky film, sestříhaný z úryvků z nejrůznějších utkání a prosycující muzejní sály atmosférou stadionu. Tu ostatně vyvolávala také sedadla jako na tribunách, v nich mohl člověk pohodlně trávit záitky z muzejních sálů.
Přestoe část exponátů týkajících se polského fotbalu pouita nebyla, co je vzhledem k faktu, e olomoucká výstava byla určena českému publiku (v návštěvnické knize se ovšem objevil také polský zápis, teskně připomínající atmosféru Varšavy během nedávného Mistrovství Evropy), zásadní provenienci její části nebylo moné zastřít a polské akcenty byly i tady velmi četné. Se skutečným potěšením jsem tu našel dokonce exponáty spojené s klubem, kterému fandím odjakiva: dres Polonie Bytom (nedávno jsem viděl výstavu, která jí byla věnována v Hornoslezském muzeu, fotbal tedy neproniká do muzeí jenom v Olomouci) a vedle dres Pogoni Lvov, která byla nedávno oivena jako polský klub, třebae hraje jednu z niších ukrajinských lig: jde o to, e v roce 1945 převzala Polonia barvy Pogoně, neboť páteř mustva představovali hráči té druhé, přesídlení ze Lvova; dodnes pěstuje bytomský klub tradici toho lvovského vedle tradice Polonie, která vznikla v Bytomi za plebiscitu v Horním Slezsku po první světové válce (o této plebiscitové provenienci se bohuel informace doprovázející exponát nezmínila). Byl tam také dres jednoho z největších hráčů Polonie Zygmunta Anczoka z utkání na rozloučenou se Lvem Jašinem SSSR – zbytek světa (v tom druhém mustvu hráli mj. Pelé, Eusébio, Bobby Charlton, Gerd Müller, Franz Beckenbauer). Moskevský zápas jsem viděl (v televizi).
To vůbec nebylo jediné utkání, které jsem si při návštěvě výstavy vybavil. Vedle dresů polských hráčů tam samozřejmě byla spousta úborů sportovců jiných národů. Vystaveno jich bylo asi sto třicet z přiblině šesti set, které Szczepłek posbíral. Prý říkal, e jeho manelka měla z výstavy radost, protoe aspoň na nějakou dobu přinejmenším část sbírek, jimi je byt přecpán, zmizela. V Olomouci se objevily mj. dresy Zinedina Zidana, Jürgena Klinsmanna, Luíse Figa nebo Robina van Persiho. Zvláštní zájem vzbuzoval dres v barvách reprezentace Argentiny, na kterém se skvěly podpisy Diega Maradony a Lionela Messieho. To je prý, jak prohlásil Szczepłek, vzácnost, protoe Maradona poskytuje autogramy velmi nerad. Byly tam taky fotografie, praporky, medaile, plakáty, novinové výstřiky, fotbalistická výbava, fanouškovské doplňky
Zajímavou četbu nabízí pamětní kniha výstavy, která potvrzuje přesvědčivé vítězství pořadatelů. Jak mi říkal jeden z hlídačů v muzeu, navštívili ji lidé velice různí, nejen Češi, ale často hosté zdaleka, například z Austrálie nebo Brazílie. Z obecně známých Čechů to byl Karel Gott, lidi spjaté s fotbalem samozřejmě nepočítaje.
V rámci podniku Víc ne hra se v Olomouci sehrálo taky jedno fotbalové utkání, přátelský zápas Česko – Slovensko. Skončil výsledkem 3:0. Také tentokrát tedy dosáhli Češi přesvědčivého vítězství.
Leszek Engelking (1955–2022) byl básník, literární vědec, bohemista a slovakista, překladatel. Dlouholetý spolupracovník Listů.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.