Chvalořeč na Barbaru Coudenhove-Kalergiovou

Citlivé a dobré svědomí

Jméno Barbara Coudenhove-Kalergi se někomu snad špatně pamatuje. Složité jméno, označující nejen jednu osobu, ale i významný šlechtický rod... Třeba je za tím i naše špatné svědomí?

Když rakouskočeská – či českorakouská – žurnalistka denně komentovala, co se u nás dělo, i u nás jí naslouchaly tisíce a desetitisíce; ti poslouchali také Vídeň. Její hluboký hlas jsem znala a divila jsem se, jak dobře chápe souvislosti změn u nás, a předtím i v Maďarsku a Polsku. Ono rodové jméno i mně upomínalo jejího strýce Richarda Mikuláše a někdejší snahy o vytvoření celoevropského svazu, to, že o projektu Panevropské unie jednal ještě před první světovou válkou T. G. Masaryk. Toto hnutí za sjednocení Evropy podporovali i Albert Einstein a Thomas Mann a později Konrad Adenauer. Tehdy praotcové jednotné Evropy (či Evropské unie) spatřovali v jednotné Evropě protiváhu k USA, Rusku i Asii. Věrna tradici rodiny i proto Barbara, narozená v Praze, podporovala helsinský proces, práva menšin a práva obecně lidská.

Jejím manželem byl velký stoupenec reforem socialismu a člen Rakouské komunistické strany Franz Marek. Sledovala hnutí za lidská práva ve Východní Evropě a v komentářích je podporovala. Snad i proto se jí v Rakousku říkávalo rudá hraběnka, ale častěji „svědomí dobrého Rakouska“. Osobně jsem slavnou novinářku a rozhlasovou komentátorku poznala až po převratu 1989. Tehdy se objevila v Praze a přímo odtud komentovala vývoj u nás i v dalších státech. Mluvila velice dobře česky, s akcentem, rozuměla i vtipům. A to je dle mne vrchol porozumění druhé kultuře.

Druhé? Vždyť se narodila v Praze a bydleli na zámku v Poběžovicích na jihu Čech. Vzpomíná na den, kdy jim maminka řekla, že musí opustit Čechy, které považovala za vlast. Prý jim řekla také: „Pamatujte si, děti, že tito lidé, co žijí zde kolem nás, vám nikdy, nikdy neublížili.“ Snad i proto velkou část profesionálního života věnovala právě Československu, Polsku, Maďarsku a dalším zemím – chcete-li – Panevropy.

Za to, co udělala pro demokracii a lidská práva, jí v roce 2001 udělil Václav Havel Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Byla jsem u té slávy, doprovázela jsem ji a měla jsem radost z její radosti. „To je vyznamenání, kterého si opravdu moc a moc vážím, Jiřinko,“ říkala svým hlubokým altem a zářila spokojeností.

Jiřina Šiklová

Archiv Listů
Autoři Listů

Chvalořeč na Barbaru Coudenhove-Kalergiovou

Citlivé a dobré svědomí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu