Jak Listy začínaly

Nastávající rok bude také rokem nedožitých devadesátých narozenin zakladatele Listů Jiřího Pelikána. Pro připomínku jeho díla a začátků Listů zveřejňujeme z osobního archivu Dušana Havlíčka, Pelikánova vrstevníka, přítele a spolupracovnka, dva dopisy. Knižní vydání korespondence připravujeme ve spolupráci s D. Havlíčkem na příští rok, jubilejní pro oba pisatele, narozené v roce 1923.

-red-

Dopis Jiřího Pelikána

Řím, 26. ledna 1971

... Poslal jsem Ti v těchto dnech první číslo Listů, které budou nyní vycházet pravidelně jako dvouměsíčník. Doufám, že se přihlásíš k odběru a hlavně, že budeš spolupracovat...

... Myslím, že bys měl co říci k tzv. Poučení, ať již celkově, nebo k úloze sdělovacích prostředků (i kriticky). Pro inspiraci Ti posílám příspěvek Miloše Marko, který se Tě taky osobně týká, můžeš na něj reagovat. Ovšem iniciativě se meze nekladou, hlavně aby to bylo krátké, dobře napsané, ZŘETELNĚ NA STROJI, neb nemáme zde písařku a já nemám čas na přepisování, a taky VČAS. Uzávěrka příštího čísla, které vyjde v březnu, je 15. ÚNORA. Tak čekám s nedočkavostí!
Kromě tohoto čísla dostaneš balíčkem dalších 10 výtisků s prosbou, abys je nějakým způsobem pomohl dopravit domů, kam jsou především určeny. Ovšem pro lidi trvale žijící venku to je jen na ukázku s tím, aby si to předplatili (10 DM ročně), což není tolik a nám to pomůže, protože CIA špatně platí a Brandt už vůbec ne. Snad mně teď něco pošlou „sionisti“, když jsem se ocitl v jejich skupině, ale oni zase vedou válku s těmi hodnými Araby, takže jim na nás už nezbude...
... ÚV otevřelo znovu spor Husáka s Biľakem a ultras a Husák – jako vždy – se dovolává pomoci Brežněva. Proto zřejmě jel i se svým „sokem“ do Moskvy na den. Taky se něco dozvědět o přípravě XXIV. sjezdu, aby je nezastihl nepřipravené. A není vyloučeno, že se mluvilo i o Polsku, protože nebezpečí sovětské intervence není ještě zažehnáno a v tom případě by ČSSR nemohla stát stranou. Ovšem poslat naše vojáky do Polska, to není žádná sranda, i když mnoho našich lidí dnes – bohužel – Polákům sovětskou intervenci přeje. Jenže to by nebyla taková procházka jako k nám – Poláci by se tvrdě bránili, to prý řekl Gierek Brežněvovi předem, když ho prosil, aby o takové alternativě vůbec neuvažovali.
Pepík Pokštefl, Ivan Bystřina a Áda Müller se na mne obrátili s naléhavou výzvou, aby se uspořádala nová slezina – jako v Como – k diskusi o tom návrhu programu a vůbec co dál. Mluvil jsem nedávnou s Otou Šikem, když jsem prolétal Zurychem, a jeho názor je spíše pro odložení takové sešlosti, neboť návrh programu se mu nelíbí a má obavy z rozporů mezi námi. V podstatě s ním souhlasím, i když uznávám, že kluci zase mají pocit, že několik „osobností“ působí sice účinně, ale individuálně, a že je nutno zapojit do společné akce širší okruh lidí a k tomu je nutné se sejít. Ovšem zatím to odkládám do doby, kdy buď dojde k nějakým novým událostem, které si vynutí naše společné vystoupení, nebo do doby, kdy bude nějaká technická příležitost, jako např. seminář v Readingu v červenci t. r., na nějž budeme všichni pozváni. Zatím totiž je v „comské“ skupině taková různost názorů, že nějaká schůzka – ještě k tomu v rozšířeném vydání – by mohla vést jen k většímu konfliktu, a to dnes nepotřebujeme.
Považuji v dané situaci za hlavní rozvinout časopis, seskupit okolo něho spolupracovníky podobného zaměření, pokračovat v něm v debatě o programu i taktice, hledat spojení s Poláky a Maďary i dalšími sousedy a vše ostatní mezitím dozraje. Co Ty o tom soudíš?
... Měl-li jsi dojem z telefonu, že jsem nasrán na Tebe nebo Jirku Daneše, tak to by byl omyl – můj hněv je obrácen výlučně vůči Londonovi, protože jsem mu napsal jasně, že přiložené texty byly poslány přáteli VÝHRADNĚ pro uveřejnění v LETTRES FRANÇAISES s Aragonovými poznámkami, protože od toho si slibovali – možná chybně – určitou pomoc pro sebe. TEPRVE POTOM, tj. po otištění Aragonem, se to mohlo převzít do ostatních novin. London se na to vykašlal, a když Aragon odmítl texty zveřejnit, dal to vám. Důsledek je katastrofální: pisatelé byli všichni vyšetřováni, po kom a jak to poslali ven, ale co je hlavní, obviňují MNE, že jsem porušil dohodu. Uzavřel se mně tak jeden z nejdůležitějších zdrojů INFORMACÍ DOMA. A to je k nasrání i k pláči, to uznáš. Ovšem teď se už nedá nic dělat...

*

Odpověď Dušana Havlíčka

Ženeva, 1. února 1971

... dnes jsem dostal Tvůj dopis a honem ještě teď v pozdních nočních hodinách – což je pro mne obvyklá pracovní doba – usedám, abych Ti na něj odpověděl... Od 1. ledna jsem nastálo v Bernu. Přece jen mě vzali. Je to slušný, ale musím třikrát týdně – pondělí až středa – denně dojíždět těch sto sedmdesát kilometrů tam a zpátky, to znamená čtyři hodiny ve vlaku denně. Ve čtvrtek jsou moje holky celý den doma, to tu není škola, a tak toho moc nenadělám. Zbývá pátek, sobota... Duňa dostala stálý kontrakt v OSN (na jeden rok, ale oni pro začátek víc nedávají), prý je to jistý jak státní úředník pod penzí, každý rok trochu přidáno, až člověk úplně zblbne a jde do penze. Dobrý to je, to nic, ale vznikají starosti s výchovou dětí. Snad to nějak zvládneme. Jo – navíc je teď musím učit česky, ty malý bestie „pýšou tvrdí y, kde je to napadne“. To taky žere čas, ale jiné východisko není...

... v Mnichově jsem na Institutu, kde povedu seminář ještě v příštím semestru. V semináři mám 25 studentů, kteří mají zpracovat 11 dílčích témat. Kromě toho, že jim musím připravovat materiály a radit jim při seminárních pracích, musím připravit i svou vlastní studii. Z té by se mimochodem něco dalo vytěžit pro Anglii – pozvání přišlo také dnes.

... šíleně mne mrzí ta záležitost s dopisy hochů, co mi dal Artur (London; red.). Já Ti měl od počátku takový to nevysvětlitelný novinářský šimrání, že něco není úplně v pořádku, ale on odjel tak rychle, že jsem neměl čas si s ním všechno rozříkat. Z toho, co mi řekl, jsem nabyl dojmu, že L. F. (Lettres Françaises; red.) to nevezmou, a Artur říkal, že je to potřeba v každém případě zveřejnit. Pravil jsem, že to mohu zabezpečit v G. d. L. (Gazette de Lausanne; red.) a v tom hamburském listě, a on to moc uvítal. Nenapadlo mě – a to je moje pitomá chyba – ověřit si, kde to ve Francii vyjde především. Já jsem to svoje chápal jen jako zdublování a myslel jsem, že publikace hlavní je zajištěna jinak. Teď bych se nejraději zfackoval. Je to, bohužel, trpké poučení, které asi bude těžké hochům doma vysvětlovat. Jediná pozitivní věc na tom je, že se zveřejněním zde odvedla pozornost hlídačů, kteří musí být trochu zpitomělí, že snad existují i jiné kanály a ne jen na Tebe do Říma...

Za Listy děkuji. Považuji to za velmi dobrou věc... Ať už kolem Listů vzniknou jakékoliv spory, budou to spory užitečné, protože jde o konkrétní čin, a ne o žádné kecání a plané programy...

Obsah Listů 6/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Jak Listy začínaly

Dopis Jiřího Pelikána

*

Odpověď Dušana Havlíčka

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu