Pavel Kopecký hovoří s Annou Čurdovou

Zkušenosti z Ukrajiny a Gruzie

Anna Čurdová je původním povoláním pedagožka. Byla poslankyní a stínovou ministryní ČSSD pro ženu a rodinu, viceprezidentkou Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

Navštívila jste ukrajinské parlamentní volby...

Na Ukrajině jsem byla volby pozorovat již poněkolikáté. S výjimkou voleb po Oranžové revoluci jsem se zúčastnila všech od roku 2003. Kromě Ukrajiny jsem monitorovala v Gruzii, Moldávii, v Rusku a Arménii jsem rovněž byla na všech volbách od roku 2003.

Máte zkušenosti také s Gruzií...

Gruzie mě překvapila. Poprvé jsem ji navštívila v roce 2003 a pak letos v září v rámci předmonitorovací mise. Krásně opravené Tbilisi, nová výstavba a příjemní lidé. Všichni, novináři, představitelé stran i obyčejní lidé zmiňovali osudovost voleb. Sledovali televizní debaty, které běžely 24 hodin denně. Upřímně řečeno celistvost Gruzie nepatřila k hlavním tématům, protože v době mého pobytu vypukl skandál s mučením vězňů u Tbilisi. A lidé vyšli do ulic. Saakašvili musel obětovat ministra vnitra.

Nově zvolené vedení již před volbami dávalo najevo, že chce mít dobré vztahy s Ruskem i se západními partnery. Uvidíme, jak se to podaří, protože s tím souvisí i územní kompaktnost Gruzie. Je logické, že pro Západ a USA je Gruzie velmi významným strategickým bodem. Stejně jako pro Rusko.

A ukrajinský systém, jehož prostřednictvím jsou v padesátimilionovém státě vybíráni parlamentní zástupci?

Řadí se ke smíšeným poloprezidentským. Faktickou hlavou státu je prezident s poměrně velkými pravomocemi, ale k výkonu funkce a k prosazení zákonných norem potřebuje většinu v parlamentu – Verchovnoj rade. Volební systém do ní je rovněž smíšený. Volí se 450 poslanců, z nich 225 v jednomandátových obvodech většinovým systémem a 225 poslanců poměrným systémem na kandidátkách stran. Neexistuje systém preferenčních hlasů a pro poměrný systém je jednotná kandidátka. Žádný není ideální, ale na Ukrajině se jasně ukazuje, v čem jsou výhody tohoto systému. Prostřednictvím jednomandátových obvodů se do Rady dostane řada nezávislých osobností, které lidé volí, protože je znají, a které nemají šanci projít stranickým systémem nominace.

V našich médiích se hlásá, nakolik byly volby, v nichž zvítězila Strana regionů prezidenta Janukoviče, nesvobodné...

Strany bez rozdílu utratily za volební kampaň neskutečné peníze. Pokud jsem měla možnost vidět televizní debaty, vystupovala v nich opozice i vládnoucí strany. S rozvojem digitalizace a sociálních sítí se nikdo nemůže vymlouvat, že nemá přístup do médií. Koneckonců i u nás si paní Bobošíková a pan Babiš stěžovali, že se nemohou účastnit debat, a nikdo si nestěžuje na nesvobodu voleb.

Na volby bylo zaregistrováno 3500 pozorovatelů, což je vysoké číslo. Volební účast byla necelých 60 procent. V čem měla spočívat nesvoboda? Ve výsledku? Každý, kdo myslí, že došlo k porušení zákona, má možnost obrátit se na soud. Ukrajinský volič se choval standardně a dal najevo, co si myslí a komu věří. Nikdy by se neměl odsuzovat národ za volbu. V tom je přece kouzlo a hodnota demokracie. Pokud o ní ještě dnes můžeme hovořit... Za dobu, co jsem jezdila na Ukrajinu, a nejenom tam, ty země udělaly velký pokrok a systém voleb je mnohdy lepší než náš.

Proč měla OBSE tak příkrý názor na úpadek svobod na Ukrajině?

Ono je to těžké, když jeden den v Ukrajinské televizi vidíte hovořit představitelku OBSE, jež říká, že volby proběhly standardně a nebylo větších výhrad, a druhý den tatáž paní v České televizi vypráví, že volby byly krokem zpět. A to ve chvíli, kdy jeden stát USA odmítá vpustit pozorovatele OBSE na monitoring prezidentských voleb.

Nechci spekulovat, kdo stojí v pozadí odsudků, ovšem každý, kdo kritizuje, by si měl nejprve zamést před vlastním prahem. Ukrajina je svobodná a její občané vyjádřili svoji vůli. Zjednodušuji, ale vše ostatní je irelevantní. I zde se dá použít ono, kdo jsi bez viny, hoď kamenem. I Donald Trump si stěžuje, že americké volby byly podvod.

Je Strana regionů proruská?

Tak jednoduché to není. Pokud by bylo, pak by nebyly touto vládou podepsány dohody s EU. Domnívám se, že i vztahy na Východ nejsou tak idylické, jak je nám malováno. Ukrajina je samostatná a podle toho se chová. A podle toho jednají i představitelé, kteří hájí zájmy státu. Pokud se podíváme na výsledky, Strana regionů nemá velký důvod k oslavě. Přestože vyhrála, řadu voličů ztratila. Normální demokratický proces. A o koho se Strana regionů opírá? To je na hlubší sociologickou analýzu. Ale již je zřejmé, že část jejích voličů na východní Ukrajině hlasovala nohama.

Ostatní významné strany, blok Vlast Tymošenkové, „boxerský“ Udar, komunisté či nacionální Svoboda jsou u nás rovněž takřka terra incognita...

Před minulými volbami v České republice také vznikly strany s různými hesly. Strany vznikají a zanikají. Žijeme již v jiné společnosti než na konci 19. století, kdy se strany začínaly formovat. I na Ukrajině se vytvořila nová strana boxera Klička a opoziční blok se začal seskupovat kolem bývalého bloku Julie Tymošenkové; někteří pochopili, že politickou sílu nelze tříštit. Překvapením byl výsledek Svobody, pokračovatele banderovců. Těžko říci, proč jsou u nás tyto strany terra incognita. Obvykle je za tím něčí zájem a manipulace. Jednoduchý obraz – největší strana nemá soupeře, a tím pádem volby neproběhly demokraticky.

Slýcháme o rozdělení na pravobřežní a levobřežní Ukrajinu. Informovaní však zpravidla zdůrazňují, že jde o zkreslený popis poměrů.

Souhlasím. Koneckonců i výsledek voleb to ukázal. I Ukrajinská republika se nalézá v určitém bodu hospodářské krize a že také voliči sečetli očekávání, která zůstala nenaplněna po prezidentské volbě. Znovu ráda opakuji: Ukrajina se chová jako samostatná země, jež chrání své zájmy, postavení a je si vědoma své ceny.

Moskva směřuje k nějaké, byť výrazně odlišné variaci na Sovětský svaz...

Nemyslím, že to bude nějaká podoba Sovětského svazu. Na to je spousta rozdílných zájmů a vlivů. Snad nejsme v době studené války, i když někteří by tak svět rádi viděli. Siločáry vlivu už nejdou jenom po rovnoběžkách, ale i polednících a bohužel jsme trochu zaspali dobu. Strašení Sovětským svazem je přežitek a předsudek, který se hodí do rétoriky omezenců, a nikoli do zahraniční politiky moderního státu.

Konec konců i Evropská unie byla zpočátku zakládána na ekonomických aspektech a chvíli se zdálo, že dojde k většímu politickému propojení. Bylo by naivní se domnívat, že části světa se globalizace nedotkne. A otázka možného úspěchu či neúspěchu... V tuto chvíli je to věštění z křišťálové koule.

Pavel Kopecký

Obsah Listů 6/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Kopecký hovoří s Annou Čurdovou

Zkušenosti z Ukrajiny a Gruzie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu