Radosław Sikorski

Milí Britové, Polsko udělá vše, aby evropský projekt uspěl

Řeč v Blenheimském paláci o Velké Británii a Evropě rozpoutala diskusi v mnoha evropských zemích. Pozoruhodná je jednak srovnáním postoje polského konzervativce s převládajícím tónem pravice české, jednak smělostí, s níž k Britům hovoří.

Vracet se do Oxfordu je vždycky náramné. Vzpomínám si na svůj první den zde v roce 1982, kdy jsem přijel k pohovoru na Pembroke College.

Hlásil jsem se na studijní obor filozofie, politika, ekonomie. Zkoušející se mne dotázali na marxismus. Odpověděl jsem: „Jsem uprchlík z komunistického Polska, ale prozatím jsem živého marxistu neviděl.“ Je mi jasné, že se museli smát pod vousy při představě, co je čeká. Věru jsem nebyl nijak zvlášť připraven na vzdělávání v sovětské republice Balliol College.

Během druhého roku studií jsem se vypracoval na přiměřeně úspěšného nádeníka v Organizaci oxfordských studentů. Organizoval jsem debatu k provokativnímu návrhu stanoviska nazvaného „Jsme přesvědčeni, že vynucená stabilita Polska je zásadním předpokladem míru v Evropě“. Šlo v podstatě o návrh, který schvaloval stanné právo a sovětskou nadvládu.

Měl jsem dva šlechetné spojence, Leszka Kołakowskeho a Timothyho Gartona Ashe. Zvítězili jsme. Ale ne o mnoho.

Byl jsem zvolen do pracovního výboru. Kandidoval jsem na tajemníka. Ale prohrál jsem s rivalem z Christ Church College. Pembroke byla mnohem menší. Uvědomil jsem si, že v politice – tak jako v řadě jiných činností – záleží na velikosti. Byly to mé formativní politické zkušenosti, a vidíte, kam jsem to díky nim dotáhl.

Od těch dob život přinášel řadu dalších poučení. Překvapilo by vás, co na člověka čeká hned první den, kdy se stane ministrem zahraničních věcí. Užiteční úředníci se kolem vás začnou rojit jako motýlci. A jeden nakonec vyloví zvláštní tajné červené desky nadepsané Jak být ministrem zahraničních věcí. V deskách jsou dokumenty s návody, co se smí a co se nemá dělat v úřadě.

Desítiletí úřednické zkušenosti nicméně nejlépe shrnuje věta z mého nejoblíbenějšího dílu seriálu Jistě, pane ministře: „Jakmile se začneš vměšovat do vnitřních tahanic v jiné zemi, rázem se ocitáš na velmi šikmé ploše. Pochopil to dokonce i ministr zahraničních věcí.“

Právě v tomto duchu mám dnes v úmyslu vmísit se bez jakýchkoli zábran do vnitřních záležitostí Velké Británie. Chci vám nabídnout své myšlenky k tématu, které se zde pokládá za dosti citlivé: je jím britské členství v Evropské unii. A dokonce mám v úmyslu pokusit se změnit postoj některých z vás.

Podle neoficiálních výsledků posledního průzkumu YouGov v roce 2012 67 % Britů podporuje myšlenku uspořádat referendum o členství v Evropské unii, 19 % je proti; 42 % říká, že by hlasovali pro zachování členství, zatím 34 % by chtělo vystoupit. Nuže, rád bych vám řekl: Nedělejte to.

Rád bych hned na začátku objasnil, jaká jsou má východiska. Jsem Polák z generace Solidarity, která pomohla ukončit existenci sovětského impéria. Absolvoval jsem Oxford, jako novinář jsem psal o antikomunistickém odporu v Afghánistánu. Ve Spojených státech jsem pracoval pro pravicový Free Enterprise Institut.

Jsem zaníceným přívržencem volného trhu. Lady Thatcherová – kéž by žila věčně! – se o mně zmiňuje ve své knize o státnictví. Reprezentuji vládu, které se dostalo uznání za finanční uměřenost – náš ministr financí Jacek Rostowski je bývalým členem britské Konzervativní strany. Jinými slovy, mám všechny charakteristiky typického euroskeptika.

Ale můj postoj je právě opačný, pevně věřím v logiku a spravedlnost moderního evropského projektu. A má země, Polsko, udělá vše pro to, aby uspěl. Dovolte mi prosím vysvětlit proč – a prosím přijměte, že to, co říkám, vychází ze sympatií a obdivu k zemi, která mi dala útočiště a vzdělání, když jsem je potřeboval.

Především mám za to, že vaše společnost je málo odolná vůči několika předsudkům o Evropské unii. Než se dostaneme dál, rád bych je pro vás nyní jednou provždy povyvracel.

Pověry britských euroskeptiků

Pověra číslo 1: Britský obchod s Evropskou unií je méně důležitý než obchod s ostatním světem.

Fakta: V roce 2011 britský účetní deficit činil v bilaterálních obchodních vztazích s Čínou 19,7 mld. liber. S Ruskem máte deficit taky.

Obchodně úspěšní jste v Evropě. Zhruba polovina britského vývozu míří do EU. Velká Británie měla až donedávna větší objem obchodu s Irskem nežli s Brazílií, Ruskem, Indií a Čínou dohromady. Nárůst obchodu s novými členy EU je dokonce ještě dynamičtější. Mezi lety 2003 a 2011 britský vývoz do Polska vzrostl třikrát.

Pověra číslo 2: Evropská unie nutí Británii přijmout zákony v oblasti lidských práv, které odporují duchu britských tradic.

Fakta: Rozhodnutí, jimž se Británie vzpírá, přijal Evropský soudní dvůr pro lidská práva. Tento tribunál není součástí justičního systému Evropské unie. Je to instituce spadající pod Radu Evropy, což je ušlechtilý britský výtvor starší nežli EU. Čili v tomto případě, tak jako v řadě jiných, euroskeptici viní Evropskou unii z činů evropských či jiných mezinárodních institucí, jež nemají s EU nic společného.

Pověra číslo 3: Velká Británie míří k bankrotu, poněvadž financuje Evropu.

Fakta: Tolik propíraný, údajně monstrózní rozpočet EU činí zhruba jedno procento HDP členských států EU. Veřejné výdaje Velké Británie činí zhruba padesát procent vašeho HDP.

Británie ročně přispívá do rozpočtu Evropské unie osm až devět miliard liber. Ačkoli se to liší rok od roku, v průměru je britský příspěvek podobný francouzskému a nižší nežli německý. Je to méně než patnáct liber na občana Británie, pětkrát méně než na kolik váš přijdou splátky úroků z vašeho státního dluhu.

Navíc část z těchto prostředků se do Británie vrací. Například britským dopravním a logistickým firmám přinesly ohromný užitek investice do středoevropské a východoevropské infrastruktury. Pomáhá to i britským vývozcům: vyšší prosperita v těchto zemích znamená nové trhy i možnosti odbytu pro britské společnosti.

Sama britská vláda odhaduje, že každá britská domácnost „vydělává“ každoročně 1500 až 3500 liber díky existenci společného trhu. To samo o sobě činí pětkrát až patnáctkrát víc, než kolik činí investice. Výhodnější obchod aby člověk pohledal.

Pověra číslo 4: Velká Británie tone v masách evropských byrokratů.

Fakta: Ano, je pravda, že pro Evropskou komisi pracuje 33 000 lidí, obsluhujících celý kontinent. Ale současně přes 82 000 lidí pracuje jen pro britský berní a celní úřad. V Polsku, zemi s 38 miliony obyvateli, máme 430 000 úředníků – a myslíváme, že je to moc. Ale Španělsko, zhruba stejně velké jako my, jich má skoro tři miliony. V porovnání s kterýmkoli svým členem je Evropská unie zcela odtučněná instituce.

Pověra číslo 5: Velká Británie tone v evropské legislativě a protivných direktivách přicházejících z Bruselu.

Fakta: Všichni se dobře bavíme, když slyšíme o direktivě upravující zakřivení banánů, o tuzemáku nebo pomazánkovém másle. Ale to nejsou chyby Evropské komise. Obvykle se jedná o návrhy jednotlivých členských států, které se snaží hájit své bývalé kolonie a své typické domácí výrobky, a vždycky se o nich s dalšími státy jedná.

Jinak řečeno: direktivy nejsou diktáty z Bruselu, ale regulace, s nimiž britští představitelé souhlasili, schválili je a podepsali je. Buď jak buď, zákony inspirované Evropou činí pouhý zlomek toho, co prochází parlamentem. Výzkum provedený Dolní sněmovnou ukazuje, že pouze 6,8 % primární legislativy a 14,1 % legislativy sekundární má cokoli společného s implementací závazků vůči EU.

Pověra číslo 6: Evropská komise je líheň socialismu.

Fakta: Počínaje deregulací mezinárodní letecké dopravy přes pravidla pro veřejnou podporu obchodu až po evropský trh s energií ve skutečnosti Evropská unie pomáhá rozbít národní monopoly a brání politikům na úrovni národních států v podrývání pravidel volné soutěže.

Pověra číslo 7: Svou umanutou ochranou sociálních práv Evropská unie brání Britům pracovat víc než nezodpovědní Evropané na kontinentu.

Fakta: Průměrný Polák pracuje 40,5 hodiny týdně, průměrný Řek 42 hodin, průměrný Španěl 38,1. Průměr pro EU 27 je 37,2. Britský průměr? 36,2 hodiny.

Pověra číslo 8: Nové legislativní návrhy pro regulaci pesticidů v EU by znemožnily zahradníkům používat v boji proti slimákům kávovou sedlinu.

Fakta: Nikoli, neznemožnily. Pesticidy prodávané obchodníky by musely být patřičně licencovány, ale navrhovaná pravidla produkty užívané primárně k jiným účelům, jako je třeba káva, z regulací explicitně vyjímají. Tak jako mnoho jiných děsuplných zkazek o Evropské unii je i tahle prostě smyšlená.

Tak to bychom měli pověry. Teď se pojďme podívat na závažné argumenty.

Velká Británie mimo EU by byla slabší

Britské euroskeptiky lze rozdělit do dvou různých skupin. Jedni chtějí Evropskou unii opustit, ale ne tak docela. Tvrdí, že vymění-li Británie členství za smlouvu o volném obchodu, bude na tom lépe. Říkají, že britský trh má pro zbytek kontinentu příliš velkou cenu, než aby si ho mohl dovolit ignorovat, a tak by podle nich britská vláda mohla vyjednat obchodní smlouvu, která by uchovala všechny výhody členství ve společném trhu bez zbytečných politických a finančních zátěží.

Má odpověď zní: nespoléhejte se na to. Mnohé evropské země by na stát, který v jejich očích opustil EU ze sobeckých pohnutek, pohlížely se záští.

Jakkoli jste důležitým trhem pro zbytek Evropské unie, představujete přibližně 11 % jeho obchodu, ostatní země Evropská unie představují 50 % trhu vašeho. Není těžké uhádnout, kdo by měl při vyjednávání bilaterální smlouvy navrch.

Jakákoli smlouva o volném obchodu by stála nějakou cenu. Výměnou za privilegium přístupu ke společnému evropskému trhu jak Norsko, tak Švýcarsko přispívají významnými sumami do kohezních fondů. A musí se rovněž přizpůsobovat normám EU, aniž by měly sebemenší nárok ovlivnit, co v nich stojí. V současnosti je dokonce norský příspěvek do rozpočtu EU přepočítáno na hlavu vyšší nežli příspěvek Británie.

Takže si to dobře rozmyslete. Evropská unie je trh s 500 miliony lidí, kteří se těší nejvyšší průměrné životní úrovni na světě. Podle Mezinárodního měnového fondu a Světové banky je evropský HDP dvaapůlkrát vyšší než čínský a devětkrát vyšší než indický. Chcete o svůj privilegovaný přístup k tomuto trhu přijít?

Ale pak tu ovšem máme také druhý, političtější argument euroskeptiků. Někteří z nich tvrdí, že Velká Británie na tom bude lépe, opustí-li Evropskou unii, ale i kdyby nebyla, jakékoli ztráty stojí za znovunabytí svobody manévrovat v mezinárodních vztazích. Je lépe být Kanada nežli Illinois.

Má odpověď zní takto: Ano, Velká Británie mimo Evropskou unii by se těšila většímu manévrovacímu prostoru v řadě podstatných ohledů; přesto by v úhrnu byla slabší a méně svobodná.

Británie by dozajista ztratila vliv v řadě mezinárodních fór. Vyjednává-li za nás všechny včetně Británie v mezinárodních obchodních jednáních Evropská unie, jako jeden blok máme sílu, kterou musí respektovat Čína i Spojené státy. Pokud odejdete, ztratíte to. Dovolte mi citovat ze zprávy připravené v roce 2011 pro jeden z výborů Dolní sněmovny (Business, Innovation and Skills Committee, http://www.parliament.uk/business/committees/committees-archive/business-innovation-skills): „Je třeba vyjít ze skutečnosti, že vliv Velké Británie na Světovou obchodní organizaci lze uplatňovat pouze prostřednictvím našeho členství v Evropské unii.“

Velká Británie sama za sebe by nestrádala pouze v multilaterálních vztazích. Jste si jisti, že byste se těšili stejné pozornosti jako dnes řekněme v Kuala Lumpur, Lagosu nebo v Bogotě? A co třeba ve Washingtonu? Nyní vaši hostitelé vědí, že mluvíte jménem Londýna, ale máte rovněž vliv na formování stanovisek Bruselu, zastupujících celý kontinent. Sami za sebe nebudete tak zajímaví.

A konečně, jste si jisti, že Skotové, kteří jsou proevropštější nežli vy, vás budou následovat? David Cameron to určitě chápe, když říká: „Pokud je vaší vizí Británie vystoupení z Evropské unie a pokus o vytvoření jakéhosi většího Švýcarska, mám za to, že by se jednalo o naprosté popření našich státních zájmů.“

A tak tu dnes stojíme, těšíme se z nádhery a pohostinnosti Blenheimského paláce. Připomíná prvotřídní vůdcovské schopnosti Vévody z Marlborough, který v srpnu 1704 zvítězil ve válce o španělské nástupnictví.

Válka se vlekla třináct let. Účastnily se jí západoevropské země, ale rozšířila se i do Jižní a Severní Ameriky. Desetitisíce lidí v Evropě i jinde umíraly v přetahované bojujících armád.

Jaký měla válka smysl? Znemožnit sjednocení Francie a Španělska pod korunou jednoho monarchy a uchovat v Evropě rovnováhu sil. Ve slavné bitvě u Blenheimu Anglie využila své vojenské umění k intervenci na kontinentu.

Britští vůdci se musí dnes znovu rozhodnout, jak nejlépe chtějí uplatňovat v Evropě svůj vliv. Evropská unie je anglofonní velmocí. Společný evropský trh byl britskou ideou. Britský komisař stojí v čele evropské diplomacie. Mohli byste, pokud byste o to stáli, stát v čele evropské obranné politiky.

Ale pokud to odmítnete, prosím nepočítejte s tím, že vám pomůžeme Evropu paralyzovat. Nepodceňujte naše odhodlání nedopustit, aby se evropská politika sesula zpět do modelů dvacátého století. Vás nikdo neokupoval. Většinu z nás na kontinentu ano. Uděláme takřka cokoli, aby se to nemohlo opakovat.

Není těžké pochopit proč. Polsko má zájem podílet se v partnerství s Německem a Francií na vedení silného demokratického evropského politicko-ekonomického prostoru. Nechceme být nárazníkovou zónou mezi západní Evropou a méně demokratickým euroasijským politickým prostorem ovládaným Ruskem.

Co je však ještě důležitější, jsme přesvědčeni, že eurozóna přežije, protože její přežití je v zájmu jejích členů. Evropská politická elita prohloubí politickou integraci na evropské úrovni. Nové institucionální uspořádání na evropské úrovni bude jiné. Ale bude mít svou sílu. Především bude funkční, protože evropská politická elita si to přeje. Čtěte svůj bulvární tisk s obezřetností: ve skutečnosti žádná evropská země na společné měně nevydělala tolik jako Německo.

Od té doby, co jsem poprvé připlul do Británie před třiceti lety, stali jste se mnohem evropštější zemí. Postavili jste tunel pod Kanálem, zvykli jste si na pákové baterie, peřiny a dvojitě zasklívaná okna. Dokonce se o dost zlepšila vaše kuchyně. Přesto vaše veřejné mínění a politika jsou euroskeptičtější než kdy dřív.

A myslím, že si troufám uhádnout proč. Marxisté v hodinách na Balliol mě naučili pojmu „falešné vědomí“, jež vzniká, když ideologická nadstavba neodpovídá materiální základně. Británie nyní žije ve falešném vědomí. Vaše zájmy leží v Evropě. A je nejvyšší čas, aby se vaše sentimenty vydaly totožným směrem.

Je třeba, aby se vaši představitelé začali brát mnohem hlasitěji za vaše evropské zájmy. Británie je po věky známá svým praktickým zdravým rozumem a politikou vycházející z reality, nikoli z mýtů. Doufáme, že se k této tradici dokážete brzy vrátit.

Polský ministr zahraničních věcí pronesl řeč 21. září 2012 v Blenheimském paláci na Oxfordské univerzitě. Přeložil Jakub Patočka;mírně zkrácená verze vyšla v Deníku Referendum (www.denikreferendum.cz).

Radosław Sikorski

Obsah Listů 6/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Radosław Sikorski

Milí Britové, Polsko udělá vše, aby evropský projekt uspěl

Pověry britských euroskeptiků

Velká Británie mimo EU by byla slabší

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu